Článek
Délka života je v historii lidského pokolení velkou proměnnou. Tak jako se měnily podmínky k životu, znalosti a úroveň medicíny, měnila se i průměrná délka života. Pojďme si ji v krátkosti zmapovat v návaznosti na základní historická období.
Prehistorické období – paleolit a neolit
Naši prehistoričtí předkové museli o přežití bojovat v podstatě den co den.
Narodit se v téhle době znamenalo doslova a do písmene boj o přežití. Žili byste v malých tlupách lovců a sběračů a váš život by závisel na dostupnosti jídla, podnebí a přítomnosti predátorů. Lékařská péče prakticky neexistovala, jakákoliv zranění znamenala velké riziko infekce a následné smrti. Podvýživa byla běžnou součásti života a zcela tristní hygienické podmínky úmrtnost ještě zvyšovaly. Porodit dítě bylo rizikem pro matku i novorozence. Dětská úmrtnost ve věku do 5 let se pohybovala mezi 30-50 %. Kdybyste měli to štěstí a rizikové období dětství přežili, nejspíš by se vaše dny završily mezi 20-33 lety. Jen velmi zřídka žili tenkrát lidé do čtyřiceti, padesátka byla velkou výjimkou.
Starověké civilizace – 3000 let př. n. l. až 500 let n. l.
V Mezopotámii, starém Řecku, Římě či Egyptě už byly životní podmínky o poznání lepší. Vznikala města, rozvíjel se obchod, vzdělání atd. Lidé měli povědomí o medicíně, prováděly se jednoduché chirurgické zákroky, používaly nejrůznější léčivé byliny. Život ve městě měl svoje výhody. Město se například lépe ubránilo útokům cizích vojáků. Nicméně s sebou nesl městský život nevyhovující hygienické podmínky a velké riziko šíření nejrůznějších nákaz, většinou šlo o pravé neštovice, mor a tuberkulózu. Časté války či nepřízeň počasí vedly k tomu, že úroda nebyla schopna pokrýt nároky všech obyvatel. Hlad a podvýživa byly běžnou součástí života nižších vrstev. 30-40 % dětí se nedožilo dospělosti, komu se to podařilo, umíral obvykle mezi 30-35 lety. Věku nad čtyřicet se dožil jen zlomek populace.
Středověk – rok 500-1500 n.l.
Žít ve středověku znamenalo, že jste se stěží dožili čtyřicítky.
Evropa se utápí ve feudálním systému, sociální rozdíly ve společnosti jsou propastné. A s nimi samozřejmě souvisí i životní úroveň, potažmo délka života. Kdo by snil o životě středověkého rytíře, měl by vědět, že šance přežít dětství nebyla v té době nijak vysoká. Dětská mortalita se stále ještě pohybovala mezi 30-50 %. Dospělí muži umírali buď na infekční nemoce (mor, cholera atd.) nebo ve válkách, které byly ve středověku s ohledem na používané zbraně opravdu brutální. A po zranění z takového boje vás rozhodně nečekala dobře vybavená nemocnice. Pro ženu zase bylo obrovským rizikem přivést na svět dítě. Porodní a poporodní komplikace stály život statisíce mladých žen. Není tedy divu, že průměrná délka života byla mezi 30 a 40 lety. Příslušníci šlechty a duchovenstva, kteří žili v lepších podmínkách, měli dostatek kvalitního jídla a střechu nad hlavou, se někdy dožívali i šedesátky či dokonce sedmdesátky.
Počátky novověku – 1500–1800 n.l.
Doba renesance a osvícenství s sebou přinesla vítaný pokrok ve vědě i medicíně. Stále ještě ale tehdejší lékaři sázeli na mnoho diskutabilních praktik, ať už šlo o pouštění žilou nebo používání rtuti coby léku (zejména v terapii syfilidy). Chirurgové operovali bez anestezie, nic jako sterilizace nástrojů či okolního prostředí neexistovalo. Umřít jste tedy mohli na obyčejný zánět slepého střeva. Pokud vás ovšem dřív nezabily neštovice, tyfus nebo mor, který si stále ještě vybíral svoje oběti po tisících. Dětská úmrtnost se lehce snížila, ale stále mluvíme o 25-40 %. Průměrná délka života člověka z nižších vrstev byla 35-45 let. Aristokracie a duchovní na tom byli opět o něco lépe, dožívali se v průměru padesátky, někdy i šedesátky.
Průmyslová revoluce – 1800–1900 n.l.
Rozvoj průmyslu zasáhl do života celé společnosti.
Nástup průmyslu radikálně změnil život lidí napříč celou společností. Urychlila se doprava, zlepšily možnosti obdělávání půdy, zpracování potravin atd. Rozvoj průmyslu přiváděl stále více lidí do měst, která ovšem nebyla na takový nápor připravená. Dělníci a jejich rodiny žili ve velmi špatných podmínkách. Práce dělníků (mimochodem pracovní doba v mnoha zemích Evropy byla 14 hodin denně od pondělí do pátku a 12 hodin v sobotu, platila nejenom pro muže, ale také pro ženy a děti) probíhala ve velmi rizikovém prostředí, zranění byla na denním pořádku, často velmi těžká či smrtelná. A i ona se následně podílela na vysoké dětské úmrtnosti, která v tuto dobu stále činila 15-30 %. Medicína sice zaznamenala určitý pokrok (ve 40. a 50. letech 19. století už byla v Británii a některých státech USA povinná vakcinace proti pravým neštovicím), obětí tuberkulózy, cholery, chřipky či podvýživy bylo ale stále ještě mnoho. V této době byste se dožili v průměru 40-50 let. Kdybyste měli to štěstí a narodili se do bohaté rodiny, pak byste se mohli těšit na život o deset či dvacet let delší.
20. století
Odstartovalo sice dvěma světovými válkami, ale z pohledu délky života znamenalo obrovský pokrok. Rozvoj technologií, průmyslu a medicíny (zejména pak objev antibiotik) s sebou přinesly výrazně vyšší šance na delší a kvalitnější život. Dětská úmrtnost v první polovině 20. století postupně rapidně poklesla pod 10 %. V 50. letech byla řada obávaných onemocnění (obrna, spalničky či pravé neštovice) pod kontrolou, v některých částech světa dokonce zcela vymýcena díky plošnému očkování. Ženy ve vyspělých zemích měly možnost kvalitní prenatální, porodní i poporodní péče. Riziko, že zemřete během porodu nebo bezprostředně po něm se dramaticky snížilo. Délka života se koncem 20. století pohybovala v rozvinutých zemích mezi 75-80 lety, dětská mortalita klesla na cca 4 % a nejčastějšími příčinami úmrtí už nebyla infekční onemocnění, ale kardiovaskulární choroby či rakovina.
Až se vás někdo zeptá, ve které době byste chtěli žít, zkuste si vybavit pár základních informací z tohoto článku. Z dob, kdy člověk den, co den bojoval o přežití, přes staletí, kdy byste skoro polovinu svých dětí pochovali ještě v batolecím věku, jsme se dostali do doby, která má bezpochyby svoje úskalí, nicméně vytváří podmínky pro překvapivě dlouhý život ve zdraví. Život, kterým vás provází vaše děti, aniž byste se museli strachovat, že vám je vezmou běžné dětské choroby, na které není lék. Můžete tak se svými ratolestmi vyrazit třeba do muzea egyptologie, abyste se pak od svého pětiletého drahouška, fascinovaně hledícího na sarkofág pro mumie, dozvěděli: „Jéé, mami, tam by ses vešla!“
Zdroje:
