Článek
V tuto chvíli vrcholí letní vedra. Výjezdy hasičů jsou slyšet téměř neustále, teploty atakují 40° C. Komu už bylo aspoň 30 let, jistě pamatuje doby, kdy se říkalo, že přichází vlna veder. Je to ještě tak 10 let zpátky. V té době to znamenalo, že teploty budou několik dnů po sobě klidně až na 29°C. Třicítka byla hranicí, která už byla takřka nemyslitelná. A dnes jsme rádi, když to je jen o 10° C více…
Za pouhých deset let se tu něco změnilo. Ať už tomu říkáme klima, podnebí, nebo Milankovičovy cykly. O vedrech, o nichž jsem vyprávěl, že jsme před 11 lety zažili v Řecku, kdy teplota vzduchu byla větší než teplota lidského těla (36° C) si nyní můžeme prožít všichni na vlastní kůži. Máme je doma, jen bez těch chlazených nápojů, bazénu, moře a pohodičky v lehátku pod slunečníkem. My v nich musíme chodit do práce, sedět v automobilech a zalévat zahrádku, pokud na ní ještě něco roste.
Je vědecky prokázáno, že za tuhle změnu může přinejmenším z části člověk. Po miliony let byl uhlík uložen hluboko pod zemským povrchem, abychom před zhruba dvěma sty lety přišli na to, že umí pohánět stroje. A jeho spalováním ho pouštíme zpět do atmosféry, kde skutečně kdysi býval. To pak způsobuje, že se Země ohřívá více a rychleji, než by měla.
Proto se volá po takzvané dekarbonizaci a proto máme nenáviděný Green Deal. I kdybychom přestali vypouštět uhlík od zítra, stav by se srovnával asi dvě století. Tedy slovy klasika: Už včera bylo pozdě. Proto rozumnější představitelé zelené frakce volají po alespoň postupném snižování využívání fosilních paliv. Ti nerozumní se kvůli tomu lepí k silnicím a ničí umění, čímž dělají těm rozumným medvědí službu.
Odpůrci těchto zeleně uvažujících lidí často tvrdí, že to není potřeba, že to je přirozený cyklus a že tím planetu nezničíme. Že ta tu byla dlouho před námi a dlouho ještě bude.
--
Potkají se dvě planety:
- „Mě je nějak mizerně, chytla jsem lidstvo…“
- „Ale z toho si nic nedělej, to přejde.“
--
A mají samozřejmě naprostou pravdu. Jenže planeta Země, která tu byla před námi není místem, kde bychom chtěli žít. Dokonce ani po drtivou většinu času, co náš geoid létá po vesmíru.
Počátky Země, která vypadala jako magmatický oceán patrně nechce na vlastní kůži zažít nikdo (kromě Gluma). To by neuchladila ani klimatizace toho nejluxusnějšího Jaguáru. Byla to éra dlouhá zhruba 500 milionů let, kterou můžeme k životu vyloučit.
Jak povrch chladl a prvky si sedaly, začaly se objevovat i kontinenty. To sice vypadá jako super zpráva pro založení civilizace, ale asi by se nám na ní nežilo nejlépe. Kyslíku bylo ve vzduchu něco mezi 5% a 10%, což je čtvrtina toho, co dnes. V takovém světě by se nám dýchalo zhruba stejně dobře, jako se dýchá horolezcům na vrcholu Mount Everestu.
Když se posuneme do Jurského parku, pardon, do druhohor, pak zjistíme, že ani tady by to nebylo to pravé ořechové. Sice podmínky pro rozvoj velkých býložravců byly naprosto ideální, pro drobné savce však už to taková hitparáda nebyla. Především ještě stále kvůli vysokým koncentracím oxidu uhličitého bylo na Zemi dost teplo. Zatímco dnes máme průměrnou teplotu na Zemi 14,5° C, v době dinosaurů to bylo až 25° C. Ke konci éry velkých plazů už byla hladina kyslíku takřka srovnatelná s dnešní. V tomto případě už by se nám dýchalo dobře, ale žili bychom jako ve skleníku.
Země, na které by se nám líbilo, přišla až někdy zhruba před 3 miliony let. Původní pralesy paleogénu ustoupily a objevily se i savany, v nichž se objevili i první předci lidí. I když se klima od té doby změnilo, není to nijak zásadní a můžeme s klidem říci, že planeta před 3 miliony let až dodnes už by se nám líbila.
Je to však doba, které není ani tisícinou trvání Země. Krátké období, během něhož se vytvořil ekosystém, kterému říkáme příroda. Je takový malý zázrak, že jsme po všem to, co naše planeta zažila, dospěli až do fáze, jak jí známe dnes.
Měli bychom si přírody nesmírně vážit, protože jen díky její existenci můžeme naší planetu obývat. Bez ekosystému, který zde vznikl, bychom pěstovali jiné plodiny, jedli jiná zvířata (pokud by ona nejedla nás) a patrně by životní styl byl zcela jiný od toho, jaký známe dnes.
Měli bychom se zamyslet nad tím, jestli to otočení klíčkem v zapalování za to skutečně stojí. Nenabádám k tomu okamžitě přestat spalovat fosilní paliva, na to už je vlastně pozdě, ale k zamyšlení se nad tím, co můžeme pro Zemi udělat. Je toho totiž nemálo. Především se nesmíme stavět na odpor pokrokům, které ochrana planety (zelená cesta) přináší, ať už jsou to obnovitelné zdroje energie, nebo ochrana přírody. Můžeme také přestat plýtvat nejen jídlem, ale i jiným zbožím, a dokonce i energiemi.
Neděláme to pro Zemi, děláme to pro ten ekosystém, který na ní roste a kterého jsme součástí. Je v našem vlastním zájmu, aby zůstal takový, jaký je dnes. Minimálně do doby, než se budeme umět odstěhovat o jednu terestrickou exoplanetu dále.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vzduch
