Článek
Izrael útočí na Gazu již od roku 2023. Je to reakce na teroristický útok spáchaný hnutím Hamás, při němž bylo zabito 1195 lidí. Během tohoto následného konfliktu přišlo podle OSN o život už zhruba sto tisíc obyvatel pásma Gazy a asi 1000 příslušníků izraelských ozbrojených sil. Vysoké číslo ztrát, jak vojenských, tak těch civilních, je dáno tím, že boje se odehrávají ve velmi hustě osídlené oblasti a teroristé z hnutí Hamás si dělají základny přímo uprostřed civilní infrastruktury.
Tato válka rozděluje západní svět. Jedna část obyvatel stojí na straně Izraele, druhá na straně Gazy. Mezi tu druhou patří mimo jiné i známá aktivistka Greta Thunberg. Ta je v tuto chvíli v rukách Izraele za demonstrativní pokus o proražení námořní blokády pásma Gazy.
Naproti tomu v Evropě trvá již třetím rokem konflikt na Ukrajině. I tato válka rozděluje mysl lidí na podporovatele jedné nebo druhé z válčících stran, jakkoliv jsou tyto pohnutky zaobalovány do pozlátka přání míru. Málokdo podporuje či odsuzuje jeden z konfliktů a druhý ne. Tyto dvě války zkrátka rozdělily naši mysl, což se často stává argumentem. „Jak můžete podporovat napadenou Ukrajinu a útočící Izrael zároveň?“ slyšel jsem již mnohokrát. Prý jde o to samé, silnější útočí na slabšího a (nejen) já jsem pokaždé na jiné straně. Nedává to snad vůbec smysl? Právě že dává.
Shrňme si, co zapříčinilo válku na Ukrajině, ve které také umírají civilisté. Byly to zcela nepokrytě jen a pouze imperiální ambice Ruska, které se rozhodlo, že si ukrojí další kus sousední země, když mu poměrně hladce prošlo obsazení Krymu „mírovou“ cestou. Putin zkrátka počítal s tím, že i tentokrát zůstane demokratický svět impotentní a nezasáhne ve prospěch napadené Ukrajiny. A nějaké výmysly o tom, že přišli osvobodit utlačované Ruské občany žijící na východě Ukrajiny jsou směšnou pohádkou pro ty, kteří tomu chtějí věřit. Ale ruský doživotní prezident se spletl a na Ukrajině ruská armáda velmi vykrvácela a krvácí dodnes. Evropské demokratické státy, s tehdejším Bidenovým demokratickým USA za zády dokázaly napadené zemi pomoci do té míry, že je dosud schopná se bránit obrovské přesile. Shrnuto: Zde je naprosto jasné, kdo je agresor a kdo napadený.
A co zapříčinilo válku v pásmu Gazy? Jednoznačně krvavý teroristický útok spáchaný palestinským hnutím Hamás na spící izraelské občany. Agresivní Hamás odmítl mírové dohody podmíněné demilitarizací hnutí a hodlá patrně napadat nenáviděný Izrael dokud bude jeden ze soupeřů existovat. Jelikož Hamás má v Palestině podporu 40 % obyvatelstva, je nepravděpodobné, že by zmizel z vedení státu demokratickou mírovou cestou a předal moc umírněnějšímu Fatáhu. A v nedávné minulosti nepomohly ani intervence USA. Naproti tomu Izrael nějaké ústupky učinil, ale blokádu pásma Gazy ukončit odmítl, což nakonec vedlo ke zmíněným krvavým teroristickým útokům. Na ty Izrael navázal bombardováním a následnou pozemní operací. Vzhledem k tomu, že Hamás chytře poschovával své základny mezi civilní infrastrukturu, dochází k obrovským nechtěným civilním ztrátám. Zde už není tak jasné, kdo je vlastně agresor a kdo oběť, ale precizně připravený teroristický útok Hamásu odstartoval tvrdou odvetu Izraele, kterou můžeme sledovat doteď.
V obou případech bych si samozřejmě co možná nejvíce přál mír. Bylo by krásné, kdyby lidstvo dokázalo zahodit zbraně a začalo se chovat racionálně a mírumilovně. Ale to se bohužel v dohledné době zkrátka nestane, lidé jsou nepoučitelní a ve svém jádru se nemění. Proto v tuto chvíli vždy stojím na straně napadeného. Na příkladu Rusko-ukrajinského konfliktu je to nadmíru jasné, zatímco v případě Palestinsko-izraelského je to poněkud zamotanější. Tam totiž útočí silnější na slabšího. Ale s dovětkem, že ten slabší byl tím, kdo konflikt vyprovokoval. Hamás okopával Izraelcům kotníky tak dlouho, až přišla reakce. Proto chápu židovský stát, že mu došla trpělivost a rozhodl se jednat. Protože jiným způsobem zkrátka své obyvatelstvo ochránit nemůže.
