Článek
V komentáři k mému fejetonu na Medium.cz „V čem jsou ženy skvělé a muži nemožní“, napsala na Facebooku malířka, jejíž obrazy obdivuji, slova: „Tolik písmen a já nepochopila, proč je kdo napsal.“ Zarazil jsem se. No jasně. Bylo to dlouhé, musím psát kratší texty. Urazil jsem ji? Fejeton není zpravodajství. Je to ironický, humorný text na zajímavé téma, který má vést k zamyšlení. Naléhavá otázka na sebe nedala dlouho čekat. Proč lidé tvoří? Proč jedni malují obrazy, jiní skládají hudbu, další píšou poezii. Motivy k neumělecké činnosti jsou jednodušší. Truhlář vyrábí postele, aby je prodal, jiný si přivydělává úklidem kanceláří, další pro peníze opravuje auta. V umění je to jiné. Napíši-li dobrou knihu, neznamená to, že se mně podaří ji vydat a nakonec prodat. Pokud nemáme dost peněz nebo přátel na uspořádání výstavy, nikdo naše obrazy neuvidí. Do hry vstupují mecenáši, marketingoví specialisté, korupce, nakladatelé. Za zmíněnou nejistotu dostávají umělci mimořádný bonus. Radost a vzrušení z tvorby, uspokojení, sebereflexi. Škarohlídi řeknou, ale proč máme takové bláboly číst nebo se na mazanice dívat. Odpověď je jednoduchá. Take it or leave it. Ber nebo nech být.
Bylo vám někdy krásně (pohádkově) po přečtení Skácelových veršů, Exupéryho Malého prince nebo Saturnina? A co hudba? Chodí vám mráz po zádech při poslechu Beethovenovy Ódy na radost, Chopinově klavírních koncertech, zpěvu Ray Charlese? Užíváte si nesmrtelné filmy Prázdniny v Římě nebo Notting Hill? Vracíte se k nezapomenutelné knize J.M.Sanjuána Rekviem za nás všetkých? Pak jste šťastní lidé. Ti, kteří nic takového neznají jsou o podstatnou část života chudší. Motivem dobrých umělců je vytvořit dílo, které potěší, navodí „nirvánu“ výjimečného prožitku. Ne vždy se to podaří. Nemusí jít vždy o symfonii, román nebo Slovanskou epopej. Potěšit dokážou i drobnosti.
Před lety měl v Hradci přednášku Robert Fulghum. Po skončení byl čas na diskusi. Obdivoval jsem desítky knih, které napsal a zeptal se, proč píše. Odpověď byla stručná. Protože mě to baví.
Vytvořené dílo můžeme psát do šuplíku jen pro sebe. Jenže ohlas čtenářů je cenný. Zkvalitňuje tvorbu. Je dobře, když se text (obraz) líbí, nebo odsoudí. Nejhorší je, zůstane-li bez povšimnutí. Kromě uměleckých kritérií jsou další důvody, proč se dílo nelíbí. Prostě nás někdo nemá rád i kdybychom napsali Shakespearův Šedesátý šestý sonet nebo Annu Kareninu. Dřívější vzájemnou nevraživost křesťanů a bezvěrců vystřídala feministická nenávist, chudý ze zásady špiní bohatého, nevzdělanec vzdělaného, dogmatik pragmatika.
A tak se dostávám k začátku příspěvku. Dobrý fejeton je založen na humoru. Lidé, kteří postrádají smysl pro humor se cítí ohroženi. Říkají: „Nedělejte si legraci z žen. Dráždíte hada bosou nohou. Když se vám kritika nelíbí, přestaňte psát hlouposti. My o nic nepřijdeme a vy budete mít klid.“
Použité zdroje
