Přejetá zvířata. Masakr, který ani nevnímáme

Autem najezdím kolem čtyřiceti tisíc kilometrů ročně. Souběžně přes padesát let sleduji zvířata sražená na silnicích. Proč? V mládí jsem choval hodně dravců a byla docela honička sehnat pro ně kvalitní čerstvé maso. Snažil jsem se o co nejpestřejší stravu k čemuž mi pomáhala mrtvá zvířata sebraná ze silnic a okolí. Zajíci, bažanti, drobné ptactvo, ježci (ten má obzvláště výživné a chutné maso) občas hraboši i drobné šelmičky. Někdy stačilo ujet dvacet kilometrů a moji chovanci dostali chutný, zdravý nášup.

Dnes už dravce nechovám, ale sleduji vývoj kolizí aut se zvířaty. Zajímá mne vliv automobilismu na některé druhy zvířat. Závěry jsou zajímavé. Nacházím znatelně více přejetých živočichů než před čtyřiceti – padesáti léty. Jsou více devastovaná a nachází se v širším perimetru silnic. I druhová skladba je jiná. Dříve bylo hodně drobné zvěře…zajíci a bažanti vedli. Z drobného ptactva mnohem více strnadů a vrabců, kteří se k silnicím slétali v hejnech na rozsypané zrní během žní. I více vlaštovek. Ty nad silnicemi lovili hmyz slétající se na mrtvoly (to byly doba, kdy moucha nebyla vzácnost). Bylo více přejetých užovek. Dnes je velmi vzácné najít přejetého strnada, vlaštovku, či užovku. Tato zvířata mizí z přírody. Také vzácně potkávám přejetou žábu. Před čtyřiceti léty bylo ze všech přejetých živočichů nejvíce ropuch.

Zajímavé jak množství přejetých žab a užovek přímo indikuje nedostatek vodních zdrojů a mokřadů v krajině.

Ubylo také sražených domácích psů, protože ti už se nesmí toulat. Zato je více mrtvých koček, které se naopak přemnožily.

Dnes bývají nejčastěji sraženi drobní pěvci, z nichž prim vede jednoznačně kos. Po nich ježci, lišky, kuny, srnčí zvěř a veverky. Přibývá srážek s divokými prasaty. Jezevci jsou na stejné početnosti jako bývali. Nově se objevili mývalové, psíci mývalovití, vydry, bobři, nutrie a káňata. Káně je velmi bystrý a rychle reagující dravec, proto je překvapivé, kolik jich je dnes sražených. Ovšem především v Německu. Ukazuje to na rychlá auta, kterým už dravec nestačí uniknout i na to, že neoraný pruh mezi asfaltem a polem, v němž nachází hraboši klid, je pro káňata mnohdy jediný lovecký areál.

Nejvíce střetů se zvířaty je od pozdního jara, přes léto, kdy mláďata opouští rodičovská teritoria a hledají si nová, až k podzimu, kdy migrují za potravou, aby se vykrmila na zimu.

Pravděpodobnost střetu se zvířetem je ruská ruleta. Vyskočí vám před chladičem, prakticky kdekoliv. Zvířata neumí dát přednost autu, ani ho bohužel nepovažují za svého predátora. Vnímají ho jako po svojí ose valící se hmotu, která se jim připletla do cesty.

Jak může řidič zamezit střetu? Jak, kdy. Někdy je to neodvratné. Když budete kličkovat, ohrozíte sebe nebo jiné řidiče. Prudce brzdit na suchém asfaltu klidně, ale na mokrém to raději do zvířete naperte, jen nezapomeňte držet volant v pruhu. Rozhodující je rychlost, jako u všeho. Tam, kde přes den jedete stovkou se v noci vyplatí snížit na osmdesát. Měl jsem za život jediný střet. Byla to liška, která nečekaně vyskočila z příkopu. Kdybych jel o dvacet pomaleji, tak jsem ji stačil objet. Několikrát se mi vyplatilo troubit. Zvíře reaguje na hluk, lekne se a odskočí. Dálková světla někdy zvíře oslní, to ztratí orientaci, takže rychle přepnout na potkávačky. Vyplatí se sledovat kam zvíře směřuje a nic nepodceňovat. Klasikou bývá, že už je na druhé straně silnice, a pak se nečekaně vrátí zpět přímo pod auto. Nevyplatí se soustředit na zabránění srážce se zvířetem. Hrozí to ztrátou kontroly okolí. Lepší je čelně srazit zvíře než se čelně srazit s autem.

Taková perlička… Pokud myslivec zamění vydru s liškou a omylem ji zastřelí, vystaví se drakonické pokutě za zabití přísně chráněného živočicha. Ale pokud ten samý myslivec vydru přejede autem tak to nemusí ani hlásit.

Závěr není pro živočichy veselý. Při cestě z Boleslavi do Berlína (kam jsem každý týden jezdil) jsem na 340 kilometrech napočítal mezi pěti, až deseti sraženými zvířaty. Ale na okresce ze Mšena do Boleslavi na 26 kilometrech pět zvířat běžně. V EU je nyní cca 5.000.000 km zpevněných silnic. Střízlivým odhadem je za jeden den na každých padesáti kilometrech sražen jeden živočich, což v EU dělá cca 100 000 sražených živočichů denně. Roční mezisoučet je 36.500.000, ovšem vyloučíme oblasti, kde jsou srážky se zvířaty málo pravděpodobné – Alpy, část Karpat, stepní suché oblasti. Takže na polovinu = 18.250.000, a vezmeme v úvahu jen určitá roční období (tedy mínus cca pět chladných měsíců) … což vynásobeno koeficientem 0,6 je velmi zhruba kolem deseti milionů zabitých zvířat ročně jen na silnicích. Číslo je to hrozivé. A to ještě může být podhodnocené tím, že mnoho živočichů při mém průzkumu neuvidím, například pěvci bývají často odpinknuti mimo vozovku do stok, do polního porostu.