Článek
Samozřejmě úplné vymýcení násilí, stejně jako se povedlo vymýtit neštovice, by byl ideální stav. Prostě by přestalo existovat a všichni by na sebe byli hodní. Jenže tohoto stavu prakticky nelze dosáhnout, neboť mezi lidskými jedinci vždy budou takoví, kteří násilí upřednostňují, a jiným prostředkům stěží rozumí. A neplatí to jen o lidech jako takových, ale i o celých národech. Zdá se, že v současnosti nám to předvádí Rusko, které k násilí impotentní Evropu zatlačilo do kouta tím, že se nebojí diplomatických výhružek.
Moderní společnost spěje k vytlačení násilí a vůbec páchání zlých věcí na lidech. Mnohé státy mají zakázaný trest smrti pro odsouzené zločince, zakázali jsme fyzické trestání dětí ve školách a nyní se již nesmí trestat ani doma. Oběť trestného činu bránící se nepřiměřeným způsobem je nakonec tahána po soudech za nepřiměřenou obranu. Svět spěje do fáze, kdy bude společnost podobná realitě vyobrazené ve filmu Demolition man, dost možná i se stejnými důsledky, kdy do takové společnosti přijde někdo, kdo bude páchat násilí, a my si s ním nebudeme vědět rady.
Monopol na násilí má u nás stát, a ač to zní sebeděsivěji, opak je pravdou. Zaručuje nám to vlastně spokojený život, protože jediný, kdo smí legálně sáhnout k násilí je náš stát, který je naštěstí rozumný do té míry, že toho nijak nezneužívá. Což je vlastně základ fungování právního státu. Kdyby tento monopol byl v rukou jiných částí naší společnosti, pak bychom tu měli pouliční války, mafie, kartely, anarchii. Státní monopol na násilí nám jednoduše zakazuje „brát právo do vlastních rukou“ a vynucovat si cokoliv násilím.
Jenže jak bylo zmíněno na začátku, lidé jsou různí. Většina z nich je v jádru dobrá. Jsou to jedinci, kteří ochotně pomůžou, chovají se slušně a sáhnout k násilí by je ani nenapadlo. Jenže lidí je moc. A mezi těmi dobrými se najdou i tací, kteří mají sklony k násilí. K němu sahají, pokud se jim něco nelíbí, nebo aby si vynutili nějakou výhodu. A pak tu máme i (naštěstí jen) pár jedinců, kterým páchání násilí dělá dobře a kteří by měli být ze společnosti raději separováni. Jde o ty případy, které často končí ve vězeňské cele. A tito lidé, páchající násilí, často ničemu jinému než násilí nerozumí.
Ono biblické nastavování druhé tváře má teoretický smysl v tom, že ukončí eskalující spirálu násilí. Jenže ne vždy. Mnohdy také, obrazně řečeno, může vést k umlácení toho, kdo onu tvář nastavuje. A nebudeme si nic nalhávat, ten kdo udeří jako první, je obvykle ten, kdo ničemu jinému než násilí nerozumí a po nastavení druhé tváře bude pokračovat v páchání násilí dál a ještě mu pravděpodobně udělá radost, když se oběť nebude bránit. Na takové jedince pak platí jen hrubá síla. Bohužel efekt je pouze dočasný, než dotyčný zapomene, že není nejsilnější na světě.
V historii lidstva vždycky platilo, že lépe se má ten, kdo má v ruce klacek. Násilím si může vymoci to, co mají ostatní, kteří jsou bez klacku bezbranní. Platí to od vzniku lidstva a bude to platit i nadále. Mírumilovné národy byly v minulosti vždy převálcovány těmi agresivnějšími, tak to prostě bylo. Ať už se bavíme o neadertálcích nebo o Římské říši. Tato jednoduchá paralela pak pohání některé jedince (a národy), aby si zkusili vymoci výhody násilím.
Nevidím problém zakázání násilí, problém vidím v tom, že i stát se násilí postupně dobrovolně vzdává. Učitelé, kteří mají ve třídě agresivní neposlušné dítě, by mohli vyprávět. Stejně jako policisté zasahující proti agresivnímu pachateli. Oběma při použití násilí hrozí nepěkné postihy. A pakliže se stát vzdá násilí úplně a bude, obrazně řečeno, pouze nastavovat druhou tvář, pak nastane ráj pro násilníky, se kterými si státní moc nebude moci jakkoliv poradit, protože zatímco stát se bojí na ně sáhnout, oni se neštítí ničeho.
A ač to zní sebehůř, já jsem pro, aby si stát násilí ponechal a využíval jej v rozumné míře k nápravě oněch násilných jedinců. Protože oni ničemu jinému prostě nerozumí.
