Článek
Když slyšíme o nějakém (vybájeném) zázračném lékařském objevu, z druhé strany mezi lidmi začne jet konspirace, že farmaceutická loby to zakáže. Když slyšíme o nějakém zázračném spotřebiči, který dokáže šetřit elektřinou, slyšíme zase, že za jeho zákazem stojí elektrárenská loby. Logicky, když přijde pokrok v automobilismu, čekali bychom, že za jeho zastavením bude v „hospodské slovesnosti“ nějaká automobilová loby. A také že ano. Před nějakými 15 lety, v době, kdy první Tesly sjížděly z linek, se proslýchalo, že je brzdí ropné společnosti a že skupují všechny patenty na alternativní pohon, aby si zachovaly zisky. Postupem doby nám EU začala elektromobily tlačit. A největšími zastánci starých neekonomických spalovacích motorů nebyly žádné nadnárodní ropné společnosti ani rafinerie. Stali se jimi samotní motoristé (i Motoristé), kteří nedají na svá kouřící vozidla dopustit.
Elektromobil, který začal brázdit silnice před těmi patnácti lety (Tesly od 2012) byl něco úžasného, nadupaného technologiemi, které jsme do té doby neviděli, měl pro nás tehdy ještě podivný neokoukaný pohon, který ukazoval prostředníček všem čerpacím stanicím, mocné zrychlení hodné supersportů, a k tomu vypadal dobře. Jako by na silnice sestoupil létající talíř. Dokonce i petrolheadi se za ním otočili. Co na tom, že výdrž baterie byla chabá, její kapacita mizerná a cena obrovská, to ještě tehdy nikdo neřešil. To auto umělo samo na přivolání mobilem dojet z garáže před dveře domu!
Ale postupem doby, když se zjistilo, jak velký průšvih jsou emise, nám Evropská unie začala elektromobily nutit pod tlakem. Což bylo to nejhorší, co mohla pro rozvoj elektromobility udělat. Dostali jsme se až do současnosti, elektromobily tlačí všechny automobilky, a kdy je pro mnohé lidi Green Deal ta nejhorší nadávka. Tesly už pro nás jsou okoukané a jejich „mimozemské“ technologie už mají i ta nejlevnější městská vozítka. Takže proč si ty spalováky nenechat, když na ně jsme zvyklí?
Jednoduše pokrok. Nikoliv pokrok civilizační, ale pokrok v technologiích. To je ten největší argument pro nákup elektromobilu. Koupit si elektromobil před patnácti lety byla ekonomická sebevražda. Baterie, která brzy odešla byla pekelně drahá. V konkurenci benzínové nádrže, která přežije celé auto to byl (a dosud je) strašák. Nikomu se nechce do auta po pěti letech investovat půl milionu za novou baterii.
Jenže konkurenční boj a snaha být lepší, efektivnější, levnější, dostala baterie až do současného stavu, kdy je jejich cena naprostým zlomkem toho, co před lety. Cena lithiových baterií se za dobu od jejich vynálezu snížila o závratných 99%. A pokrok nenastal jen v ceně, ale také v kapacitě a rychlosti nabíjení, ale zejména také v životnosti, respektive množství nabíjecích cyklů, které baterie zvládne.
V kontextu doby jsme se dostali do situace, kdy opravdu konečně má smysl si elektromobil pořídit. Cena začíná být srovnatelná s auty na spalovací motor. Ani životnost baterie už nás tolik trápit nemusí, vydrží víc jak 2000 nabíjecích cyklů. Pokud bychom auto tankovali dvakrát měsíčně po dobu 20 let, pak budeme tankovat zhruba pětsetkrát. Baterie nám dovolí čtyřnásobek, čili stačit by to mělo bohatě. A odhad najetých kilometrů, než se sníží kapacita baterie na 70%, je více jak 300 000. Výhodou elektromobilu také zůstávají nižší servisní náklady, i nižší náklady na ujeté kilometry. Někdo také ocení jeho tichost a jednoduchost řízení. Jiný zase brutální akceleraci.
Nebudeme si nic nalhávat, většina aut na dnešních silnících je řízena lidmi, kterým je úplně jedno, co řídí za auto. Důležitější, než motorizace je pro ně barva a cena (případně to co jim dá zaměstnavatel). Pro takové lidi začíná být auto na elektřinu výhodné. Protože za méně peněz a snazší ovládání splňuje základní podmínku, kterou od auta chtějí – dopravit se z bodu A do bodu B.
Pro ostatní, kteří do ničeho jiného, než atmosférického šestiválce s manuálem nesednou, je tu stále dostatečná nabídka aut, která si mohou pořídit a užívat si opojný zvuk burácejícího motoru. Mnohdy v hybridní kombinaci s menší (pomocnou) baterií, za což se nikdo stydět nemusí, protože systémem KERS jsou vybaveny i vozy Formule 1. Jen takových aut zkrátka postupně bude čím dál méně a budou čím dál dražší, protože i řidičů, kteří potřebují k životu spalovací motory, je pohříchu málo.
Zcela ideální by bylo, kdybychom si k poznání, že elektromobil stačí, došli sami. Stejně většina řidičů závodníků, nemá-li v rodině druhé auto, má namísto Mustanga či Porsche auto, ve kterém odveze manželku, kočárek, nákup a dvě děti. Tedy auto, které s lámáním rekordů na Nordschleife nemá nic moc společného. Bohužel trend nastavený Evropskou unií nám elektromobily spíše znechutil, než zpříjemnil. Přitom počátky vypadaly tak slibně…
Ale většina neduhů, kvůli kterým jsme se elektromobilům ještě nedávno vyhýbali je pryč. Baterie, které dnes mají pod podlahou jsou daleko lepší než ty, které měly v době, kdy jsme je obdivovali. Pokrok nám přinesl baterie, které dávají smysl, které vydrží a které mají slušnou kapacitu. Proto už bych se osobně elektromobilu tolik nebál. Ostatně nádherný, do detailu promyšlený, parní motor už je dnes také minulostí. Tak možná na stejné koleji skončí jednou i spalovák.
