Článek
Plakáty Sociální demokracie, kterými nás bombarduje už nějaký ten měsíc, jsou čím dál přitaženější za vlasy. Někdy člověk jen nadzvedne obočí a podiví se nad tím, jestli tohle myslí opravdu vážně. Ale současný plakát, který jsem zahlédl u autobusové zastávky, mě skutečně hned po ránu dost vykolejil. Nejhorší na tom, je, že Sociální demokracie v tom není sama.
Řečí mladých jedou v SOCDEM slušný bomby. Tentam je líbivý, nicneříkající, plakát „bydlení je naše zbrojení,“ ze kterého jsme si mohli odnést nanejvýš to, že v rámci bytové politiky hodlá Sociální demokracie ohrozit naši bezpečnost. Nyní to vypadá ještě hůř než kdykoliv předtím. Shrnuto do jedné věty mají nyní v Sociální demokracii za lubem všechno rozdat a zkrachovat. Ale pojďme se na jejich alibistické nesmysly podívat trochu obšírněji.
1. Bydlení místo zbrojení. Tento bod jsem rozebíral obšírně již v jiném článku. Shrnuto: Zkrátka nemá smysl vyměnit bezpečnost země za postavení poměrně nevýrazného množství bytů, které stejně s realitním trhem příliš nezahýbá a bydlení moc nezlevní.
2. Třináctý důchod. Ano, cením si předchozí práce penzistů, kterou pro nás celý svůj život vykonávali. Mají rozhodně právo na zasloužený odpočinek, který by neměl uvrhnout člověka do bídy jen kvůli tomu, že je starý. Ale naprosto čistě matematicky by třináctý důchod udělal do státního rozpočtu díru dalších 60 miliard. Což si v tuto chvíli moc dovolit nemůžeme. Tedy alespoň podle plakátů. V programu se ale dočteme, že se jedná „pouze“ o deset tisíc korun před Vánoci. Díra tedy nakonec budou „pouze“ 28 miliard.
3. Vyšší platy o 10 tisíc korun. Inu, vítejte ve spirále inflace. Pokud zvýšíme platy o deset tisíc korun, což je asi 20% průměrné mzdy (na kterou většina lidí nedosáhne), stane se jen a pouze to, že budeme mít v peněžence víc peněz. Ovšem materiálně si vůbec nepomůžeme, nakoupíme tolik, co dnes. Všechno totiž bude dražší právě o tolik, o kolik víc v té peněžence budeme mít. Naivně doufat, že se budeme mít o čtvrtinu lépe je značně omezené. A trpět tím budou nejvíce ti, kteří mají něco naspořeno. Těm oněch 20% spolkne skoková inflace.
4. Kroužkovné 10 tisíc Kč na dítě. Tady jde spíš o zbytečnost. Kdo má děti, tak ví, že čerpat na kroužky se dá i nyní, byť nejspíše ne tolik. A jistě, máme i kroužky dražší, které ročně vyjdou na vyšší tisíce. Ale hlásit děti do čtyř kroužků už je docela sadismus. Bohatě stačí dva, které se do těch deseti tisíc hravě vejdou. Státní rozpočet sice neutrpí tolik jako třináctými důchody, ale nepoděkovaly by nám ani přeplněné ZUŠky. Nicméně musím ocenit alespoň programovou snahu pokrýt touto dotací například i letní tábory.
5. Prarodičák – do důchodu dříve. Výborně, takže my nejenže dáme důchodcům třináctý důchod, což bude státní pokladnu hodně mrzet, ale my ještě navýšíme jejich řady tím, že lidem dovolíme docházet do důchodu dříve. A nejen že se tím zvýší počet důchodců, ale ještě se k tomu poměrně sníží počet pracujících, kteří odvádějí příspěvky do státního rozpočtu. To není dobrý recept na zlepšení stavu státního rozpočtu.
6. Nižší daně pro pracující. Jelikož státní rozpočet po předchozích bodech ještě asi není na lopatkách, je potřeba udělat mu ránu z milosti. A to tím, že pracujícím odpustíme část daní. Pokud skutečně pracujícím hodlá SOCDEM snížit odvody o tisícikorunu, jak slibuje, ročně by státní rozpočet přišel o příjmy ve výši více než 60 miliard.
7. Elektřina za hubičku. Cena elektřiny se odvíjí podle ceny na evropské burze. Ačkoliv elektřinu vyvážíme, je pro nás důležité na energetické burze zůstat. To proto, že si ani zdaleka nevystačíme ve výrobě ropy a plynu. A po stažení z energetické burzy by se na nás asi ostatní nedívali shovívavě a obchod by s námi ukončili, nebo patřičně zdražili. Vyplatilo by se to za ušetřených pár stovek? Navíc náš stát již více jak 30 let není totalitní a producentům nijak nediktuje, kde mají nakupovat a prodávat.
Když člověk trochu pohledá, zjistí, že i Sociální demokracie má nápady na nějaké extra příjmy do státního rozpočtu, jako například zdanění robotů, zrušení daňových výjimek pro velké korporace, zavedení digitální a bankovní daně. Co však neznáme, jsou přesná čísla, která tyto nové daně vynesou. Ale jistě víme, že na trhu napáchají poměrně slušné škody. Pokud najednou zavedeme daň z robotů a ještě k tomu sebereme velké korporaci daňovou úlevu, není pro ni nic jednoduššího, než místní výrobu zrušit a odstěhovat se třeba do Polska. Stovky lidí přijdou o práci, ale vlastně se budou mít lépe, díky polštářům Sociální demokracie. Trpět na to bude nejspíše zase jen stát. Do určité doby. Pak zkrachuje.
Zajímavé je, že dosud platila logika, že pravice občanům nic moc nedá, ale zase po nich nic nechce (malé sociální výhody, ale zároveň malé daně), kdežto levice se o občany stará, ale chce po nich daně vyšší. To aby zůstal rozpočet vyvážený. Zdá se, že Sociální demokraté nyní přišli se třetím směrem, který říká, že nám dá všechno a ještě po nás nic chtít nebude. Nejspíše nalezli obří ložiska ropy a zlata, nebo zkouší cestu venezuelského populismu.
