Článek
Lidská důvěra je jako papír. Jakmile se jednou pomačká, už jí nikdy nelze narovnat do původního stavu. Nejspíše i proto lidé stále dokola zmiňují historické křivdy či zásluhy těch kterých národů. Jenže čas plyne a generace střídá generaci.
Velmi dlouhou dobu nosí Němci cejch krvelačných bestií, které rozpoutaly dvě světové války. Největší konflikty v dějinách lidstva. A skutečně, kvůli německé rozpínavosti a dravosti zemřely v těchto dvou konfliktech miliony lidí. Nutno podotknout, že naprosto zbytečně, protože Německo nezískalo ani kilometr území, naopak mnoho území ztratilo v poválečném uspořádání.
Na druhé straně stojí Rusko. Země, která tuto německou agresi pomáhala hasit a zejména za druhé světové války přinesla velmi krvavou oběť. (Byla-li tak krvavá oběť skutečně nutná, nebo se jednalo spíše o nekompetenci velení Rudé armády a plýtvání životy, necháme nyní stranou.) Každopádně komunistické Rusko (SSSR) vyšlo z druhé světové války jako vítěz a osvoboditel. Což je nepopiratelný fakt a je potřeba mu za to poděkovat, respektive poděkovat sovětským vojákům. A klidně i každoroční vzpomínkou při oslavách dne vítězství. Protože tím děkujeme padlým hrdinům za to, že tu dnes můžeme být.
Jenže léta plynou. Od konce druhé světové války uběhlo již téměř 80 let. Od konce té první pak více než sto let. Je to doba, do které se vejde jeden lidský život. Dodnes skutečně existují lidé, kteří si druhou světovou válku pamatují. Ale není jich mnoho. O to méně je těch, kteří v ní aktivně působili a kteří pomohli svrhnout nacistickou hrůzovládu. Ovšem na tyto hrdiny navazuje velmi často propaganda i emoce a dělá si z nich politické téma.
Položme si otázku, zdali je současné Německo tím, čím bylo Německo před 80 lety. Najdeme naprosto jasnou odpověď, že nikoliv. Tato země prošla velkou myšlenkovou transformací a dnes je Německo státem, který na armádu vynakládá pouhé 1,5% HDP a jakékoliv navýšení je mezi lidmi velmi nepopulární. Bundeswehru chybí také personál. Nic nemůže být vzdálenější hitlerovskému zbrojení a nadšení do armády před druhou světovou válkou. Mají tedy současní mírumilovní Němci trpět kvůli tomu, co páchali jejich předci?
Na druhé straně barikády stojí Rusko. Země, která jako nositel tradic osvoboditelů napadla sousední stát, kde páchá totéž, co před osmdesáti lety prováděli nacisté na Ruském území, a mnohdy je ještě předčí. Ze země osvoboditelů se stala země dobyvatelů a ničitelů. A většina ruského obyvatelstva to tiše či hlasitě podporuje. Stále stejnou rétorikou, jakou používal Sovětský svaz při urputném boji proti připraveným nacistům, nyní Rusko bojuje proti nepříteli, kterého si vymyslelo a který na něj nezaútočil. Ruský režim zneužil odkazu svých předků k naplnění svých mocenských ambicí. Může být něco vzdálenějšího než Velká vlastenecká válka a Speciální vojenská operace? Jen stěží.
Svou rodinu si nikdo nevybírá. Činy předků, ať už ty dobré, nebo ty špatné, by nikdy neměly přecházet na potomstvo. To by si svou reputaci mělo zasloužit samo. Odpusťme tedy současným Němcům jejich historii. Oni sami dobře vědí, že mají máslo na hlavě. A za to, jaké zrůdy byli (někteří) jejich předkové nemohou. Naopak současným Rusům seberme zásluhy za to, co pro nás jejich předkové vykonali během osvobozování od nacistů. Koneckonců už někteří přímí potomci těchto osvoboditelů nás v 68. roce okupovali. A nyní mají Rusové stejné tendence, jako jejich někdejší úhlavní nepřítel, tedy likvidovat mírumilovné státy Evropy.
Mimochodem, současné Japonsko je také naprosto jinou zemí než tou, která kdysi napadla Pearl Harbor. A stejnou proměnu bychom mohli hledat u většiny států, jen málokterý stát nezměnil za posledních sto let svou politiku a názor. Stejně jako u jednotlivců nejde ani tak o to, co udělaly kdysi, ale o to, co dělají nyní. Nikdo neříká, že se to zase za generaci nemůže otočit, ale měli bychom se více soustředit na současnost, než na odkazy minulosti. Ačkoliv se z těch dá nejlépe poučit.
