Článek
Pokud se dobře pamatuji, mistry v konverzaci jsou Angličané. Ti slušní připouštějí povídání jen o počasí. Je pravda, že neustálé střídání deště s mlhou tomu poskytuje dostatek příležitostí. Mluvit o povodních je riskantní. Ti, co viděli povodeň jen v televizi, těžko porozumí, co se vlastně stalo. Postižení nenávidí celý svět. Nemohou pochopit, proč zrovna oni přišli o dům nebo zahradu. Navenek jsou prázdné konverzace karikovány v nejednom románu či filmovém díle. Ale jsou zlaté. Mluví-li mistři diskuse o jídle, tak jen v souvislosti s jeho teplotou nebo velikostí porce, nikoliv o tom, že vám ryby nebo krupicová kaše nechutnají, nebo snad dokonce takové blafy odmítáte jíst. Na dovolenou se ptají jen v případě, že od partnera očekávají, že bude zase doma uklízet dvorek nebo sklep. Pokud si nejsou jistí, zda se nechystáte na Mauritius nebo Seychely, raději taktně mlčí. Nejen Angličané vědí, že zásadně nesmíme mluvit o výšce svých platů nebo o tom, kterou politickou stranu volíme. Jsme-li vlastníky automobilu, bytu, chaty nebo zahrady, je vhodné mluvit se sousedy výhradně o tom, že všechno je půjčené, že jsme v zásadě chudí, že nám to dědictví byl čert dlužen, a navíc nás trápí hemoroidy. Odvážíme-li se říci, že peníze nepotřebujeme, protože nejdůležitější je zdraví, počítejme s historkou o Titaniku, kde byli lidé vesměs zdraví a bohatí, ale neměli štěstí. No nevím, jestli to není „kraťas“. Tak už to je: konverzace se hraje podobně jako tenis nebo ping-pong. V místní hospodě není radno diskutovat o tom, kdo vlastně ve volbách vyhrál. Pokud byste chtěli mluvit o výsledku voleb, radím otázku: „Dnes je příjemně chladno, že?“ Silnice jsou místy suché, polosuché až mokré. V brzké době uvidíme, zda půjde o vhodné počasí na cestu do zahraničí.
