Článek
Obchází nás to jako strašák. Sledují nás. Vědí o nás všechno. Na většině online obchodů nemůžeme nakupovat bez povolení cookies. Aplikace v mobilu o nás sbírají data. Návštěva stránek o nás hned zjistí, co máme v hledáčku. Informace o tom, co děláme, co nás baví, co nás zajímá. Stojí o ně téměř všichni obchodníci. Jsou v nich totiž nemalé peníze. Mnohé lidi děsí, že o nás vědí tak mnoho a snaží se proti tomu bojovat třeba neschvalováním cookies, nicméně nelze se tomu bránit zcela. Vždycky se najde nějaká klička, jak nás přimět, abychom jim o sobě řekli co nejvíce. Pokud chcete v dnešní době používat internet, což je prakticky nezbytnost, tak se připravte na to, že sledování se prostě nevyhnete.
Hodně lidí má patrně vsugerováno z předlistopadové éry, že pokud vás někdo sleduje, není to vůbec dobré. Z nějakého důvodu se vás snaží zdiskreditovat či přímo udat státním složkám, které s vámi naloží způsobem, který se vám líbit nebude. Díky našim zákonům a ústavě se však takových postihů už opravdu bát nemusíme. Jediné, co by nám mohlo hrozit, je, že algoritmy nás vyhodnotí jako vážně nemocné, pokud budeme příliš často brouzdat třeba po e-schopech s léky nebo vyhledávat informace o konkrétní nemoci. Pokud se ale někdo dostane k těmto informacím, před čímž by vás měl chránit zákon, pak vám stejně žádný postih nikde nehrozí. Maximálně vám budou chodit reklamy na lékárny. Že by vás kvůli tomu vyhodili z práce, se opravdu bát nemusíte, a i pokud by se tak stalo, věřte mi, že u soudu byste se mohli velmi slušně zahojit.
O co tedy vlastně jde, když ne o to, o nás vědět všechno a zničit nás? Jednoduše o obchodní informace. Algoritmy, chcete-li umělá inteligence, sbírají data, která následně vyhodnocují. Mohou o nás zjistit opravdu hodně, víc než bychom si přáli. Ale nejsou tak nastaveny. Mají za úkol shromáždit o nás informace ryze ekonomické. Ano, škatulkují nás do „chlívečků“ podle toho, zdali jsme sportovci, maminky, nákupní maniaci, hypochondři, vášniví čtenáři, šikovné hospodyňky, nebo zoufalí dlužníci. Každá z těchto kategorií logicky touží po něčem jiném, za co je ochotná utratit své peníze. A jak věděli již před 2 000 lety staří Egypťané (https://www.flowee.cz/8602-historie-a-vyvoj-reklamy), reklama umí podpořit naši chuť utrácet, případně ji alespoň přesměruje k zadavateli.
V devadesátých letech a blízce po přelomu tisíciletí jsme se v televizi mohli setkávat se stále narůstajícím množstvím reklam. Jistě tento trend stoupá dodnes, ale pomalu se naše pozornost přesouvá k internetu a na reklamy během vysílání filmů v televizi již kouká čím dál méně lidí. O devadesátkách mluvím především proto, že tehdy na televizi prostě koukali všichni. Kdo by neznal reklamní šoty na prací prostředky, toaletní papíry, mýdla, dětské laskominy, rostlinné tuky nebo mycí prostředky. Je-li vám přes třicet, pusťe si je na youtube a uvidíte, jak na vás dýchne nostalgie. Problém těchto reklam ale spočíval v tom, že na ně koukali všichni, tedy i ti, které vlastně nezajímaly. Výjimkou byly například sportovní utkání, kde se dala předpokládat většinová účast diváků mužů. Tam jsme se mohli setkat především s reklamou na auta a na pivo. Při vysílání vyloženě ženských filmů či pořadů zase převažovaly reklamy cílící na dámskou část populace.
Ale stále to bylo málo. Diverzifikace nebyla úplně dostatečná, protože pan Novák nemá řidičák a nový model vozu jej nezajímá. Pan Novotný zase marně hledal reklamu na sekačku, ale nikdo mu ji nepustil. Peněženky těchto dvou „nešťastlivců“ zůstaly netknuty. Ovšem internet umí pomoci i těmto dvěma pánům. Jak jsem psal výše, algoritmy zjistí, po čem který z nich touží, a to jim pak krásně naservírují až pod nos, třeba hned, když si pustí úvodní vyhledávač.
Možná to někomu může vadit, ale já za sebe každopádně říkám, že to je krok správným směrem. Opravdu mě nezajímá, která banka mi poskytne nejlepší úrok, který prášek vypere nejlépe moje skvrny a který srovnávač cen nábytku mi najde nejlepší ceny. Zato když hledám dovolenou, algoritmy zbystří a hned mi ji naservírují. Děkuji, mám to bez práce. Není tomu tak dávno, co jsem coby modelář doplňoval stavebnice a ejhle, hned mi to naservírovalo novinky z nabídky. Novinky z nabídky obchodního řetězce sice nepotřebuji, protože si pravidelně beru leták v prodejně, ale kdybych ho zapomněl, mám týdenní hitovku hned vedle mailu.
Personifikovanou reklamu je třeba brát jako pomocníka, ne jako škůdce. Což samozřejmě platí u celého internetu. Pochopitelně byste neměli na internetu zveřejňovat vše, naopak je dobré si své soukromí co nejvíce chránit. Ale věřte mi, že u cílené reklamy se vám rozhodně nic stát nemůže. Jí nejde o vaše soukromí, ale vaši peněženku a nad ní stále máte největší moc vy. Resp. vaše manželka. A drobné upozornění na závěr: Pokud budete na internetu hledat něco, co nesmíte, pak by to díky společné IP adrese mohla poměrně snadno zjistit vaše manželka či manžel.
