Článek
Kritika Fialovy vlády za to, že zasekla největší rozpočtovou sekery v historii naší země je stále živou otázkou, zejména pak v diskusích na sociálních sítích. Pokud srovnáme holá čísla, pak to skutečně tak vypadá, což Babiš rád okázale sděluje národu. Fiala se zase brání tím, že se odkazuje na Babiše, že to je ten, kdo skutečně může za špatný stav veřejných financí. Kdo z těchto dvou pánů má pravdu a proč?
Samozřejmě zaslepeným voličům jedné či druhé strany je jedno, kde leží pravda, ti ji přece znají ještě dřív, než se někdo zeptá. Stačí sledovat Čaulidi a nebo poslouchat Fialu. Ve společnosti však máme i nemalou část populace, která není slepá ani hluchá k věcným argumentům. Jsou to lidé, kteří naprosto pragmaticky a racionálně dokáží posoudit, kde je pravda. Jen se občas stane, že nějaký kousek té pravdy neznají celý. Samozřejmě ani já nemám patent na rozum, ale pokusím se zde dát dohromady, co víme a uvést příklad, který nám je bližší než megalomanský státní rozpočet.
Jak známo, Babiš za své vlády měl jeden přebytkový státní rozpočet, v roce 2017. Za to je třeba jej pochválit, což ovšem neradi dělají ekonomové, kteří jej spíše kritizují, že v roce, kdy ekonomika byla ve vynikající kondici měl více investovat. Celé do toho takříkajíc hodil vidle covid, který celý svět zabalil do pandemické sítě, ekonomiky kolabovaly, stejně jako lidé. Je nasnadě, že v roce, kdy celý svět zachvátila pandemická panika, vytvořit vyrovnaný státní rozpočet nebylo možné a tak jsme se rázem ocitli v rekordním mínusu. Ten s námi zůstal i další rok, který ještě spadal do Babišovy kompetence.
Jenže rozežranost a vnitřní dluhy, které Babiš během své éry v pozici premiéra vytvořil nás dohnaly. Dlouhou dobu se neřešil stav armády, což se naplno projevilo s konfliktem na Ukrajině. Fialova vláda měla před sebou úkol modernizovat stav armády, která nebyla v nejlepší kondici. Do této škatulky spadá velmi kritizovaný nákup amerických stíhaček F-35, za který jsme ještě nezačali platit, ale který je už nyní trnem v oku kritikům současné vlády. A spadá tam i plnění výdajů, které jsme se zavázali mít na 2%, které jsme dlouhodobě neplnili.
Babiš během své éry dokázal hrát na strunu jak důchodcům, tak třeba i státním zaměstnancům, které si zmlsal. Obzvláště ty penzisty. Během let přebytků si je „kupoval“ nadměrečným zvyšováním důchodů, což se logicky odrazilo ve státní rozpočtu. Ponechme stranou otázku, zdali si důchodci zaslouží víc nebo míň, protože se věnujeme stavu rozpočtu a ne sociálním otázkám. Obstrukce, výkřiky a nadávky, které si vláda vyslechla, když se rozhodla Babišovu mimořádnou valorizaci osekat, jasně ukázaly, že šetřit na lidech se zkrátka nesmí.
Na konci Babišova volebního období také došlo ke krachu energetických distributorů, v čele s Bohemia energy. Jelikož v té době již Babiš balil kufry, mohl se jen pod fousy smát, že celý tento palčivý problém, který velmi nemile zaskočil mnoho rodin, si slízne Fiala. Což se také stalo a Babiš škodolibě ještě přiléval olej do ohně.
Vzápětí, když se tento problém podařilo dostat pod kontrolu vyvstal nový. Rusko se rozhodlo napadnout Ukrajinu a my jsme se rázem ocitli bez levného Ruského plynu a ropy. Nutno dodat, že s touto situací se vláda popasovala více než dobře a nedošlo k žádným extrémním škodám, které všichni škarohlídi předpovídali. Benzín nikdy nestál 100,- Kč jak nám předpovídal stínový superministr Havlíček. Přesto vláda po delším nátlaku zastropovala ceny elektřiny, což se opět velmi negativně odrazilo ve státním rozpočtu.
Trnem v oku kritikům fialovy vlády je také rostoucí inflace, kterou ovšem také svým blahosklonným rozhazováním rozjel z nemalé části Babiš.
A teď ten slibovaný příklad: Uvedeme si situaci, která bude všem bližší, neboť státní rozpočet zrcadlíme v rozpočtu rodiny. Každá rodina má své příjmy, výdaje a hlavu rozpočtu. Naše modelová rodina hospodařila v roce 2017 tak, že jí zbyly na konci roku nějaké peníze. Což by mělo být standardem. Další roky se dařilo, hlava rodiny postoupila na vyšší pozici a dostala přidáno. Takže namísto ojeté škodovky se do rodiny koupil Mercedes. Děti přešly ze státní školy na soukromou, která jim poskytne lepší vzdělání. Maminka si zařídila kurzy vaření, protože jí to baví. A Samozřejmě rodina třikrát ročně létá na drahou dovolenou, namísto původního Chorvatska.
Jenže pak se stane průšvih. Firma, pro kterou hlava rodiny pracovala, zkrachuje a otec je opět zařazen v jiné firmě na místo klasického zaměstnance. Rodina musí tím pádem začít šetřit. Jenže kde? Pochopitelně táta se nechce z Mercedesu přestěhovat zpátky do škodovky, maminka nechce zrušit kurzy vaření, protože tam má kamarádky, děti nechtějí zpět na státní školu. A Chorvatsko je po plážích v Bali dost velká bída… Všichni vědí, že se musí výdaje rodiny snížit, ale když padne návrh obětovat tu kterou část, vždycky se ozve ten, komu by byla upřena. Rodina upadá do sporů a stresu.
„Kdo může za to, že teď se zase budeme mít špatně,“ ptají se členové. Viníka nenachází, ale za rozhazování obviní hlavu rodiny, protože sestavuje rozpočet, ačkoliv na rozpočtu participují všichni. Dluhy narůstají a blíží se hranice, kdy celá rodina zkrachuje. Hádky jsou na denním pořádku, ale nikdo šetřit nezačal. Jen drobně omezí návštěvy restaurací, protože aspoň někde se šetřit musí a souhlasí s tím všichni. Ale zdaleka to nestačí. A tak se protloukají časem a čekají, než zkrachují.
Stejné je to s naším rozpočtem. Andrej Babiš zvedl výdaje, přidával těm i oněm a nyní se tyto výdaje velmi špatně krotí, protože žádná část populace dobrovolně neřekne, aby jí tedy bylo odebráno, co už jednou dostala. Zářným příkladem je křik, který nastal při snížení nadměrné valorizace důchodů, ke které sáhla současná vláda za účelem snižování výdajů. Dodnes jim to mnozí nemohou odpustit.
