Článek
Dostal se ven přes propouštěného spoluvězně, který ode mne celé měsíce dostával nášup pochoutek z kuchyně, kam jsem nepozorován vcházel při výdejích stravy. Nikdo mne na pár minut neviděl. Věděl o tom jen osobní dozorce s malou detekční obrazovkou, hlídající každý můj pohyb. Ale přivíral oči, šlo jen o jídlo.
Od mala jsem si strašně přál být neviditelným. Jak by se mi například krásně fotila divoká zvířata. Funguje to tak, že každá přání se plní, pokud jsou toužebná. Mé každodenní modlitby k Bohu přinesly jednoho dne zázrak. Umožnil mi být neviditelným kdykoliv si řeknu, a k tomu třicet kilo zavazadel, pokud je ponesu na sobě.
Na focení zvířat jsem hned zapomněl.
„Bůh ti dal jedinečnou šanci změnit svět, dělat dobra, a zbavit miliony lidí utrpení. Rusko, Venezuela, KLDR, Hamás, Sůdán… naděje je v tobě.“ Odstranit hnisavý bolák zeměkoule…Rusko, byl můj první cíl.
Na Ruzyni usedám do první třídy (mohu si to dovolit, jen dávat pozor, aby si na mne nesedla letuška) spoje co Washingtonu D.C., odtud taxíkem do Fort Meade. Se svým plánem chci seznámit nejvyšší představitele americké národní bezpečnosti - NSA . Bidena jsem zavrhl, nechtěl by mít nic společného s fyzickou likvidací kohokoliv, a navíc by mne brali jako potenciální nebezpečí pro amerického prezidenta. Sázel jsem na organizaci zabývající se nejutajovanějšími akcemi v zájmu světové demokracie a stability. Oni mohou prakticky vše.
Celý den mi trvalo najít správnou budovu s velitelstvím. NSA je ohromný komplex, kde její příslušníci pracují a zároveň žijí. Stát ve státě. K přespání posloužila pohovka prázdné luxusní kanceláře (zjistil jsem, že lepší kanceláře mají svojí sprchu). Jídlo bylo v jídelně plné elit USA, z nichž nikdo netušil, kdo jsem. Ráno se mi podařilo najít dveře s nápisem Paul M. Nakasone Chief, Central Security Service. Byl to on, podle fotky z internetu.
Počkal jsem, až bude sám a náhle se mu zjevil sedě na sofa před jeho pracovním stolem. Nemohl tomu uvěřit, bylo vidět, jak šokován usilovně přemýšlí. „Pomůžu vám s likvidací kohokoliv v Kremlu, Putina, Šojgua, Lavrova, Medveděva. Za pár týdnů, maximálně měsíců skončíme válku na Ukrajině. Je na vašem uvážení, komu se s touto akcí svěříte.“
Pan Nakasone slíbil okamžité svolání rady úzkého velení. „Nebudou mi věřit, musíte odprezentovat svojí neviditelnost. Uvidí sen všech špionů.“ Zeptal se mne, jestli chci ubytovat. Na což dostal kladnou odpověď, aby nesvítilo červené světlo, že se tady potloukám bez dozoru.
„Uděláme to takto. Dáte mi pokoj s kamerami, na nichž budu pořád viditelný. Budete mne sledovat. Z pokoje nevyjdu, jen mi zajistěte jídlo. Zítřejší poradu bych potřeboval ve velkém sále, abych lépe demonstroval efekt neviditelnosti.“
Ve skutečnosti mi šlo o možnost případného úniku z místnosti s několika dveřmi. Také jsem věděl, že nemohu s nikým, kdo ví o mé neviditelnosti, sednout do auta, ani být na balkoně, na lodi apod.
Na druhý den jsme vešli do velké místnosti se třemi muži a jednou ženou. Byli šokováni zjištěním, že neviditelnost existuje. Krátce jsem načrtnul plán. „Dáte mi co nepřesnější informace s případným dispozičním plánem Kremlu, abych se dostal až k Putinovi, po jeho likvidaci se sejde rada nejvyšších představitelů Ruska. Tam mohu zlikvidovat Šojgua, s dalšími dle vašeho pokynu.“ Bylo vidět jak i ostřílení jestřábi, zvyklí na jakékoliv praktiky, nemohou vstřebat fakta, jež by ještě před pár minutami považovali za fantazírování. „Musíme informovat DIA, (armádní rozvědku USA). Je to jejich kompetence, protože váš návrh se týká války.“
Netušil jsem, že se takové šance budou chtít vzdát. Nabídli mi odvoz na jih Washigtonu D.C., což jsem odmítl a požádal o domluvení schůzky jako přísně tajné a o popis trasy, kam se mám dostavit. Taxík mne vyklopil před vojenským campem Joint Base Anacostia–Bolling, větším než byly mé představy, takže mi nějaký čas zabrala pěší cesta do určené budovy. Nikdo o mne nevěděl. Bránu jsem prolezl pod závorou, míjela mne auta a pár vojáků, nikdo mne neviděl. Usedl jsem na pohovku u konferenčního stolku stylové Blue Marine ve strohém příjímacím sále. V přesně určený čas přede mnou stál sám Scott Berrier, šéf vojenské rozvědky. Požádal jsem ho, jestli bychom se nemohli sejít ve větší místnosti.
Během pěti minut jsem stál nad stolem, za nímž seděla armádní špička USA, dá se říci velitelé vojenského světa. Bylo impozantní vidět, jak pozorně naslouchají a s úžasem sledují, jak jim mizím a objevuji se.
„Zastavíme válku na Ukrajině, uzavřeme válečnou kapitolu Ruska navždy, bylo mé uvítání.“
Následovaly zdrženlivé reakce.
Po otázce. „Co žádáte od nás, pane Anderle?“ Mne přepadl nepříjemný pocit. Podle mne bylo vše na stole. Nic jasnějšího mít nemohli. Šel jsem tedy dál. „Podívejte… a co se týká jaderných zbraní Ruska, když jste neviditelný a máte za sebou takové organizace jako NSA a DIA, pak se dostanete ke všemu, kdykoliv a kdekoliv. Můžeme sabotovat odpalovací systémy, dostat se ke kódům, unést kufřík s odpalovacím systémem. Můžeme zlikvidovat kohokoliv, kdo na válku jen pomyslí. Rusko vám leží u nohou od teď, a Ukrajina je volná. Zítra mne můžete začít instruovat, jsem plně k dispozici.“
Pozorujíc generalissimus přede mnou jsem si připadal jako v americkém válečném filmu. To je na Americe krásné, že co mají ve filmech, můžete potkat i v reálu.
„Výborně pane Anderle, zítra se sejdeme a proberme další postup.“ Nabídli mi odvoz a ubytování což jsem nemohl odmítnout, protože ve vzduchu visel ohromný otazník…. Kam ten chlápek teď půjde a co provede? Mohl jsem být absolutně mimo jejich kontrolu. Nemají bezpečnostní systém bránící proti neviditelnému. Přespal jsem u nich pod kamerami.
Na druhý den byla porada ve středně velké místnosti s obrazovkami na stěnách a velkými archy rozloženými na propojených stolech. Přišlo několik dalších vysokých hodností, celkem nás bylo osm. Bral jsem to jako znamení začínající akce. Ta začala, ale jinak. Když jsem se skláněl nad plánem Kremlu na stole, byl jsem v modu neviditelnosti. Ale bylo málo prostoru k přemisťování. Na předpokládané místo vystartovali čtyři vojáci v kruhovém obklíčení. Nahmatali mne, a než jsem se stačil vyvléknout, cvakla pouta.
Jsem lapen a zviditelněn, aby válka na Ukrajině mohla pokračovat.
Můžete být neviditelní, ale jestli máte v sobě čip a na ruce náramek, mají vás navždy jako viditelného. S tím Pán Bůh nepočítal. Teď jsem pro USA nebezpečnější než Bin Laden, Hussain a Kadáfí dohromady. A Putin? Ten dál pomáhá zbrojnímu průmyslu USA bohatnout.
