Článek
V dnešní době, pětatřicet let po Sametové revoluci, se stále mezi námi najdou jedinci, kteří si stýskají nad starými dobrými časy za socíku. K tomu, aby si člověk mohl postesknout, že tehdá to bylo lepší, že pivo stálo korunu dvacet a párek dvě koruny, že vlašák do papíru byl echt poctivej, mu dnes musí být něco kolem šedesáti let. To by mu v době, kdy se socialismus odporoučel na smetiště dějin, bylo kolem 25 let, což je hranice, kdy už člověk může reálně zhodnotit, jak se tehdy skutečně žilo, protože stihl projít většinou aspektů života. Od školní docházky, přes první lásky až po shánění zaměstnání, hledání bytu a školky pro děti. Ačkoliv do této skupiny spadá zhruba dva a půl milionu lidí, zhruba čtvrtina obyvatelstva, dá se předpokládat, že rozhodně ne všichni by si přáli návrat socialismu a KSČ a mají s bývalou érou neblahé zkušenosti.
Jistě, dá se plně předpokládat, že dnešní šedesátníci už dnes trpí mnohými neduhy, člověk jednoduše stárne, a před těmi dvaceti pěti lety mu zkrátka bylo lépe, co se týče zdraví a fyzické kondice. Mladí lidé také mají jiné ideály, jinačí život, a na mládí se zkrátka vzpomíná vždy v dobrém. Někomu mohlo skutečně být v éře vlády komunistické strany lépe než dnes. Někdo ocení spíše sociální jistoty než dnešní nabídku možností. Stále se ale bavíme o lidech, kteří éru socialismu zažili a něco si z ní mohli odnést. Máme tu však ještě vcelku početnou skupinu i mezi lidmi mladšími, pod čtyřicet let. Ti, i když se v socialismu narodit mohli, z něj moc neznají. Nanejvýš si pamatují, že v první a druhé třídě oslovovali učitelky soudružko a na fotkách ze školky mají všechny děti ty samé béžové punčocháče. Jak se žilo jejich rodičům, dnes oněm šedesátníkům, vlastně vědí jen z doslechu. Přesto i mezi mladými mají komunisté své zastoupení.
Není to tím, že by tito mladí vzpomínali, jak jim bylo ve školce blaze, jak byly punčocháče hřejivější a rohlíčky vypečenější. Oni neznají ani ten pocit hledání bytu pro nově vznikající rodinu, nutnost být v ROH kvůli výhodám, neznají pořadníky na auta, ani fronty na maso. O sousedovi doktorovi vědí jen to, že pracoval kdovíproč v uhelně. Reálnou osobní zkušenost zkrátka nemají. Mohou tedy čerpat z historie, nebo vlastních pocitů.
Tedy mladší lidé, inklinující ke komunismu, respektive socialismu, nevolí tento směr z vlastní zkušenosti, ale opírají své přesvědčení o své myšlenkové pochody. Jejich zkušenost s kapitalistickým systémem je natolik špatná, že se rozhodli raději volit zástupce systému, který kapitalismu konkuruje. Poněkud zvláštní na tom je, že dnešní komunisté mají dva zářné příklady, jak taková komunistická společnost funguje. Prvním příkladem je Čína, kde život není jednoduchý, ale stále to ještě jde. Ostatně Čína v sobě v současnosti spojuje komunistické zřízení s kapitalistickým podnikáním, nejde tedy o čistý komunismus. Druhým příkladem je pak KLDR, kde už žít skutečně nejde. Žádná jiná země „výhody“ komunismu v současnosti nenabízí a nezdá se, že by se to v dohledné době mělo změnit. A tyto dva příklady nevypadají jako ten nejlepší systém na světě. (pozn: Samozřejmě ještě existuje pár komunistických zemí v Latinské Americe.)
Touha zavést komunistickou rovnoprávnou společnost by se dala pochopit před dvěma sty lety, v době, kdy se myšlenky socialismu formovaly a kdy se svými tezemi přišel Karl Marx. Tedy v době, kdy socialismus byl neprozkoumaným tématem s pár nefunkčními příklady jako osada New Harmony. Ovšem v jedenadvacátém století, době, kdy i největší a nejdelší éra socialismu je již nefunkčním reliktem minulosti, je inklinace k podobnému systému jednoduše nepochopitelná. Možná se jedná o snahu vymezit se proti současnému systému, možná skutečně idea rovné společnosti naplňuje srdce mladých komunistů, kteří věří, že tentokrát už se to musí povést.
Nelze jednoduše říci, že mladí voliči komunistů jsou pomýlení. Ovšem můžeme o nich říci, že jsou poměrně naivní, vzhledem k příkladům z minulosti, kdy se ani jednou nepodařilo komunismus uvést v život. Zároveň jejich touhy naráží na většinový odpor společnosti, která si návrat k socialismu nepřeje. A nutit něco lidem silou se nikdy v historii nevyplatilo.
Tak jako tak, komunistická strana zakázaná není a její voliči mají plné právo vhodit svůj hlas u voleb právě jí (potažmo koalici Stačilo!). A to ať už z protestu proti současnému establishmentu, tak naivní z víry v lepší společnost, ale i třeba z nostalgie po mládí. My ostatní, kteří tyto myšlenky nesdílíme, pak doufejme, že takových voličů se najde nanejvýš 4,9 %.
Zdroje:
https://dspace.jcu.cz/bitstream/handle/20.500.14390/32444/Bakalarka.pdf?sequence=1&isAllowed=y
https://scitani.gov.cz/vekova-struktura
