Článek
Vypadá to jako obyčejný svět. Jsou tu tramvaje, ranní káva, slevy na ananas. Ale pod povrchem… pod povrchem se to hemží. Neviditelné struktury, globální vlákna moci, centralizované tabulky v excelu. Prostě to, čemu se kdysi říkalo Nový světový řád — a dnes se tomu říká „stav věcí, na který si zvykej“.
Jeho hlavní výhodou je, že vypadá naprosto normálně. Žádné tanky, žádní diktátoři, žádná invaze. Jen e-maily. A přepočítávání chování na skóre. Není třeba nikoho zatýkat, když si lidé sami dobrovolně přepočítají emoce na lajky. Systém už dávno nepotřebuje ploty. Stačí notifikace.
Řídicí centrum se pravděpodobně nachází někde mezi cloudem, čipem v televizi a e-shopem s ekologickými hrníčky. Všechna rozhodnutí jsou decentralizovaná, kolektivní a neodvolatelná. A pokud chceš výjimku, musíš si ji stáhnout jako přílohu ve formátu PDF, heslo přijde poštou.
Nový světový řád nemá tvář, ale má pravidla. Nejsou napsaná, ale všichni je znají. Mluví potichu, zato s přehledem. Jeho první příkaz zní: „Měj názor, ale pouze aktualizovaný.“ Druhý: „Pokud něco nechápeš, počkej – budeš přehlasován algoritmem.“
Kdysi lidé věřili, že ovládání světa přijde silou. Místo toho přišlo jako přednastavená možnost. Svět se neovládá tím, co musíš dělat, ale tím, mezi čím si můžeš vybrat. Dva druhy chleba. Tři verze pravdy. Nekonečně mnoho způsobů, jak nic nezměnit, ale přitom mít pocit, že ses rozhodl.
Ti, kdo si toho všimli, byli označeni za „nepohodlné myslitele“ a přeřazeni do oddělení „dezinformace a astrologie“. Tam dostali přidělený kurz kritického myšlení a pastelky. Po absolvování testu na logické myšlení dostali status „normální“ a jejich příspěvky už nikdo nevidí.
Systém je vysoce efektivní. Nemusí cenzurovat — stačí přehlížet. Nemusí potlačovat — stačí přesměrovat. A především: nemusí nic vysvětlovat. Všechno už přece víme. Člověk, který moc zpochybňuje, dostane zprávu: „Ověřujeme váš názor, vyčkejte.“ A pak už nečeká nikdo.
Odpor je povolen, pokud se vejde do časového limitu 15 minut a není sdílen na více než dvou sítích současně. Hnutí odporu se často rozpadá na interních schůzkách kvůli nekompatibilitě hesel a rozdílným preferencím veganského občerstvení.
Hlavním symbolem Nového řádu není oko v pyramidě, ale ikona načítající se aktualizace. Všechno je beta. Všechno je dočasné. Stabilita je simulována v reálném čase, dokud nepřijde nový update. A když se realita zhroutí, lidé to přijmou jako „součást přirozeného vývoje“.
Každé ráno si lidé zapnou telefon a dostanou notifikaci, co si mají myslet. Komu věřit. Na co se dnes bát. Vše je podáno jemně, decentně, s grafikou. I apokalypsa dnes musí být UX-friendly. Jinak by ji nikdo nepřečetl.
A přestože všechno vypadá stejně, jako vždy, něco se změnilo. Lidé už nesdílejí pravdu — sdílejí jen to, co zní dobře. A i to jen v omezeném režimu. Emoce se filtrují, názory se upravují, myšlení se dávkuje po částech. Svoboda je volitelná. A o to klidnější.
Zatímco většina populace scrolluje a doufá, že se to nějak vyřeší samo, systém pokračuje. Tichý, efektivní, bez chyby. Veškeré rozhodování se přeneslo do cloudu. A kdo se odpojí? Ten zjistí, že bez cloudu už prší pořád.
Ale není třeba se bát. V novém světovém řádu dostaneme všichni to, co si zasloužíme.
Jen nám to musí systém nejdřív schválit, optimalizovat, schovat do nastavení a přeložit do 12 jazyků. Vše za laskavého přispění Donalda Kačera. Do té doby… všechno běží podle plánu. Jen nikdo neřekl, čí plán to vlastně je.
__________________
Použité zdroje:
Tato glosa je autorskou fikcí. Nevyjadřuje žádná ověřená fakta, nevychází z reálných událostí a slouží výhradně jako satirický text. *
