Článek
Strach zabíjí sny. Vede k útěku nebo nehybnosti. Kdo touží po strachu a chce ušetřit za vstupenku na horor, může se v noci zdarma procházet po lese. Když ho někdo nepřepadne, tak se aspoň ztratí. Hodně se budeme bát, musíme-li třikrát přestoupit na cestě vlakem a být na místě včas. Někdy stačí jít na fotbal. Vidět pavouka, hada nebo hlupáka.
Lidé se rádi navzájem straší. Přestrojují se za halloweenské příšery, bafají na sebe za rohem, ohlašují neexistující těhotenství, hrozící vyhazov ze školy. Přitom obav máme za celý život dost i bez strašení. Bojíme se o zdraví, o život riskujících dětí, o rozpad manželství, o to, že nezaplatíme narůstající dluhy, že jsme staří a nedokážeme dělat věci jako dřív.
V mládí jsem miloval tragédie a vyhledával smutné filmy jako Kladivo na čarodějnice, Spalovač mrtvol, Ptáci. Později mi přišlo k chuti Mlčení jehňátek, Vetřelci, Vymítači ďábla, Frankenstein.
Bát se v biografu bylo fajn. Zamilované filmy byly nuda, čajíček. S věkem se mění nejen tělo, ale také potřeba se bát. Když se člověk bojí vlastní smrti, Čelisti jsou jen legrační pohádka. Ve stáří dávám přednost komediím, i když i těch je zadarmo v praxi také dost. Stačí si pustit televizní zprávy.
Horory mají zvláštní kouzlo, které přitahuje. Když se bojíme, tělo uvolňuje adrenalin, hormon vzrušení, extáze. Horory nabízejí únik z každodenní štrapáce, umožňují zkoumat neznámá zákoutí psychiky. Při scénách násilí prožívají sadisté pohlavní vzrušení. Jiní odcházejí z kina, vypínají televizi.
Kdo se v reálném životě bojí málo, vyhledává strach mimo něj. Straší nás šílení vrazi, konec světa, nenasytná zvířata, klimatické katastrofy, bezpráví. Podobné hororům jsou i detektivky. Diváci touží poznat vraha co nejdřív. Říkají si: „To je príma, že se to nestalo nám!“ Rádi sledují, jak se postupně odhalují stopy zločinu. Zkušení vědí, že vrahem bývá zahradník nebo člověk, který se v díle vůbec nevyskytoval. Zůstává nezodpovězená otázka, co je příčinou zla, násilí, vražd. Myslel jsem si, že je to zanedbaná výchova, nedostatek vzdělání, vrozené vlastnosti, bída. Jenže tak jednoduché to není. Z historie vím, že odporných činů se dopouštějí i věhlasní profesoři, kteří žili v dětství jako v bavlnce.
Pak je tu individuální hodnocení skutečnosti. Někomu se zdá násilí nebo podvod normální. Jemným případem rozdílnosti vnímání je vousatá anekdota známých detektivů. Sherlock Holmes a doktor Watson jeli stanovat. V noci Holmes vzbudí Watsona a povídá: „Podívejte se Watsone na nebe, co vidíte?“ Watson se probudí a zavrčí: „Vidím tisíce hvězd a co má být? Z hlediska astronomie vím, že reprezentují zlomek galaxií vesmíru a biliony hvězd. Z hlediska času říkám, že jsou 3 hodiny ráno, měli bychom ještě spát. Z hlediska předpovědi počasí se zdá, že zítra bude pěkný den!“ Holmes ho se zájmem poslouchá a povídá: „Watsone, někdo nám ukradl stan!“
O tom, že lidé milují děsivé filmy, svědčí televizní programy. V hlavním vysílacím čase jsou k zhlédnutí většinou thrillery a detektivní seriály. Ještě že existují speciální stanice, na kterých se vaří a cestuje. Abych byl úplný, populární jsou i filmy o zvířátkách a pornofilmy.
Nechceme-li se bát v kině nebo divadle, je jednoduché přestat strašidelná představení navštěvovat. Nečíst pohádky, ve kterých se to násilím jen hemží. Televizi zapínat jen kvůli hokeji, filmům o historii a přírodě. Jenže skutečným hororům se lze v životě vyhnout těžko. Když kolem sebe vystavíme desetimetrové zdi a nebudeme se s nikým stýkat, strach nás doběhne ve formě zničující samoty! Nebo zemřeme nudou!
Přeji všem, ať se nikdo na Vánoce ani příští rok nemusí bát doopravdy!
