Článek
Nedávno jsem šel po ulici a mezi zaparkovanými auty mi uvízl zrak. Nebylo to auto, kterého by si v té pouliční šedi kdokoliv všiml. Už ani nevím, co to bylo za značku, patrně nějaká postarší Škodovka, barvu už vážně nedám. Co mě však na tom autě zaujalo byla samolepka na pátých dveřích, tzv. od kufru. Na nich byla vedle značky samolepka POHRANIČNÍ STRÁŽ – VETERÁN.
Dotyčná nálepka
V tu chvíli jsem zůstal nevěřícně kroutit hlavou. Jak je vůbec možné, že se někdo chlubí tím, že byl členem této složky bývalého socialistického státu? Pochopit se dá členství a hrdost na ledasco. Na příslušnictví SNB, na vedoucí funkce na městském úřadě, na službu v ČSLA. To vše se dá pochopit a člověk to mohl vykonávat svědomitě a zodpovědně s tím nejlepším svědomím. Ale pohraniční stráž? Složka, jejíž náplní byla represe vůči vlastnímu obyvatelstvu?
Pohraniční stráž zní vznešeně. I na popisu této armádní složky se můžeme dočíst, že její členové bylo připraveni bránit vlast a často také obranu hranic nacvičovali. Měli být připravení na frontální útok u napadení z týlu, například parašutistickým diverzním výsadkem. Těmito idejemi však výčet končí. Naštěstí za celou socialistickou éru naše země napadena nebyla, a proto energie pohraniční stráže přišla nazmar. Ne však zcela.
Motto Pohraniční stráže „NEPROJDOU!“ se bohužel odrazilo neblaze na naší společnosti. Jelikož původní záměr držet nepřítele za našimi hranicemi pozbyl významu, naplno se projevil význam druhý, skrytý ale o to pravdivější, nepropustit ani jednoho z našich spoluobčanů ven. Pohraničníci hlídali zadrátované a do šedesátých let také zaminované hranice s takovým úsilím, že projít skrz ně stálo život asi 350 - 450 lidí (některé studie uvádí počty daleko vyšší). Většinou neozbrojených civilistů toužících prostě jen se dostat na západ. Určit přesné číslo osob zabitých během překonávání hraničního pásma je nesnadné, vzhledem k tomu, že mnoho takových případů je maskováno jako jiné nehody, často i mimo pohraniční pásmo.
Takto vypadá zbytek pohraničních drátů dnes v Bučině
I mezi pohraničníky se však umíralo. Obvykle nehodou, nebo sebevraždou. Touto cestou zemřelo 654 členů Pohraniční stráže. Ale došlo i k případům několika vražd mezi kolegy vojáky. Klidně i jen pro touhu po pochvale nebo pro dovolenku. Konkurenční prostředí, vyčerpávající práce, dlouhé odloučení od rodiny, a odlehlost hlídaných míst takové jednání jen podporovaly. Zde je potřeba ještě sdělit, že při přestřelkách s „narušiteli“ zemřelo „pouhých“ 20 – 30 pohraničníků, zbytek připadá na nehody a sebevraždy.
Po všem tom teroru vůči vlastnímu obyvatelstvu, na němž se příslušníci Pohraniční stráže podíleli, je velmi zvláštní, že si v dnešní době někdo hrdě nalepí samolepku PS na auto. Je snad dotyčný majitel vozu natolik hrdý, že i kvůli němu se čeští občané dozvídali o západu pouze zprostředkovaně, a mnoho jejich známých zemřelo mezi dráty, že se tím rozhodl veřejně pochlubit? Chápu, že některým lidem svoboda nic moc neříká, a bez cest na západ se klidně obejdou. Ale Pohraniční stráž byla složka armády, která má nejvíce krvavé ruce. Na tu část svého života by rozhodně hrdí být neměli, i když byli mladí a procházeli se krásnou přírodou. Já už se jen děsím, kdy najdu na nějakém autě nálepku Veterán Waffen SS.
Anketa
Zdroje:
https://www.ustrcr.cz/uvod/dokumentace-usmrcenych-statni-hranice/
https://cestykesvobode.sdruzenipamet.cz/index.php/cs/pribehy
https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/pohranicnici-komunismus-ceskoslovensko-sebevrazdy_2210232316_har
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pohrani%C4%8Dn%C3%AD_str%C3%A1%C5%BE
https://www.klub-pohranici.cz/pohranicni-straz/
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/fotky-tohle-bylo-pohranicni-neprojdou-stalo-zivot-na-300-lidi-169356?noredirect=1
https://www.info.cz/zpravodajstvi/cesko/novy-pohled-na-pohranicni-straz-pocet-dezerci-sel-do-stovek
