Článek
O tom, že náš státní rozpočet není v nejlepší kondici, se asi bavit nemusíme. Od Covidu se plácáme ve velmi nepěkných deficitech, které jsou sice každým rokem menší, ale kdo ví, co bude příští rok, obzvláště, jestli se změní vláda. Což se všeobecně předpokládá. A jak známo, ve státním rozpočtu jsou mimo výdajů nezbytných také nějaké ty, které by se daly osekat. Někdy by nás to mrzelo více, jindy zase méně. Co by se však občanů nedotklo vůbec, by bylo zrušení stáních příspěvků politickým stranám.
Tyto příspěvky za loňský rok dosáhly výše 636 milionů korun, tedy 0,63 miliardy. Je to sice pověstná kapka v moři 271,4 miliard státního deficitu, ale pořád je to nemalý balík peněz, který by pomohl modernizovat několik škol, nemocnic, a nebo postavit čtyři kilometry zcela nové dálnice. Případně každému důchodci přidat měsíčně necelých 30 korun (ano, výdaje na důchody jsou skutečně tak obří). Pro představu v roce 2023 stály státní kasu příspěvky politickým stranám necelých 546 milionů. Tak velký rozdíl jde na vrub volbám do europarlamentu, za které strany dostávají „odměny“ také.
Na co tedy politické strany tak obří finanční injekce potřebují? Největší položkou v jejich rozpočtu bývají výdaje na reklamu. Kvůli té se obvykle neváhají zadlužit, načež část jejich příjmů následně spolyká úrok. Další část jejich rozpočtu padne na výplaty zaměstnanců nebo běžnou údržbu či pronájmy. Také pořádání celostátních kongresů, plesů a rautů něco stojí.
Opravdu máme zapotřebí dotovat politickým stranám jejich provoz? Skutečně chceme mít ze státních peněž oblepenou zemi nicneříkajícími předvolebními sliby, sociální sítě přecpané líbivými politickými hesly a reklamní banery zaplácané politikou? Skutečně děláme málo pro to, aby byly politické strany slyšet? Nemají snad diskuse na ČT, nepřejímají jejich prohlášení veškerá média? A nemají snad možnost prezentovat se zcela zdarma na webových stránkách nebo sociálních sítích?
Navrhuji nápad, který jen stěží projde, poněvadž i kdyby byl slyšet „tam nahoře,“ pak o něm budou hlasovat ti, kteří tyto státní příspěvky čerpají, a není tedy v jejich zájmu je rušit, protože by o ně zkrátka přišli. A to je při finanční injekci v řádu desítek milionů opravdu znát. K tomu by bylo potřeba velmi odvážné politiky, které zkrátka naše země nemá a nejspíš ani nikdy mít nebude. U nás se spíše chodí kolem horké kaše a doufá se, že se na problém zapomene.
Příspěvky by dávaly smysl, pokud by místa v politice byla neplacená a své poslance by musely strany platit z vlastní pokladny. Ovšem v našem případě, kdy i běžný poslanec bere měsíčně zhruba 100 tisíc tomu tak není. Je přitom zcela jedno, jestli je poslancem Franta Vopršálek z Horní Dolní, který se nějak vyšvihl do sněmovny, nebo nějaký člen velké politické strany.
Celé státní příspěvky však poukazují na naprostou neschopnost, anebo neskutečnou zhýčkanost politických stran. V prvním případě jde o to, že strany nejsou schopny si vlastní náklady dotovat samy i přesto, že pobírají nemalé finanční dary od různých osob. V případě druhém je zase jasné, že strany si zvykly utrácet cizí peníze a nemají problém investovat do reklamy více, než si mohou dovolit, protože vědí, že rozdíl za ně doplatí stát.
Jsem možná poněkud naivní, když si myslím, že jakýkoliv spolek snad nepotřebuje k fungování miliony ze státního. Chtějí-li se scházet, nechť vybírají členské příspěvky (což strany obvykle dělají), případně se na výdaje skládají ze svého. A pokud nemají na pronájem luxusního sálu, ať se scházejí v sokolovně v Horní Dolní a sami si občerstvení přinesou z domova. Reklama se dá z nemalé části zvládnout svépomocí a v dnešní internetové době není nutné vydržovat zasedací místnosti či kanceláře v centru Prahy. Ani platit desítky zaměstnanců.
Ostatně v soukromém sektoru taky žádná firma nedostává peníze od státu jen tak, za účast. A dokonce ani drtivá většina neziskovek (různé spolky, sdružení apod.). Proč by tedy peníze měly dostávat politické strany? Jen ať si reklamu a provoz dotují sami, aspoň se v budoucnu zamyslí, jestli na nás musí koukat na každém rohu z plakátů. Další výhodou by pak nesporně bylo, že do politiky by se nechodilo pro peníze, ale účastnili by se jí lidé, kteří to myslí skutečně vážně.
