Článek
Summit v Ankaře už je za námi. Provázel jej takřka brutální boj mezi prezidentem a Motoristy, kteří do toho zapojili i předsedu vlády Andreje Babiše. Kohabitující Petr Macinka se totiž rozhodl, že prezident na summit nepojede. To i přesto, že náš prezident byl vždy předsedou české delegace, která na kterýkoliv ze summitů jela. O to víc tam patřil Petr Pavel, který v NATO dosáhl až na jeden z nejvyšších postů, je sám vojákem, tématu rozumí, v koalici má ještě nyní mnoho přátel a především je vrchním velitelem ozbrojených sil. Ústavní soud rozhodl, že když prezident na summit chce jet, tak tam prostě jet může. Petr Pavel tak přiletěl odděleně od naší delegace, účastnil se i slavnostní večeře a organizátoři měli ruce plné práce, aby se tyto naše dvě oddělené jednotky setkaly co nejméně.
Do tohoto utrženého vagonu řítícího se českou politikou i médii nasedl i Andrej Babiš. Zprvu rezervovaný předseda vlády, který se tvářil, že se ho celý konflikt netýká, a že je mu celý summit úplně ukradený, změnil své chování, jak se blížil odlet. Na samotném summitu jsme pak mohli vidět, jak se Babiš snaží Pavla zastínit. Dostávali jsme mraky PR fotek, kde je Babiš mezi důležitými osobnostmi NATO a samozřejmě mnohokrát padlo jméno Donald Trump. Jako bychom četli o prorokovi, spasiteli.
Osudové podání ruky
Celá tato Trumpovská fraška vyvrcholila focením, v jehož závěru odcházející Trump podal ruku Babišovi. Jako jedinému. Toto krátké video, kde se účastníci fotografování postupně rozcházejí zná snad každý, kdo alespoň po očku sleduje českou politiku. A samozřejmě se stalo hlavním argumentem našeho předsedy vlády k tomu, jak je důležitý a úžasný. Což dokládal i jeho natěšený úsměv zachycený přímo na videu. Jako bychom viděli malého kluka, který si plácl se slavným fotbalistou.
Tento moment, dvě sekundy, rozdělil český národ jako máloco předtím. Pochopitelně zastánci Andreje Babiše jej mají za božský dotek, za zjevení vyvoleného, a žasnou nad tím, jak je Babiš úžasný a v NATO patrně nejdůležitější. Což samozřejmě tvrdí i samotný Babiš.
Naopak Babišovi odpůrci se snaží celou situaci zlehčovat. Poukazují na to, že to bylo vlastně omylem, že Trump neprojevil žádnou emoci a že Babiš mu svou ruku dokonce sám vnutil. Jako by snad byli slepí. Když už to nebylo možné popírat, prostě to bagatelizují tím, že o nic nešlo.
Jak to tedy bylo doopravdy, oproštěné od emocí a od zapáleného fanouškovství?
Je naprosto jasné, kdo podal ruku jako první. Byl to skutečně Donald Trump, který při odchodu z pódia poněkud laxně nastavil svou pravici na kraji stojícímu Andreji Babišovi. Zvláštní je, že při podání ruky je slušnost (neřkuli nezbytnost) se druhému podívat do očí, případně se i lehce pousmát. Bývalý ministr zahraničí Karel Schwarzenberg dokonce dámám líbal ruce. Zde k žádnému kontaktu nedošlo. Ani lehké pootočení hlavy, nic. Babiš se sice z počátku na Trumpa podíval, ale hned vzápětí pochopil, že Trump je myšlenkami jinde, a proto natočil svůj úsměv nadšeného desetiletého kluka směrem k objektivu. Když už, tak ať z toho má aspoň dobrou fotku, kterou polechtá své fanoušky.
Celé podání ruky působí ze strany Donalda Trumpa spíš jako mimochodem. Absolutně zbavené emocí, prostě jen gesto, které mělo říct „Díky za fotku.“ Je to pochopitelné, neboť americký prezident si za den potřese rukou tolikrát, že je to pro něj věc, kterou už dělá víceméně automaticky. Jako když odchází z pódia a poslednímu člověku v řadě podá ruku jako projev díku, že pro něj to pódium postavili.
Proč skutečně Trump podal ruku jen Babišovi se nedozvíme. Patrně to už nebude vědět ani samotný Trump. Šlo o to, že byl posledním na pódiu, ze kterého se odcházelo? Nebo si jej pamatoval z předchozího jednání? Byla v tom emoce spojená s Českou republikou, z níž pocházela Trumpova první žena? Nebo snad nějaké zákulisní spojení těchto dvou mužů, kteří k sobě cítí úctu, ale nikdo by o tom neměl příliš vědět? Tyto otázky zůstanou už navždy nezodpovězeny. Odpověď se nejspíš ztratila v tom samém okamžiku, kde končí video.
Jedno podání ruky
Je česká politika skutečně v takovém rozkladu, že ji na týden paralyzuje jedno podání ruky? Nemáme k řešení důležitější věci? Nešlo o žádné přátelské objímání, ani projev úcty. Prostě to celé vypadá jako naprosto instinktivní záležitost, kterou ze sebe mimoděk Trump při odchodu dostal.
Pak je potřeba připomenout, kdo je Donald Trump. Je to člověk, který tak nějak rozbil Ameriku. Víc jak sto let budované diplomatické vztahy USA se světem vzaly s jeho druhým nástupem do úřadu za své. Je to člověk, kterému nyní spílají motoristé (s malým m) za to, že je kvůli němu o deset korun dražší benzín, protože jeho nesmyslná válka s Íránem způsobila kolaps dopravy ropy. Je to člověk obestavěný hrází ze skandálů všeho možného druhu. Člověk, který prohodil, že by bylo fajn očkovat lidi bělidlem, aby nechytli koronavirus. Je to někdo, kdo si jako malé dítě vynutil předání Nobelovy ceny za mír. Ač stále prezidentem USA, nejmocnějším mužem na planetě, je poněkud kontroverzní postavou.
Má Babiš zapotřebí chlubit se tím, komu podal ruku? Patrně ano, v jeho skalních příznivcích to zanechává silný dojem silné osobnosti, kterou si Babiš buduje. Pro naši politiku však asi vliv mít nebude.
Smutné je, že jedno podání ruky je z celého summitu to jediné, co Češi řeší. Zdrženlivý je i prezident, který nám moc informací také nesdělil, a Macinka se Zůnou jako by na summitu, na rozdíl od paní Babišové, vůbec nebyli.
