Článek
Nová vláda má takovou drobnou bolístku se jménem Filip Turek. Někdejší europoslanec opustil dobře placené místo v Bruselu, aby jako čestný předseda Motoristů mohl dělat ministra doma. Na dopravě se již natěšeně třásli, že konečně začnou silnice jezdit a ono ejhle, Motoristé vybrali pro Turka křeslo ministra zahraničních věcí. Poněkud zvláštní. Stejně jako to, že Motoristé nemají o ministerstvo dopravy vůbec zájem. Turkova nominace ale narazila na neprorazitelnou zeď v podobě prezidenta, který jej z vícero důvodů odmítá jmenovat do funkce ministra.
Pokračuje tedy slavná nerudovská otázka: „Kam s ním?“ S možnou odpovědí nakonec přišel sám čekatel na ministerské křeslo Filip Turek, který už se patrně smířil s tím, že nepovede ministerstvo zahraničních věcí, ale skončí na životním prostředí a zároveň nebude ani jeho šéfem. Našel si v něm místečko vládního zmocněnce pro Green Deal. Kdo kdy viděl nějakou debatu s Filipem Turkem, případně rovnou sledoval pořad Po žních k Turkovi, jistě ví, jaký má Turek na Green Deal názor. Pro ty, kteří netuší, shrňme, že tento názor je veskrze negativní a stydět by se za něj nemusel ani Václav Klaus. Člověku se mimoděk připomene přirovnání „dělat kozla zahradníkem.“
To, že Green Deal není nastaven zcela ideálně je jasné snad každému, kromě zcela zelených fanatiků. Kritizuji jej i já, jakožto ekologicky smýšlející člověk. Proto by nebylo úplně od věci, aby se i k tvůrcům zeleného myšlení donesla kritika, že touto cestou se lidé vydávat nechtějí a že to jistě jde lépe a účinněji. Poněkud postrádá smysl hrát si na zelenou Evropu, když jsme veškerou neekologickou produkci přesunuli do Číny a nyní výrobky taháme přes půl světa zpět. Evropa také udělala v minulosti chybu, že svou ekonomiku opírala především o automotive, který nyní Green Dealem velmi trpí. Navíc si tak podřezáváme silnou ekonomickou větev a tím ztrácíme světový vliv. Tohle všechno nejspíš Turek jako správný motorista ví, a také to ve svých vyjádřeních kritizuje. A lidem, zejména petrolheadům, se tato slova víc, než zamlouvají.
O prospěšnosti zasloužené a rozumné kritiky jsem psal celkem nedávno. Nic se nezměnilo. Někdy je opravdu potřeba lidem vmést kritiku do tváře, aby si uvědomili chybu a mohlo dojít ke změně. A platí to i pro Green Deal.
Pokud se Turek skutečně stane zmocněncem ČR pro otázku Green Dealu, pak jistě nějaká ozvěna kritiky dolehne i do Europarlamentu. Přeci jen z oficiální vládní pozice už budou mít jeho slova větší sílu, než když se v křesílku baví s Gabrielou Sedláčkovou. A pokud si ji tam vezmou k srdci, možná se i dočkáme konce zeleného fanatismu, jak Green Deal mnozí nazývají. Post zmocněnce pro Green Deal snad není místo, na které má být dosazen přitakávač. Naopak je to místo pro diskusi a vzájemný respekt, kritiku i ladění detailů. Je-li nutno otázku zelené Evropy restartovat a začít novu a lépe, pak by Turkova kritika mohla být přínosná. A doufejme, že mu ministr životního prostředí, kterým je v současné době Petr Macinka, obrousí hrany, aby mohlo k vzájemné diskusi vůbec dojít.
