Článek
Ne všichni, možná snad dokonce vůbec nikdo, nejsme spokojeni s výdaji ve státním rozpočtu. Každý si na něm najde nějakou položku, která ho trápí. Někdo říká, že na tuhle „hromádku“ se dává málo, jiný zase, že to je moc. To je všechno v pořádku, každý má své preference a svůj názor. Však i podle těchto kritérií se u voleb rozhodujeme, komu hodíme svůj hlas. Co nás tedy jako občany na státním rozpočtu pálí nejvíce, za co vláda schytává největší kritiku a za co jí spíláme, že plýtvá „našimi“ penězi?
V tuto chvíli ještě například hodně lidem leží v žaludku nákup stíhaček F-35 z Ameriky. Mimochodem, já jsem s tím příliš nesouhlasil taky, ale to je na jiný článek. Za tyto stroje zaplatíme v přepočtu celkem 150 miliard korun. Celková platba pochopitelně neproběhne najednou, ale bude se splácet po 11,4 miliardách ročně. Samozřejmě vše bude placeno z rozpočtu na armádu, který v současnosti nečiní ani deklarovaná 2% rozpočtu.
Do krve se zde také budeme hádat ohledně valorizace důchodů, kdy byli důchodci „okradeni“ Fialou o své dva tisíce, které jim přidal spasitel Babiš. Ano, částka na důchody a jiné sociální dávky je největším dílem státního rozpočtu se svými téměř 41% z celku. Ovšem je do toho započítávána částka celková, tedy všechny výdaje. Ty dva tisíce, o které důchodci přišli, by v celkovém počtu tvořily něco kolem 68 miliard ročně. Ano, skutečně impozantní částka, kterou si vážně v tuto chvíli dovolit nemůžeme.
Mnohým spoluobčanům leží v žaludku pomoc Ukrajině a jejím uprchlíkům. Ta nás celkově stála kolem 180 miliard, což je rozděleno do tří let nějakých 60 miliard ročně. Opět nemalé číslo, které v našem rozpočtu zvyšuje už tak vysoké manko. Údajně se nám ale již vrátilo zpět vzhledem k tomu, že ukrajinští uprchlíci zde vytvářejí hodnoty a odvádí daně.
Pak tu máme ještě nemalou kritiku k provozu státních institucí, do nichž jsou započítávány platy ministrů a poslanců, ale také senátorů. Poslanecká sněmovna, platící „vyžírky co nic nedělají,“ vyšla loni na 1,5 miliardy, senát stál naši pokladnu 0,55 miliardy. Dohromady tedy 2 miliardy. Pozornosti neunikají ani platy státních úředníků, nenáviděné to složky státu, které kasu vyšly loni na 34 miliard. Nicméně zde je nutno podotknout, že tato kritika zaznívá nejvíce od lidí, kteří by zde rádi ideálně nastolili anarchii. Pak by ale nejspíš byli dost nemile překvapeni, co to obnáší.
Pravděpodobně jsem ještě na nějaké želízko v oni, které by nás v rámci státního rozpočtu pálilo a které neváháme kritizovat, zapomněl. Ale tyto čtyři příklady by nám mohli hezky ilustrovat, že vlastně o nic moc nejde. Když si všechno sečteme, pak nás americké stíhačky, Ukrajinci a státní zaměstnanci vyjdou ročně na 107 a půl miliardy korun. Když bychom k tomu připočetli i nadměrečnou Babišovu valorizaci důchodů a navýšili tuto částku o oněch 68 miliard, pak bychom se zastavili na 175,5 miliardách korun. Což je číslo velmi impozantní, ale stále nedosahuje ani deficitu státního rozpočtu. Když se na toto číslo podíváme v rámci celého rozpočtu, pak nám vyjde, že se nejedná ani o 10% výdajů. Rozpočet totiž v loňském roce operoval s výdaji 2 192 miliard a příjmy 1 940 miliard korun.
Takže ačkoliv nás tyto položky mohou trápit sebevíc a můžeme za ně vládě sebevíc spílat, je to jen velmi malá část našeho celkového rozpočtu. Ta drtivá většina devíti desetin je pro nás naprosto přijatelná a ani nijak zásadně nevnímáme, že je tu s námi také. Takže i ti největší kritici mohou být vlastně většinově spokojeni.
Ovšem je potřeba také dodat, že žijeme na nepěkný dluh, konkrétně loni 271,4 miliard, a skutečně je potřeba šetřit, byť i po malých částech. Jak ale vidno, ani vyškrtání nejvíce kritizovaných položek nám nepokryje veškerý deficit.
