Článek
Informační prostředí je velmi specifické odvětví. Platí to nejen pro zprávy, ale také pro vjemy. Co je nové, neokoukané, to mají lidé rádi. Takové informace přijímají s dychtivostí. Obzvláště, je-li informace nějakým způsobem šokující. Rádi máme také informace, kterých bychom se měli bát.
Válka na Ukrajině pokračuje již čtvrtým rokem. Zatímco na začátku jsme byli zavaleni šokujícími zprávami a napjatě sledovali videa, jak se Rusové blíží ke Kyjevu a s obavami odpočítávali hodiny, kdy ukrajinská obrana zkolabuje, zatímco jsme pak sledovali pomalu zamrzající konflikt, dnes se již zprávy z ukrajinského bojiště objevují spíše sporadicky. Válku, která stále intenzivně zuří 400 kilometrů od našich hranic jsme pomalu přestali sledovat.
Jsou dva hlavní důvody, proč tomu tak je. Prvním z nich je, že válka zamrzla. Je to paradoxně dobře pro Ukrajinu, protože Rusové od odříznutí od Starlinku ztratili tempo a přestali lidskými vlnami útočit na nahlodanou ukrajinskou obranu, která byla nucena postupně ustupovat a opouštět území. Po dlouhé době se situace vychýlila mírně ve prospěch Ukrajiny, byť žádné zásadní změny jsme nepozorovali. Ač to zní velmi cynicky, lidi zkrátka přestalo zajímat, kolik Rusů Ukrajinci zlikvidovali a kolik jim shořelo tanků. Snad jediné, co probleskne ve zprávách jsou úspěšné zásahy rafinerií a ropné infrastruktury, které Ukrajinci provádějí takřka na denní bázi. A předpokládám, že i tyto informace se nám brzo omrzí.
Druhým, závažnějším důvodem, proč má Ukrajina stále méně místa v titulcích, je nová válka v Íránu. Zatímco na Ukrajině se bojuje o naši budoucnost a ukrajinští obránci dávají ruskému medvědovi pořádně po tlapách, aby jej přešla chuť zakousnout se do další evropské země, tak my tu válku vlastně vůbec nepociťujeme. Zato válku v Íránu začínáme těžce pociťovat na inflaci cen pohonných hmot. Kvůli absolutnímu uzavření Hormuzského průlivu nastal ve světě akutní nedostatek paliva, poněvadž největší světoví producenti ropy nemají jak dostat vytěžené „černé zlato“ do světa. Nedostatek ropy je tak akutní, že letecké společnosti omezují počty linek. A my tento nedostatek cítíme při tankování svých vozidel.
Zvýšení ceny pohonných hmot se zatím neprojevilo na celkové inflaci, kdy opět zdraží úplně všechno, to nás teprve čeká. Ale už nyní jsme s válkou v Íránu nespokojení skrze rostoucí ceny paliv. Bohužel stále se zdá, že Donald Trump pořád nenašel žádný cíl, kterého by ve válce chtěl dosáhnout, a Američané nadále podnikají nicneříkající letecké útoky, které nic nevyřeší. Konec války je zatím v nedohlednu a v rukou jej třímá nejkontroverznější držitel Nobelovy ceny za mír.
I když je válka v Íránu mnohem dál, než válka na Ukrajině, dotýká se nás mnohem více. Proto zprávy z ní vytlačily zprávy z Ukrajiny. Jestli potrvá válka na Ukrajině další rok, dva, je nám cynicky řečeno celkem jedno. Ale válku v Íránu bychom nejraději ukončili ještě dnes, aby se nadité tankery opět dostaly ke svým cílům a my jsme mohli krmit své plechové miláčky opět benzínem za 32 korun.
Samozřejmě i po ukončení války ještě chvíli potrvá, než tankery dojedou na svá místa, než se ropa přečerpá a rafinerie z ní vydestilují pohonné hmoty. Ale každý den, kdy bude světový obchod s ropou ochromen, bude šponovat ceny pohonných hmot výš a výš, což je to, co nás děsí daleko víc, než pomalý ruský postup kdesi v hloubi napadené Ukrajiny.
Přivyknutí na negativní informace a cenovky u čerpacích stanic udělaly z krvavé a brutální války na Ukrajině jen šum v pozadí. Je to zkrátka vývoj zájmu, kterým se ubíráme.
