Článek
21. srpna je tomu 57 let od invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Současná ruská propaganda tuto invazi poněkud alibisticky hází na Ukrajince, poněvadž i oni byli součástí invazní armády. Dokonce jeden z velících generálů, Ivan Grigorjevič Pavlovskij, byl původem Ukrajinec. Je to dáno především tím, že Ukrajina tehdy byla součástí Sovětského svazu, tedy neměla příliš na vybranou, zkrátka přišel rozkaz. A jak umí Rusové trestat Ukrajinci dobře věděli. Zajímavé také je, že invaze se ze stejného důvodu účastnili také Poláci, Maďaři a Bělorusové, ale tuto skutečnost současná ruská propaganda nezmiňuje. Nehodí se jí totiž do krámu. Jejich hlavním záměrem je v tuto chvíli co nejvíce pošpinit pověst Ukrajiny, aby opadla naše podpora tohoto zkoušeného národa a Rusové měli rozvázané ruce v páchání válečných zvěrstev a krádeži území suveréního státu. Kdyby to nebylo zcela účelové, zmiňováni by byli i Maďaři, Bělorusové a Poláci.
Také je potřeba podotknout situaci národů, které se ocitli a ocitnou v područí Ruska. Srdce Ruska tvoří etničtí Rusové, tedy dalo by se říci obyvatelé dvou největších měst - Moskvy a Petrohradu. Těch je na celém území menšina, ale mají pocit nadřazenosti vůči ostatním, které tak rádi využívají na špinavou práci. Pro Sověstské vedení tedy nebyl problém poslat na okupaci Ukrajince, Bělorusy, Maďary i Poláky. Nemělo vůbec potřebu zkoušet obětovávat Ruskou krev. Stejně tak, jako nyní posílá do ukrajinského mlýnku na maso Ujgry a Čečence.
Ostatně i Československo, jako sovětský satelit, bylo nuceno přijímat rozkazy vrchního sovětu, tedy v případě potřeby se klidně chopit zbraně a jít zaútočit na západní země. A protože jsme byli v nárazníkovém pásmu, šli bychom jako první. Za zmínku stojí i rozmístění sovětských balistických raket na našem území. Brdy jsou dodnes provrtané raketovými sily, které v případě potřeby měly „zalévat chřtány imperialistů mírovou ocelí,“ tedy volně přeloženo, mířily na strategická centra západní Evropy. V tu samou chvíli také Sovětský svaz tlačil na západ, aby okolo našich hranic nerozmisťoval rakety Pershing.
Čistě teoreticky, kdyby v roce 1970 probíhalo nějaké Varšavské jaro (polská paralela československého uvolňování), nejspíše by se musely účastnit i naše jednotky. Zcela čistě z pověření Sovětského svazu, z povinnosti. Znamenalo by to snad, že bychom v současnosti byli s Poláky nesmiřitelní nepřátelé? Naše vztahy nenarušila ani divočejší historie na počátku 20. století.
Invaze 21. srpna 1968 padá čistě na sovětskou hlavu. Nikoliv na Ukrajince, ani na žádný jiný z národů satelitů Sovětského svazu. Byla to Strana pod vedením Brežněva, která rozhodla zatnout tipec rozvolněnému socialismu v Československu. Našim politikům to také náležitě vysvětlili, když si je „pozvali“ do Moskvy a nepustili, dokud nepodepsali žádost o invazi. Nikoliv Ukrajinci, kteří jen sedli do tanků a dojeli tam, kam jim Sověti na mapě ukázali. Mnoho z nich vůbec netušilo, kam a proč mají namířeno a také se náležitě obávali, protože neměli zdání, co je na konci cesty čeká.
Pokud se nyní Rusové snaží házet vinu na Ukrajince i kohokoliv jiného, je to jen čistě účelová lež. Jediní oni mají na celé této události vinu.
Zdroje:
https://www.stoplusjednicka.cz/raketova-hrozba-stredniho-doletu-1-balisticka-strela-mgm-31-pershing
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rusk%C3%A1_invaze_na_Ukrajinu
https://demagog.cz/diskuze/par-faktu-k-roku-1968
https://en.wikipedia.org/wiki/Ivan_Pavlovsky
