Článek
Páření králíků nemusí být jen příslibem růstu jejich počtu a potřebou větší králíkárny, ale také základem seriózní vědecké práce. Před mnoha lety jsem byl na stáži na nejmenované zahraniční univerzitě. Docent Bolk na katedře sexuologie dostal od svých nadřízených téma doktorské dizertační práce, kterou nemohl odmítnout. Název zněl: „Vliv voyeurismu na sexuální apetit králíků.“
Vedlejší a dost podstatný důvod výzkumu byl, že bylo možné králíky po zevrubném zkoumání sníst. To bylo v době, kdy se na maso stály fronty. Králíků bylo dost pro vědce i jeho nadřízené. Voyeurismus je definován jako dosahování sexuálního vzrušení při špehování sexuálních aktivit nic netušících lidí. V našem případě i králíků.
Docent Bolk nechal v jedné kleci pářit králíky, ve druhé na ně koukal izolovaný králík sám, různě starý. Když ho po deseti minutách zírání připustil, tak se miloval hlava nehlava, až se nakonec svalil a vypadal, že je mrtvý. Pokud se králíci na kopulaci nedívali a byli dobře najedení, často si na páření ani nevzpomněli. Stejně reagovali králíci mladí i staří.
Při obhajobě dizertace kritici výzkumu upozorňovali na vědecký „bias“ (zaujatost), protože netestoval králíky přestárlé. Když byl králík starší než čtyři roky, raději ho snědl, aby neměl tuhé maso. Další výtka se týkala nerespektování vlivu generálního oteplování planety na sexuální aktivitu kohokoliv, i králíků. Kdyby se mě docent Bolk zeptal, řekl bych mu výsledek testu hned bez vědeckého zkoumání.
Sledováním porna se chuť k sexu výrazně zvyšuje. Pohlavní spojení pak bývá bohužel statisticky významně kratší. Směrodatná odchylka průměru délky sexu byla zanedbatelná. Zajímavé bylo, že když přednášel o svém výzkumu na večerní univerzitě občanského sdružení Proti všem v přítomnosti své ženy a čtrnáctileté dcery, tak ta se po pěti minutách přednášky usedavě rozplakala. Matka ji konejšila slovy: „Nebreč, nikdo neví, že k tatínkovi patříme!“
