Článek
Dědek a psí hromádky
Znáte to. Jdete do dílny pro hřebíček na pověšení obrazu. Abyste se dostali k nářadí, musíte odstavit kolo. Zjistíte, že je prázdné, začnete hledat lepidlo na duši a objevíte vypichovátko na plevel, které jste včera marně hledali. Jdete na zahradu, šlápnete do psí hromádky, kterou je třeba urychleně odstranit. Než najdete lopatku, padne vám do oka keř, který by měl být ostříhán, a tak jdete hledat plotostřih. Mezitím přijde uplakaná sousedka, že ji na místním pálení čarodějnic svedl uhrančivý čaroděj a ona se bojí, že bude těhotná. Prosí o radu a tabletku Postinoru. Spěchám domů pro recept a zjistím, že na stole leží obraz, který jsem chtěl pověsit.
Myslím, že tomu psychiatři říkají zabíhavost a patří to k poruchám myšlení. Utěšuji se, že v mém případě za to může věk. Horší musí být ulpívavost, při které někdo stále jen přitlouká obrazy, každý den přichází pro radu, co dělat proti těhotenství nebo brání stavbě dálnice, protože brouk Pytlík, který žije v přilehlé bažině, nemůže být přestěhován pro hrozící deprese. Vůbec nejhorší je, když si někdo myslí, že všechno ví a ztrácí smysl pro humor. Chce být jen první mezi prvními.
Z novin nebo televize na nás vykukují války, neštěstí a aféry, které nemůžeme a nedokážeme řešit. Jen se trápíme a trápíme, hádáme se sousedy, spolupracovníky, rodinou. Trvalá snaha řešit neřešitelné nás dříve nebo později přivede do blázince. Jsou to naše soukromé hromádky zbytečných starostí, zabíhavost a ulpívavost v bledě modrém. Možná by bylo nejlepší se jich zbavit alespoň ve svém okolí. Radovat se ze života, snažit se o dobré věci, a pokud to jde - neskuhrat.
