Článek
Demokracie má mnoho trhlin. Od voleb, které jsou nastaveny špatně, až po naprostou benevolenci vůči osobám, které využívají svých práv za hranice slušného chování a společenských norem, mnohdy až za hranice zákona. Takovým osobám často demokratické zřízení dovolí daleko více, než na co mají právo. Dnes nám budiž příkladem problém ohledně veřejného prostoru ve městech.
O tom, že lidé rádi žijí v hezkém prostředí jsem psal už kdysi. Je to zcela pochopitelné, protože denně se pohybovat v místech, která se nám nelíbí, snad nechce nikdo. A v případě, že bychom se denně brodili například bahnem v ulicích nebo mezi odpadky, jsme ochotní změnit bydliště a odstěhovat se někam, kde nám to bude vyhovovat více. Platí to samozřejmě nejen pro obyvatele ze sídlišť (kteří si tím bahnem při výstavbě prošli) ale i pro majitele domků, kteří pečují o své zahrádky a jsou rozhodně radši, když je tomu tak i u sousedů.
Proto se města, respektive jejich vedení, snaží vycházet svým obyvatelům vstříc. Aby bylo kam se projít, aby byly ulice hezké a zastíněné, aby bylo kde se posadit a aby si měly děti kde hrát. Jenže každé takové zařízení určené k relaxaci stojí poměrně dost peněz jak na pořízení, tak i na následnou údržbu. Města proto musí volit moudře, aby se takovými místy nezahltily městské služby i městský rozpočet.
Avšak pořízení takových míst naráží také na další problém, který je poněkud zásadnější. Tím problémem jsou nepřizpůsobiví spoluobčané. Lidé, kteří neumí, nebo odmítají žít ve slušné společnosti. Ti si z takových míst dělají své stanoviště. Jak takové stanoviště potom vypadá mnozí lidé dobře znají. Odpadky, zdevastované lavičky, špína, mnohdy i fekálie. Z místa pro odpočinek a radost se stává místo, kterému se raději všichni vyhnou. Málokomu se v takovém prostředí líbí, dokonce ani samotní strůjci by jej nejspíš nevolili, kdyby nemělo punc zakázaného ovoce a nebo nebylo zkrátka takříkajíc na ráně. A málokdo chce děti pouštět na hřiště, kde jsou střepy, vajgly, a v tom nejhorším případě použité jehly, stejně jako málokdo chce sedět na počmárané lavičce s prolomeným opěradlem.
A když už má místo to štěstí, že neposloužilo coby prostor na vyřádění vandalů, stejně nakonec místní spíš popuzuje. Obvykle se totiž jedná o lavičky, parčíky a hřiště, které město v dobré víře rozmístilo ve veřejném prostoru, aby si na nich lidé mohli odpočinout. V drtivé většině případů je však obsadí právě nepřizpůsobiví spoluobčané, kteří mají více času, neboť nechodí do práce, a od rána do včera na nich hlučně debatují, pouští hudbu a odhazují nepořádek po okolí.
Policie ani městští strážníci se situací nic moc nenadělají. Když už jsou přivoláni, obvykle je již škoda způsobena, a i když tyto lidi vyženou, stejně se zítra vrátí a devastují, případně obtěžují hlukem, znovu. Město se proto dříve, nebo později rozhodne raději zase lavičky odstranit. Jenže za rok zase kolem chodí lidé a naříkají, jak by se tady hodila lavička, aby se měli kde posadit a odpočinout si.
Místa, která by měla sloužit občanům jsou zanedlouho místy, kterým se raději vyhýbají. Jde o začarovaný kruh, který v demokratické společnosti, bohužel, nemá řešení. A my se musíme smířit s tím, že tato veřejná prostranství budou pravidelně demolovat vandalové a bude se na nich hromadit smetí různé míry nebezpečí. A i když třeba hřiště samotné ještě jakž takž slouží, málokomu se chce jít odpočinout do takové společnosti, která na něm sedí od rána do večera.
Pokud se pokusíme tento problém jakkoliv řešit, bohužel vždy narazíme do mantinelu demokracie. Je nemyslitelné v demokratické zemi někomu zakazovat pohyb a nutit ho žít v „no-go zóně.“ Je nemyslitelné oklešťovat lidi o jejich práva. A někteří jich využívají více, než by měli, což jim nedokážeme odepřít. Můžeme spoléhat na uvědomělost lidí, ale je to jako doufat v zázrak. Vždy se najde někdo, kdo bude takzvaně nepřizpůsobivý a zničí nám lavičku.
PS: Autor v textu nepřizpůsobivými spoluobčany nemíní lidi žádné konkrétní rasy, náboženství orientace ani ničeho jiného. Míní tím zkrátka jen osoby, které nejsou schopné, či ochotné, přijmout základní společenské normy a pravidla.
