Článek
V dnešní době je svět velmi vyhrocený. Naše společnost je rozdělená a dále jí dělí další a další kauzy, politické ideologie a politika vesměs. Ne, že dříve by se lidi nebyli schopní kvůli politickým názorům pohádat, ale dneska si to (nejen) na sociálních sítích slíznete za jakoukoliv maličkost. Jste snadno stigmatizováni za něco, co si třeba v první chvíli ani neuvědomíte. Například si dáte přezdívku se jménem a 88 za ním, protože jste se v roce 1988 narodili. A ejhle, náhle jste pro mnohé hitlerovec.
Podobná nedorozumění se stávají denně. Jsou tu ale i případy, kdy člověk dobře ví, na co si dát pozor, takže se takovým projevům raději zcela vyhýbá. Jen aby nebyl zaškatulkován a označen cejchem. Což je samozřejmě škoda, protože to omezuje naše možnosti.
Já osobně jsem příznivcem automobilů, mám je rád a několikrát ročně se účastním různých akcí. Kdybych na to měl, v garáži by mi stálo Lamborghini, nebo Mercedes AMG. Nikdy to nikomu nevadilo, protože lidé jsou různí a každý má jiné zájmy. Já třeba nejezdím na ryby a přitom nijak nekritizuji rybáře. Jenže pak přišly volby do europarlamentu a ejhle, už na mě lidé koukají skrz prsty. Jelikož jsem autíčkář, musím přece patřit do skupiny Motoristů. Ono sice ne, nikdy (tedy jednou) jsem je nevolil. Byť jsem Filipa Turka naživo potkal, nikdy jsem s ním ani nemluvil ani se mi nepodepisoval do deníčku. Ale to lidi už nezajímá a zkrátka jsem zařazen do skupiny voličů Motoristů, tedy rovnou i mezi příznivce Ruska a odpůrce EU. Což není lehké, když většinu kamarádů máte na druhé straně barikády.
Dalším smutným příkladem budiž vlastenectví. Dříve ten, kdo měl na autě, nebo kdekoliv jinde, mimo hokejové mistrovství českou vlajku, byl hrdým vlastencem. Někdo ji míval třeba i na zahradě, nebo za oknem, na batohu či na tričku. Ovšem pak se cosi zlomilo, na scénu přišla kapela Ortel, za několik let ji následoval ruský vpád na Ukrajinu. A najednou se z vlastenců stali „flastenci“. Synonymum pro jakýsi odpad národa, kterým druzí opovrhují, neboť jejich vlastenectví se smrsklo na opakování ruských narativů a škození demokratickým principům. Můžu si dneska dát českou vlajku za okno, aniž by se na mě lidé nekoukali skrz prsty? Jen stěží. Obzvláště, když opět mám většinu kamarádů na druhé straně barikády a od kapely Ortel jsem neslyšel ani jednu písničku.
A nebo příklad s Pražskou kavárnou. Ačkoliv jsem nikdy v Praze v kavárně nebyl, já jsem vlastně nebyl nikdy v žádné, poněvadž kafe nepiju, do Prahy to nemám nejblíž a jsem tam jednou ročně, mnohokrát jsem byl označen za kavárenského povaleče a člena Pražské kavárny. Proč? Protože jsem si dovolil kritizovat Miloše Zemana. Ne z ideologických důvodů, ne proto, že jasem členem nějaké skupiny. Prostě jen proto, že jsem nesouhlasil s tím, jak veřejně lže, jak se prezentuje a jak dehonestuje naši republiku.
Z druhého konce jsou stigmatizovaní i stoupenci Andreje Babiše, posměšně nazýváni koblížci. Jistě, kterým jeho skalním fanouškům tuto přezdívku jen stěží odpářete, ale Babiše mohou volit i občané, kteří v jeho vedení státu zkrátka jen vidí ten správný směr. Jsou to lidé, kteří rozhodně nejsou zaslepení. Jen si zvolili tohoto kandidáta, který podle nich nejlépe prezentuje jejich světonázor a formu vedení státu. Proti tomu člověk nemůže namítat nic. A takový jedinec by se za svou volbu neměl stydět, pokud si jí umí rozumně obhájit. Bohužel ale končí ve stejném pytli s ostatními zaslepenými koblížky a přes příkop se na druhou stranu jen stěží dostane.
Smutné na tom je, že jste stigmatizovaní, i když se rozhodnete apelovat na rozum a hodláte příkopy mezi lidmi zahrabávat. Jen se zmíníte o tom, že politika XY by nebylo dobré odsuzovat předem, že i on umí přijít s pozitivními nápady a hned vás berou jako jeho fanouška a internetovým vzduchem létají kameny. Přitom jste vlastně politikovým kritikem, jen chcete, aby i vaši souputníci používali zdravý rozum. Jenže už to zkrátka vypadá jako obhajoba, tak šup do pytle s ostatními fanatiky, jejichž jste vlastně také nepřítelem.
Těžko říct, zdali je to hloupost, omezenost, zkratkovité uvažování nebo potřeba se vymezit. Mnozí uživatelé internetového prostředí zkrátka vnímají svět černobíle a odmítají si přiznat, že existují i nějaké odstíny šedi (kterých je daleko víc než padesát). Zkrátka že i ten, kdo má rád řev motorů může být ekologicky smýšlející, ten, kdo má soláry na střeše zase nemusí hned být ekofanatik. Ten, kdo chválí Babiše nemusí hned být koblížek. A ten, kdo přizná nelehkou situaci Ukrajiny zase nemusí být proruský. Každý člověk má svůj názor a jen omezený člověk odmítá připustit, že by se názorové skupiny mohly promíchávat. A jen hlupák si hned začne lidi škatulkovat podle jedné věty. Moudrý člověk má otevřené oči a umí naslouchat. Ale takových je na internetu jen velmi, velmi, málo.
