Článek
Pojem vlastenectví se v posledních letech stal velmi podivným. Od vzniku národního uvědomění kdysi v 19. století byli vlastenci lidé, kteří hrdě bojovali za svůj stát, svou vlast, hlásili se k ní a ctili její tradice.
Jenže pak přišla ruská dezinformační válka, která celou tuto koncepci začala nahlodávat. Růžky začala vystrkovat při ruské anexi Krymu a naplno se projevila s otevřenou invazí na Ukrajinu. V tu chvíli se pojem českého vlastenectví naprosto sesypal a z českých vlajek na plotech a autech se stal symbol rozkladu společnosti. Skuteční vlastenci raději zalezli do děr.
Z gaučových povalečů, kteří byli na svou zemi hrdí pouze během mistrovství světa v hokeji, se najednou stali vlastenci (chcete-li flastenci), kteří za každou cenu hodlají svou vlast ochránit před zlými vlivy Západu. Přičemž odpovědi na otázku, co že nám Západ dělá tak špatného, se dozvídají z řetězových mailů nebo příspěvků z ruské trollí farmy.
Pokud se takových lidé zeptáte, co by Česku prospělo, pak vám nejsou schopní nijak odpovědět. Ale když se zeptáte, co Česku škodí, pak začnou chrlit jeden příklad za druhým, v nichž se dokola omílají západní struktury a aliance. Pochopitelně bez jakýchkoliv argumentů. Stačí, že to četli někde na diskusi.
Projevilo se to během demonstrací proti Fialově drahotě. Účastníci demonstrací, hrdí to vlastenci, tvrdě vystupovali proti české pomoci Ukrajině pod závojem ochrany státu. Mávali přitom ruskými vlajkami.
Do toho vpluly ekonomické problémy státu, které nejsou dílem Fialovy vlády, ale nabrali jsme je kdysi za Covidu. Stát se potácí na hranici krachu a i když Fialův kabinet by za hospodaření jedničku rozhodně nedostal, alespoň se snažil tlačit schodky rozpočtů dolů. Nynější vláda popustila otěže a nebojí se nás zadlužit daleko více.
Do toho všeho se vlil ještě problém s výší důchodů. Tisícovka měsíčně, kterou Fiala „ukradl“ důchodcům. Babiš coby současný nekorunovaný vůdce vlastenecké scény sice ještě nevrátil, co jim Fiala ukradl (nejspíš to ani nemá v plánu), ale ten pocit tam už zůstává. Konečně to tu vede vlastenec, co myslí na naše lidi. Ano, „naši lidi“ je také pojem, který se okolo falešného vlastenectví motá jako hadr kolem koštěte. „Vše v zájmu našich lidí“ je mantra, která uchlácholí srdce každého správného vlastence.
Jenže čím více se stát stará o „naše lidi,“ tím rychleji si projídá budoucnost. Je to problém, na který poukazují ekonomové i zodpovědně myslící lidé. Namísto investic do budoucnosti (anebo aspoň šetření) jsme se pod Babišovým vedením rozhodli rozdávat peníze na všech frontách, abychom je, lidově řečeno, projedli.
Projedená budoucnost nejspíš to pravé pro blaho státu nebude. S navyšujícími se dluhy přijdou vyšší úroky, vyšší obsluha dluhu a nakonec státní bankrot. Tím spanilá jízda skončí a přijde kruté utažení opasků. Jenže to je dnešním vlastencům jedno. Pro ně je důležité, co bude teď. Nějaké projídání budoucnosti a házení dluhů na naše děti a vnoučata u nich naprosto přebíjí pocit plné ledničky.
Dostali jsme se k tomu, že současný vlastenec (omlouvám se všem, co to myslí dobře a upřímně) není ani tak vlastenec, jako spíš sobec myslící na svůj osobní současný prospěch. Možná se nelze ani tak zlobit na některé jedince, kteří zkrátka propadli propagandě hybridní války a neví, co dělají. Ale každý z nich si může místo řetězových mailů přečíst rozhovor s někým z uznávaných ekonomů, kde přijdou na to, že tisícovka na pivo není to nejlepší, co mohou pro svou zemi udělat. Zde ale opět nastupují algoritmy, které jim takové rozhovory zkrátka nepředhodí. Naopak je budou dál krmit propagandou a uzavírat v sociální bublině.
Právě od toho máme politiky. Někteří lidé nedohlédnou dál než na televizi, některé zláká mamon a osobní prospěch, někteří zkrátka nerozumí politice a ekonomice. To vše je živná půda pro populisty, kteří takovým lidem slíbí cokoliv, co jim na očích uvidí. A úplně s klidnou hlavou potápějí stát. Protože v tuto chvíli jsou u moci a mohou si dovolit z něj vysávat stejně, jako jejich voliči třesoucí se na tu Fialou „ukradenou“ tisícovku. Co bude za deset, dvacet let, až nebudou ve vedení státu, je jim naprosto jedno. Budou mít „odčerpáno“ dost.
Problém tedy nejsou ani tak samotní vlastenci, jako spíše politici, kteří jim slibují a rozdmýchávají jejich vášně. Bez těchto populistických politiků by se nadšení vlastenců postupně obrousilo a uhasilo. Když je ale živené sliby v kombinaci s internetovými algoritmy, je slyšet stále víc.
Dostali jsme se do spirály, kdy politici lidem naslibují cokoliv, udělají cokoliv, aby v dalších volbách vyhráli, přičemž tím trpí především stát a státní finance. A zároveň se prohlubuje příkop mezi vlastenci a vlastenci.
Anketa
Založeno na zkušenostech autora ze sociálních sítí.
