Článek
Jedůvek a prevítů je hodně druhů stejně jako jedovatých hub. Muchomůrky dokážou být krásné, nenápadné houby výborné. Jak se chovat k toxickým spoluobčanům? Stejně jako ke zkaženému jídlu. Vyhodit ze života! Jenže tak jednoduše to obvykle nejde. Jsou situace, ve kterých s nimi musíme žít. Co nemůžeme vyhodit, tomu se snažme vyhnout. Jedovatý může být člen rodiny, soused, spolupracovník, nadřízený. Velké ničemy (zločince, násilníky) si nechám na jindy. I „malé ryby“ dokáží kolem sebe rozpoutat peklo. Patří k nim intrikáni, lháři, věčně zachmuření pesimisté, manipulátoři. Nebo jen hlupáci.
Sociopatie je porucha osobnosti, chorobný nebo nenormální vztah k sociálnímu prostředí vyvolaný špatnými sociálními vztahy. Projevuje se nepřizpůsobivostí, odmítáním sociálních norem a hledáním viny v okolí. Je více druhů sociopatů. Psychologové prominou, že jim mluvím do řemesla. Ale chci poradit, jak jsem se naučil porouchaným osobám bránit.
Někteří prevíti a jedůvky jsou navenek okouzlující, mohou působit příjemně, přátelsky. Jiní vypadají už od pohledu odpudivě. Neustále kritizují. Neštítí se využívat soucit k manipulaci. Mnozí snad netuší, že jsou zlí. Ti pokročilejší jdou najisto. Zraňují, kde se dá, a radují se z každé destrukce. Nejvíc zraní, napadnou-li naše sebevědomí, naruší bezpečnost osobního prostoru. Jedovatí lidé mohou způsobit velké nepříjemnosti, dohnat k sebevraždě, rozbít rodiny. Sociopati často podvádějí své partnery, protože nemají pocit, že by dělali něco špatně. Nemají svědomí. Neznají hranice zla, nemají výčitky. Známá jsou falešná obvinění ze znásilnění, otcovství, fyzického násilí. Vzpomínám si, jak jsem byl při pobytu v USA svědkem opakovaných situací, kdy movití muži nechtěli být nikdy sami s cizí ženou v místnosti (i výtahu!). Báli se obvinění, kterému se i po letech budou muset bránit.
Jak poznáme malého prevíta (jedůvku)? V „přátelském“ rozhovoru se dozvíme, že jsme přibrali na váze, šaty nám nesluší, máme velké sako, barva vlasů je hrozná, přednáška se nám nepovedla, chtějí vědět, kde jsme ukradli peníze na auto, říkají, že je nám žena nevěrná, brzy zemřeme, ptá se na nás policie, přítel nás pomlouvá, máme být propuštěni ze zaměstnání, zajímá se o nás daňový úřad. Často zdůrazňují, že jsou jen pravdomluvní! Ve společnosti jiných mluví o našich záletech, bývalých partnerech, podvodech, selháních. Bylo by to na pár facek. Ale možná, že na to čekají. Radují se z konfliktů. Nemohou-li nás zranit psychicky, zkusí obejít s padesátikorunou naše auto, otráví nám psa, hází odpadky na zahradu, podávají falešná udání. Tady už přestává legrace i pro odolné typy. Je vhodné si útoky pamatovat.
Jak se bránit?
Jedovatý člověk se nezmění, je zbytečné se ho snažit převychovat. Je dobré odhadnout, proč je škodlivý. Hlavní roli hraje závist, pocit méněcennosti, vrozená disposice, nenávist, špatná výchova, touha po moci, po pomstě. Jsme-li napadeni, je dobré se vyhnout konfrontaci, stanovit hranice vztahu. Sdělit, že nejsme jejich podřízení, ani sloužící, že každá „legrace“ má své meze. Nesdílet s nimi žádné osobní informace, nekamarádit s nimi, chodit „na kafe“. Nezvat ho (ji) domů na návštěvy nebo oslavy! Nejlepší je přestat se s nimi stýkat, pokud to jde. Mějme se na pozoru. Snažme se být spokojení, sebejistí, klidní. Ke všemu, co záludný útočník říká, přistupujme s nedůvěrou, nevěřme mu ani za mák. Nesdělujme mu naše plány, informace o rodině, majetku. Na nic si před ním nestěžujme, nemluvme s ním o jiných lidech. Nikdy si od něj nic nepůjčujme, nenechme si prokazovat jakoukoliv laskavost (bývají to záminky k pomluvám nebo vydírání). Naučme se říkat „ne“. Je zbytečné říkat jedůvce nebo prevítovi, že se mýlí. Myslí si, že mají vždy pravdu.
Je to tak jednoduché milý Watsone. Přeji všem, aby potkávali prevítů a jedůvek co nejméně.
Použité zdroje
Shahida Arabi, Jak se bránit toxickým lidem, manipulátorům, sociopatům, Grada 2022
