Článek
Bratr za všechny peníze
Byla to krásná svatba a myslím, že hosté se bavili a neměli ani ponětí o zákulisních bitvách.
Nevěsta, samozřejmě, pozvala na svatbu svého bratra. Ten žije daleko od rodiny a jejich možnosti stýkat se jsou velmi malé, navíc, je to dost samorost, takže kontakt probíhá pomocí občasných telefonátů, ale taková událost, jako je svatba sestry, je přece jen něco jiného.
V těchto končinách se před obřadem pořádá něco jako večeře na zkoušku. Je to možnost, jak se většina hostů, hlavně rodinných, může vidět, ještě před obřadem.
Tento povedený bratr se rozhodl, že není lepší čas než na této večeři, všem oznámit, že se oženil (jeho drahá polovička se s rodinou viděla poprvé až na této večeři) a to nejen proslovem, ale také rozeslal email s oznámením zbytku rodiny.
Nepřekvapivě se vše začalo točit kolem novomanželského páru a jak si asi umíte představit budoucí nevěsta byla tímto sledem událostí značně rozladěna, a to na tolik, že na konci večera už měla všeho dost a přišla s (ano bude vám to znít absurdně) požadavkem, aby si novomanželský pár v jejich velký den nebral své snubní prsteny, aby tak na sebe nestrhávali pozornost.
Asi nemusím zmiňovat, že bratr odmítl a oslav po obřadu se neúčastnil.
Na čí stranu byste se v tomto příběhu postavili? Přijde vám, že bratr si opravdu nemohl své oznámení načasovat hůře nebo máte za to, že nevěsta si to vzala příliš osobně?
Naštvaný strýček
Byla to svatba o asi sto hostech. Obřad byl překrásný a všechno, jak se zdálo, probíhalo hladce. Po obřadu a gratulacích, auta převezla hosty do nedalekého sálu, kde se měla konat oslava.
Prvním překvapením bylo, že do příjezdu ženicha a nevěsty se nesmí podávat jídlo ani nápoje. Většina hostů s tím byla v pohodě, protože podle harmonogramu se nemělo jednat o více než 20minut čekání.
A tak jsme čekali. Po hodině se strýček začal dožadovat odpovědí, kde se novomanžele nachází a jak dlouho ještě budeme čekat. Nakonec vyplulo na povrch, že se novomanželé rozhodli začít oslavovat v párty limuzíně s hrstkou vyvolených, ale že do půl hodiny budou na místě.
Hosté z toho samozřejmě byli rozladěni a strýček asi nejvíce. Rozhodl se tedy, že toho má právě dost, vzal svatební dar, který novomanželům donesl, a i se svou ženou se zkrátka rozhodl odejít. Bohužel (nebo bohudík) tím inspiroval část ostatních hostů, kteří se shodli na tom, že asi pro novomanžele nejsou dost důležití, když je nehodlají pohostit a jelikož je svatební dar určitá forma poděkování za toto pohoštění ani oni nevidí důvod jim nějaký nechávat.
Byla jsem z těch, kteří zůstali a viděla jsem, že nevěsta byla po příjezdu zklamaná a ani následná hudba, výborné jídlo a pití už bohužel zábavu nezachránilo.
Ke kterému táboru byste se přidali vy?
Podáváme pouze vodu
Poslední svatba, na které jsem byla hostem, se stala v mých přátelských kruzích velmi diskutovanou. Šlo o takzvanou „suchou svatbu“. Tedy takovou, kde se nepodával, žádný alkohol.
Nepatřím k těm, kteří by k zábavě alkohol potřebovali, ale musím uznat, že sdělení, že k pití podávají pouze vodu mě velmi překvapilo.
Už jste si někdy na oslavě připíjeli vodou? U mě to byla premiéra. Zkrátka nebylo možné si k pití objednat, a popřípadě sám zaplatit, sodu, nealkoholický koktejl, džus nebo, a to pozor, kávu.
Nevím přesně, co novomanžele k tomuto kroku dovedlo, ale asi neočekávali, že si hosté z jejich velkého dne budou pamatovat hlavně větu: „Omlouvám se, ale podáváme pouze vodu s citrónem.“
Najde se ve vaší svatební historii podobná historka? Ráda si ji přečtu v diskusi.
