Článek
Článek na jednu stranu musím pochválit, protože poměrně hezky ilustruje, že žít, a především přežít, v minulosti nebylo úplně jednoduché. Na podobné téma jsem už článekpsal a vyjmenovávám v něm rozdílnosti oproti dnešku. Skutečně, ještě před třemi sty lety byl život jakýmsi bojem. Především v rané fázi, kdy vážně dětská úmrtnost byla až strašidelně vysoká. Byly to doby, kdy opravdu banální zranění způsobovala nehezkou smrt a kdy se umíralo na dnes poměrně běžně léčitelné nemoci. Byly to i doby, kdy skutečně plnohodnotnou výživu měl málokdo, což se také projevovalo na zdraví a kondici lidí.
Jak Anýz uvádí, obvykle se průměrná délka života ve středověku měří někde kolem 45 let. Jenže uvádět průměrnou délku života je velmi ošemetné v tom, že spousta lidí ji zaměňuje s průměrnou délkou dožití. Z článku by tedy mnozí mohli nabýt dojmu, že před rokem 1800 se umíralo v 35 - 45 letech. Což je opravdu nesmysl.
Svůj argument mohu opřít o tisíce pozůstalostních spisů, uložených v archivu, které mi prošly rukama. Jelikož drtivá většina jich pochází mezi lety 1790 – 1850, dalo by se říci, že většina lidí v nich zapsaných se narodila před rokem 1800, tedy měli by se dožít maximálně těch udávaných 35 - 45 let.
Ano, uznávám, že velmi často člověk (bohužel) narazí na smutnou připomínku vysoké dětské úmrtnosti, kdy skutečně nemalá část spisů se týká dětí do věku 10 let. Občas se najde někdo, kdo zemřel v mladším věku, někdo ve středním. Také se člověk musí propracovat mnoha nehodami, které způsobily smrt oněm nešťastníkům. Ovšem pokud vynecháme nemoci, úrazy a nehody, velmi často v souboru pozůstalostních spisů narazíme na jména lidí, kteří zemřeli mezi 65. – 90. rokem svého života. Samotného mě udivilo, když jsem v ruce držel spis dámy, která zemřela ve věku 97 let. To znamená, že většinu svého života žila v době, kdy Anýz tvrdí, že by se nedožila ani konce období ohraničeného rokem 1800. A skutečně není jedinou, které jsem si všiml. Lidí, kterým se podařilo přežít devadesátku, sice není mnoho, ale je jich více, než by člověk v té době čekal. Možná bych to dokonce přirovnal k dnešnímu poměru devadesátníků v populaci.
Takže tvrdit někomu, komu je dejme tomu 65, že v minulosti by už byl na hřbitově, je z poloviny nesmysl. Ano, je dost pravděpodobné, že by tomu tak bylo, ovšem ne proto, že lidé by se nedožívali vyššího věku. Člověk by prostě „jen“ měl větší šanci umřít předčasně z mnoha jiných důvodů, o nichž už byla řeč (nemoci, podvýživa, zranění).
Tedy pokud se někde dočteme, že v pravěku muži umírali v 35 letech, je to nesmysl. V pětatřiceti letech nebyl pravěký člověk žádným staříkem, naopak ještě byl v plné síle. Lidé se běžně dožívali klidně padesátky, možná šedesátky. Jen když se to statisticky shrne, vyjde nám průměrná délka života na 35 let. Průměrně ano, ale ve skutečnosti ne. Tipl bych si, že procento lidí, kteří skutečně tehdy zemřeli kolem věku 35 let, bude zanedbatelné. Naproti tomu najdeme velké procento mezi dětmi a pak velké procento mezi lidmi nad 50 let. Jenže když sečtete 100 × 10 a 100 × 50 a vydělíte toto číslo dvěma sty, pak vám vyjde statistických 30 let. Ale ve skutečnosti v těch třiceti nezemřel ani jeden jedinec. Zde se prostě necháváme obalamutit aritmetickým průměrem, který nám však neukazuje pravdu.
