Článek
Předvolební souboj se pomalu vyostřuje. Ačkoliv jsou ještě prázdniny a plná kampaň ještě spí, začíná se před volbami situace trochu vyostřovat a od politických stran je cítit snaha zaujmout voliče už nyní. Zkouší to různými způsoby. Očerňováním konkurence, nereálnými sliby, přátelským přístupem i prostým mlčením. Mezi strategie patří i sestoupení shůry mezi prostý lid, klábosení s plebsem, selfíčka, podpisy… V tomto odvětví vede Andrej Babiš. Miliardář, který se neštítí vkročit na náměstí či do kulturáku mezi své fanoušky, rozdávat knihy, koblihy, zmrzlinu a podpisy. S někým se vyfotí, někomu pochválí, jak mu to sluší. Zkrátka budí dojem, že k nám přijel náš starý známý, se kterým jsme byli třeba na vojně, nebo starý spolužák, s nímž jsme si v době studií tolik rozuměli. Babiš v tom není sám, mezi lidi začali jezdit i ostatní politici, debaty moderované Ivou Pazderkovou pořádá dokonce i Petr Fiala, Vít Rakušan se také nebojí vběhnout mezi prostý lid a za voliči jezdí v elektro dodávce také Piráti. Samozřejmě tito všichni dalece zaostávají za Andrejem Babišem, který je mezi prostým lidem jako doma.
Zkrátka letošní předvolební kampaň se nese v duchu poplácávání po ramenou, úsměvů a fotografií s politickými lídry. Na lidi to evidentně zabírá, protože konečně mají pocit, že mohou do poslanecké sněmovny zvolit člověka, kterého znají, kterého naživo viděli, se kterým prohodili pár slov a doma s ním mají vytištěné selfíčko. Lidé mají pocit, že konečně může být v politice někdo, kdo dobře zná strádání obyčejných lidí, kdo ví, že každodenní život není úplně lehký a kolikrát jde o boj o přežití. Zkrátka že ten, kdo bude rozhodovat o osudech naší zemně bude jeden z nás. A bude rozhodovat tak, jak bychom chtěli my. V zemi, kde je tradičně zasetá nedůvěra mezi politiky, patrně pro mnoho lidí má toto gesto nejspíše pozitivní ohlas.
Je to ale správný postoj? Skutečně chceme, aby politik sundal sako, vyhrnul rukávy a šel s námi do práce? Je to náplní jeho práce? Neměl by naopak spíš být tím, kdo shora sleduje, jak funguje země? Neměl by být tím top manažerem, který se sice o blaho lidí zajímá, ale zároveň se vznáší vysoko nad nimi? Firemní manažeři přece taky nechodí na obědy s dělníky. Přesto firmu řídí, a dobře.
Ve vědě platí pravidlo, že chceme-li nějaký problém popsat celý, musíme znát i prostředí, ve kterém je umístěn. Ať už zkoumáme život v louži, nebo vesmír, vždy můžeme ke kompletnímu výsledku dojít jen tím, že poznáme i svět okolo (proto asi nikdy nepochopíme celou podstatu vesmíru). Proto i politik nemůže plně chápat funkci státu, pokud se nedostane na tu nejvyšší úroveň. Ke své práci potřebuje zdravý ničím nezatížený nadhled. Těžko bude řídit republiku od stroje na zmrzlinu, z běžeckých bot nebo z hospody. Je potřeba odrazit se ode dna a vystoupat až nad hladinu. To je to, co bychom od politiků měli chtít. Ne, aby sestupovali mezi nás, ale abychom se k nim nemohli přiblížit, stejně jako tomu bylo v historii. Zkazky o tom, jak Karel IV. chodil v přestrojení mezi lidi, ale jsou spíše idealizováním než realitou.
Neříkám, že je špatně, když politik občas projeví svou lidskost. Občas není na škodu zajít i do hospody mezi běžné lidi. I samotný Masaryk občas utekl ochrance a ztratil se mezi obyčejný lid. Politik může, a měl by projevit lidskost a kontakt s lidmi, ale ne se cpát na jejich úroveň. Ostatně kolik palčivých témat může mít poslanec s platem sto tisíc společných s Frantou Vopršálkem, který pracuje ve fabrice za 25 tisíc? Politik přijel mercedesem, zatímco Franta má starou fábii v opravě. Jedna společná fotka na tom nic nezmění. Jen nám dá falešný pocit rovnosti.
Čím více budou zabírat spanilé výjezdy politiků mezi lidi, tím více jako národ ukazujeme, že si vlastně politiků nevážíme a jediné co od nich chceme, je předvolební gulášek a podpis do knížky. Jak budou řídit zemí je nám zcela jedno, pokud si doma můžeme v kredenci vystavit selfíčko s nimi. Není to dobrá cesta a nenechme si namluvit, že politici kdy budou osoby z lidu. A pokud ano, nemohou dělat politiku dobře.
