Článek
Jen málokdo má to štěstí, že se vyhne nákupům. Obzvláště těm v supermarketech u nás známých značek, kterých je na našem trhu asi osm. Možná to někomu dělá potěšení, ale nemálo lidí nakupuje nerado. A to z mnoha důvodů, z nichž jeden je neustálé čachrování s cenovkami zboží. Nutno dodat, že tato cenová kouzla se netýkají jen supermarketů, ale můžeme na ně narazit i v online prostoru.
Tato magie, která má za úkol vylákat z kapes neopatrných, roztržitých, či nepozorných zákazníků co nejvíce peněz kvůli jejich neopatrnosti, se řeší v médiích, řeší se ve sněmovně, ale stále naráží do zdi, neboť praktiky prodejců jsou zkrátka rafinované. Při nakupování pořád vcházíme do džungle, kde nikdy nevíme, odkud na nás zaútočí falešná cenovka.
Kapitolou samou pro sebe jsou potom slevové věrnostní kartičky. Troufnu si tvrdit, že bez ní už za normální ceny zkrátka nenakoupíte. Takže buďto se rozhodnete, že s prodejcem budete sdílet své osobní informace, včetně analyzování nákupu, a nebo prostě budete platit „pokutu“ v podobě přirážky na cenách, coby nečlen komunity věrných zákazníků. Samozřejmě věrnostní kartičky mají své výhody, například slevy na míru, elektronické účtenky a další, nicméně jak se říká, nic není zadarmo. Platíme přinejmenším ztrátou části svého soukromí.
Teď trochu k oněm nekalým praktikám, které jsou někdy mimo rámec zákona, jindy v něm hledají kličku, jak jej obejít. Jejich společným cílem je mást lidi. Standardní cenu potravin většinou známe jen u pár vybraných kousků, které kupujeme běžně. Chleba, sýr, máslo, mléko, kuřecí prsa, brambory, mouka… Ale málokdo vysype z rukávu, kolik běžně stojí solené oříšky, ananas v plechovce, tatarák, nebo uherská klobása. Tato neznalost pak dovoluje obchodníkům, aby nás na ceně takzvaně natáhli. Podle zákona musejí udávat v případě slevy cenu za posledních 30 dnů, ale už i toto nařízení se naučili poměrně dobře obcházet. A když to náhodou nevyjde a ČOI udělí pokutu, je to pro obchodníka v takové výši, že to téměř nepozná, a dál může v nekalých praktikách pokračovat, protože se mu to zkrátka vyplatí, i kdyby pokuty dostával každý den.
Je tu kategorie „domysli si sám.“ Cenovky se tváří na první pohled přívětivě. Sladké pečivo za standardní cenu 15,- korun je nyní v akci 2+1 zdarma. A na cenovce se objeví nápis ve smyslu: Akce sleva z 15,- na 10,- Kč. Někomu dojde hned, že to je cena když si koupím 3 kusy, ale jsou i lidé, kteří se nechají zmást a mají za to, že jeden kus nyní mohou koupit za desetikorunu. Někteří naivové si dokonce myslí, že za dvacku pak dostanou rovnou tři kusy. Nikde to není specifikováno, takže zákazník si může domýšlet ledasco. Že nepochopil sdělení obchodníka je jeho problém.
Která cena je ta správná a co znamená?
Z kategorie „zmať zákazníka barvami“ můžeme zase vybrat falešně barevné cenovky. Lidé se za roky, kdy u nás panuje akční šílenství, naučili, že barevné cedulky jsou ty s tím akčním zbožím. Tedy se zbožím, které mohou nakoupit výhodněji, za lepší ceny. Na toto stádové chování ale přišli obchodníci, a napadlo je šoupnout žluté, modré nebo zelené cedulky ke zboží, které není v žádné mimořádné akci a prodává se za plnou cenu. Díky zmatení zákazníka jinou barvou cedulky, než je klasická bílá, tak obchodníci významně zvýší odbyt zboží v plné ceně.
Díky věrnostním kartičkám vyhráváme také zboží zdarma. Nebo ve významné slevě. Zkrátka něco, co v obchodě nemůžeme jen tak nechat. Často jde o zboží, které pravidelně kupujeme (což ví obchodník díky aplikaci) a tak máme radost, že máme něco zadarmo. Jenže fígl spočívá v tom, že konkrétní zboží, které máme mít zdarma, v obchodě není. Například sladký kečup. Jenže je tam jiný sladký kečup, které se tváří jako ten, co máme mít zadarmo, ale my za něj zaplatíme normální cenu. Nevyzvednutý poukaz nám pak za týden končí.
Slevové akce hýbou českým trhem. Každý týden spousta domácností očekává ve svých schránkách akční letáky na příští týden. Jenže obchody se naučily, že nás krásně mohou balamutit samotným slovem „Akce.“ Máme naučeno, že co je v akci, to je levné, zlevněné. A z nějakého důvodu to často lidé kupují, i když by to jinak nechtěli. Jenže ne každá akce je slevová. Pod pojmem akce si můžeme představit naprosto cokoliv. Kreativitě se meze nekladou. Opět nepoznáme, zdali platíme plnou cenu, nebo méně, ale ten pocit je patrně k nezaplacení.
Vánoční kolekce za 7 stovek. Pamatujete si je ještě loni? Krámy na nás vychrlili sadu čokoládových figurek za cenu, která evokovala, že k balení je přibalený ještě iphone nebo že figurky jsou zlaté a očička mají z diamantů. Za plnou cenu by 200 gramů čokolády koupil jen naprostý blázen (možná pár neznalých tak učinili omylem). Ale co tato brutální cena znamenala? Kouzlo zlevnění. Jak se blížily Vánoce, rázem se objevovaly akce -80% ceny. A ejhle, kdo se podíval o rok zpět, těch zbylých 20% ceny byla přesně plná cena o rok dřív. Jenže loni jsme se mohli plácat po ramenou, jací jsme pašáci, kolik jsme ušetřili.
A máme tu také starý otřepaný trik, kdy je na cenovkách uvedena cena, která vypadá velmi lákavě, ovšem drobným písmem je dopsáno, že se jedná o cenu za 100 gramů. V případě nebalených věcí je to jasné, každý kousek masa stojí různě, ale v případě, že zboží je jedno jako druhé je to značně matoucí. I přesto na podobné triky můžeme narazit nejenom na trhových stáncích.
Co s tím?
Zákony se snaží tyto nekalé praktiky držet v mantinelech a chránit zákazníky. Jenže je to boj s větrnými mlýny. Obzvláště u nás v Čechách jsou lidé a firmy vynalézaví, a vždycky si najdou nějakou skulinku, jak zákon obejít. Zákazník je pak v pasti, protože zákon, který mu měl pomoci lépe třídit zboží, které je ve slevě, od toho za plnou cenu, neřkuli v ceně nadsazené, či klamavě vydávané jako sleva, ačkoliv se jedná ještě o zdražení, se rázem otáčí proti němu a nahrává kvůli nepřehlednosti naopak obchodníkům, kteří se v něm zorientovali rychleji, než zákazník. Kdo by také předem počítal, že zákon bude obcházen… A proto se lepí záplaty na zákony a celý systém se ještě víc znepřehledňuje. Nevím jak ostatní, ale já nechci před každým nákupem studovat novelu zákona.
Apel do poslanecké sněmovny: Možná by nebylo od věci se zamyslet, a navrhnout zákon úplně nový, který by všechny dosavadní zrušil. V něm naprosto jasně vypsat podmínky, za kterých mohou prodejci prodávat a jak přesně mají mít označené zboží. Slevové akce třeba žlutými cedulkami, standardní cenu bílými a akce 2+1 zdarma zelenými. Ostatní by bylo nepřípustné.
A zakázat „věrnostní“ bonusy na aplikace, protože mě nebaví mít v mobilu 10 různých aplikací do různých obchodů, protože bez nich bych platil „pokutu“ v podobě nadhodnocené ceny.
