Článek
Po dvou jak fyzicky, tak myšlenkově zakonzervovaných mumiích na hradě jsme se dopracovali v lednu roku 2023 k prezidentovi, za kterého se slušní lidé nemusejí stydět. Pravda, Václava Havla překonat asi nelze, ale rozhodně si Petr Pavel zaslouží ocenění za to, jak prezidentskému úřadu vrátil jak vážnost, tak důstojnost.
Jenže samozřejmě všichni lidé s ním spokojeni nejsou. Nedokáží mu jednoduše odpustit, že ve druhém kole prezidentské volby vcelku s náskokem porazil Andreje Babiše. A samozřejmě jsou i tací, kterým jednoduše nebyl sympatický nikdy a jejich vztah k němu se nezměnil. Těch bude ale velmi málo. A vzhledem k tomu, že v dnešní polarizované společnosti jsou veřejné internetové diskuse jakýmsi hromosvodem frustrace, najdeme plivání na prezidenta Pavla nezřídka i na nich.
Co že mu jeho oponenti vytýkají? Nejčastějším plivancem, který můžeme na diskusích najít, je výčitka, že Petr Pavel byl členem KSČ a na vojenské akademii byl školen jako zahraniční rozvědčík. Což pokorně přiznal a za což se i veřejně omluvil. Samozřejmě historii změnit nemůžeme, ale alespoň uznat chybu je velmi důstojné, neboť mýlit se může každý. Však sami zavzpomínejme, jací jsme byli, když nám bylo dvacet. A kdo tvrdí, že v životě nikdy neudělal žádnou klukovinu, ten nejspíš lže. Nicméně ano, máme prezidenta, který kdysi byl ve straně. Ovšem to, jak důstojně reprezentuje naši zemi dnes, je mnohem důležitější. Uznávám však, že pro někoho může být jeho minulost natolik nepřekousnutelná, že dodnes svou frustraci z toho ventiluje na sociálních sítích. Například u potomků perzekuovaných občanů je to i celkem logické a omluvitelné. Případně ještě lidi, kteří si prošli za socialismu vojnou a z duše nenávidí všechno vojenské.
Jenže když se podíváme, jaké příspěvky posílají do diskusí ti, kteří Petru Pavlovi spílají do komunistů, případně jej posměšně nazývají přezdívkou Pávek, tak zjistíme, že tito lidé mají velmi často blízko k ruské scéně, nenávidí západní kulturu i EU, a nejspokojenější by byli, kdyby se režim vrátil zase před rok 1989. Ve válečném konfliktu, který nyní hoří na Ukrajině, pochopitelně fandí Rusku a spílají každé pomoci, kterou Ukrajina dostane. Především té od nás. Neboť Rusko je bez sebevětších pochyb nástupnický stát po bývalém SSSR, který je středobodem komunismu (potažmo socialismu) a ke kterému se Pavlovi nepřátelé dosud upínají. Tedy politicky nadevše milují to, co Pavlovi vyčítají. Zároveň také zbožňují Andreje Babiše, který je jedním z hlavních tahounů tohoto proudu (společně s Okamurou a Konečnou). Toho Babiše, který také byl součástí tajných služeb (nikoliv armádních, ale policejních, což je vzhledem k českému národu horší) a který svou účast vytrvale popírá i přes poměrně slušnou hromadu důkazů.
Vidíte v tom ten paradox? Někdo, kdo obdivuje KSČ, někomu spílá, že byl v KSČ. Někdo, kdo zbožňuje český socialismus, jinému vyčítá, že chtěl tomuto režimu sloužit a nasazovat za něj život. Někdo, kdo bezmezně podporuje jednoho člena KSČ, spílá druhému, že v KSČ byl také. Člověk by měl pro tyto nadávky pochopení, pokud by se jednalo o výčitky, že Pavel se za členství omluvil a že s KSČ nechce být spojován („Jako komunistovi by mi nevadilo, že jsi nevstoupil, ale že jsi vystoupil!“). Ale oni mu naopak paradoxně spílají za to, že členem byl. Nejspíš jsem jen myšlenkově omezený (ano, vím, že teď mě spousta nesouhlasných kritiků chytne za slovo), ale já tohle nedokážu pochopit. Z části je to nejspíš „slavnou“ českou náturou a zvykem nadávat naprosto na cokoliv a kohokoliv, kterou v sobě ještě stále někteří spoluobčané nosí. Zčásti je to ukřivděné fanouškovství Andreji Babišovi, jehož prohru nemohou Pavlovi odpustit. Z části to také může být přejatým narativem, který do prvního kola prezidentské volby přinesli lidé, kteří nevolili Pavla ani Babiše, neboť na obou jim vadila jejich minulost. A z nemalé části to také může být způsobeno emocionální nestabilitou diskutérů, kteří si takříkajíc nevidí do úst, hlavně že si plivnou.
Může mi tedy někdo vysvětlit, proč to, co někdo politicky obdivuje, je v případě jiného neodpustitelný problém? A pokud to skutečně nedává smysl, mohli by se nad sebou věčně nespokojení diskutéři zamyslet?
