Článek
Předně upozorňuji, že se jedná o zkratkovité vysvětlení absentující většinu ekonomických pojmů. Pochopitelně celý problém není tak jednoduchý, jak ho zde podávám, ale pro komplexní rozbor je potřeba vybavit se nějakou ekonomickou příručkou, která se na tyto řádky rozhodně nevejde. Zkusím podat inflaci tak, aby to pochopili pokud možno všichni. Ovšem i tak věřím, že se najdou škarohlídi, kteří to prostě pochopit nebudou chtít a příčinu inflace prostě a jednoduše hodí na Fialu, jak jsou dosud zvyklí.
Pojďme se napřed podívat, co se to vlastně v tom Rusku děje. Předpokládám, že drtivá většina čtenářů si již všimla toho, že Rusko zahájilo „speciální vojenskou operaci,“ jinými slovy válku se sousední Ukrajinou. A stejně tak předpokládám, že drtivá většina čtenářů si zároveň všimla, že celá akce neskončila za tři dny, jak si slibovali Rusové, ale že se táhne už více než dní tisíc. Také předpokládejme, že čtenáři vědí, že válka je záležitostí velmi nákladnou a že státnímu rozpočtu nijak nepomáhá. Úvod tedy máme za sebou.
Nyní se zjednodušeně pojďme podívat, co je příčinou inflace. Naprosto polopaticky řečeno je to celkové množství peněz v oběhu v poměru s celkovým množstvím zboží, které si za ně zákazníci mohou koupit. Zároveň je potřeba přijmout fakt, že funguje zákon nabídky a poptávky. Tedy, že nedostatkové zboží bývá drahé tolik, kolik jsou za něj lidi ochotni platit, naopak zboží přebytkové bývá levné, aby lidé byli ochotni si je koupit i přesto, že je nepotřebují (však to známe z Kauflandů: „Nevím co to je, ale je to v akci, tak koupíme aspoň dva.“). Tedy nyní máme za sebou i úvod ekonomický.
A teď k tomu, co z pohledu financí a zboží provádí Rusko a jaký to má vliv na inflaci. O tom, že výroba moderních zbraní je drahý špás, se bavit asi nemusíme. Jedna raketa Iskander vyjde přibližně na 3 miliony dolarů (tj. 60 milionů korun). Těch Rusko už vypálilo poměrně dost. Čeho však denně vypálí velmi velké množství, je dělostřelecká munice. Munice západní ráže vyjde na nějakých 70 tisíc korun. I kdybychom nezapočítali zdražení kvůli válce, tak před ní vyšel jeden náboj na 2 000 dolarů, tedy necelých 50 tisíc korun. Jeden jediný náboj. Takový, kterých Rusko denně vypálí nějakých 10 tisíc (informace z letošního jara, aktuálnější jsem nedohledal, ale předpokládám, že to bude zhruba stejné množství i v současnosti). Jednoduchou matematikou nám pak vyjde, že jen ruská děla denně prostřílí náboje za půl miliardy korun. A k tomu je potřeba připočíst ještě další položky typu standardní náboje do ručních zbraní, rakety do protiletadlových komplexů atp.
Nicméně nejen munice je žrout financí. Udržovat na frontě kolem dvou set tisíc vojáků, plus další v zázemí, také nebude úplně jednoduché a levné. Pohonné hmoty, jídlo, zdravotnické pomůcky, vybavení, to všechno stojí další miliony korun denně. I kdyby zvládli uvařit jeden oběd za dolar, tak pořád jen za obědy pro vojáky vydají v přepočtu téměř 5 milion korun denně. Jelikož jsme nedávno „oslavili“ tisící den speciální vojenské operace, pak nám vyjde, že ruští vojáci projedli nejméně 5 miliard.
Ani vojenská technika není levnou záležitostí. Výroba jednoho tanku T-90 vyjde podle odhadů na 4,6 milionu dolarů, tedy zhruba sto milionů korun. Ukrajině darovaný tank Tomáš stál 30 milionů korun. A ve válce jsou ničeny nejen tanky, ale i obrněná vozidla, dělostřelectvo a nákladní automobily. Jednoduše shrnuto, válka pálí obrovské množství peněz.
Dalším aspektem jsou výplaty vojáků a kompenzace za jejich smrt. To je aspekt, který do ekonomiky státu žene velké množství financí bez přidané hodnoty. Tedy vojáci, kteří v Rusku pobírají téměř pohádkové platy, si najednou mohou dovolit více zboží a více luxusního zboží, než předtím. Pro vojáky a jejich rodiny je to samozřejmě dobrá zpráva, pro státní ekonomiku a ostatní spoluobčany už tolik ne. Poněvadž voják pro stát nevyrábí žádné zboží, jeho produktivita práce je tedy z tržního hlediska nulová. Jen do ní přináší peníze, které pak zvedají inflaci.
Kdyby všichni ruští vojáci, kteří v současnosti slouží na Ukrajině, dejme tomu pekli chleba, pak by se Ruský trh přesytil chlebem a ten by byl velmi levný. Což platí o jakémkoliv zboží, nejen o chlebu. Oni však domů přinášejí peníze, které naopak cenu chleba zvedají, protože kapitál v rukou zákazníků se zvyšuje, a tím pádem zboží zdražuje.
Mohli bychom namítnout, že někteří vojáci i tak mají neproduktivní zaměstnání, jako třeba učitelé, opraváři atp. Zde se ale jedná o investice do budoucnosti. Mít vzdělanou společnost je základ úspěchu moderního státu. Na ní je založena například ekonomika Izraele, Tchaj-wanu a jiných zemí, které mají know-how. Stavaři zase v tuto chvíli nemohou opravovat infrastrukturu, která podléhá rozkladu a je časovanou bombou do budoucna. Zřícení mostu není pro infrastrukturu ničím přínosným, stejně jako prasklé potrubí.
Tedy shrnuto: Rusko v současné válce pálí nejenom obrovské finanční prostředky, které pak budou chybět jinde, ale zároveň mrhá potenciálem lidské síly, kdy zaměstnanci místo toho, aby produkovali zboží, neprodukují nic a jen po stovkách umírají na frontě. Navíc tito vojáci přináší do ekonomiky uměle přinesené nemalé sumy peněz, které pomáhají růstu inflace. A jelikož ekonomika na státní úrovni je jako rozjetý vlak, nedá se změnit její kurs během týdne. Následky této války se potáhnou ještě dlouhou dobu. A už nyní je pozdě s tím přestat a vrátit zase lidi do fabrik.
