Článek
Příklad NPI – Jak učit občanskou výchovu v novém RVP? Tady je dichotomie explicitní: „výuka by se neměla zaměřovat pouze na předávání znalostí, ale především na rozvoj dovedností a postojů“ a hned poté: „Namísto memorování faktů by se měli žáci učit řešit reálné problémy, spolupracovat, argumentovat a rozvíjet kritické myšlení.“
To je přesně konstrukce, kterou demonstrujeme. První věta používá „ne pouze A, ale především B“, druhá už přímo „namísto A – B“. Vzniká řetězec předávání znalostí → memorování faktů proti dovednosti → postoje → reálné problémy → spolupráce → argumentace → kritické myšlení.
Metodický portál RVP ukazuje často rozdíl mezi tradičním a moderním pojetí hodnocení. Lze najít formulace jako: „Tradiční pojetí […] stojí v opozici s moderním pojetím, kdy v popředí je jedinec, významu nabývá kvalita vztahů, psychologizace života…“
Tady už není třeba asymetrii rekonstruovat – text ji sám uvádí jako opozici a obě strany označuje jako tradiční a moderní. To je pro naši sémantickou analýzu mimořádně čistý příklad. Nejde jen o dvě pedagogické možnosti, ale o časovou osu staré → nové.
Strategie 2030+ a její metodická podpora – sumativní vs. formativní. Oficiální Strategie sice uznává, že „Sumativní hodnocení má ve vzdělávání […] svůj význam“, ale bezprostředně pokračuje: „přesto však je třeba podporovat především používání formativního hodnocení…“ a stanovuje „postupné zavádění formativní zpětné vazby na všech školách“. To je přesně typ A platí, ale/avšak především B.
Komerční školení tento směr následně převádějí do nabídky DVPP. INFRA.CZ například nabízí šestnáctihodinový kurz „Formativní – sumativní hodnocení v revidovaném RVP ZV“ zaměřený na jejich rozdíly, role, výhody, limity a praktické použití. Samotná nabídka je poměrně vyvážená a není korektní jí přisuzovat odmítnutí sumativního hodnocení.
Ještě výraznější interpretaci nabízí Agentura vzdělávání dospělých. Kurz pro rok 2026 má název: „Nově bez známek v 1. a 2. třídě — jak zavést formativní hodnocení v praxi“ a charakterizuje svůj účel tak, že má pedagogům pomoci pochopit, „proč se podle revize RVP doporučuje omezovat klasické známkování v 1. a 2. ročníku, a jak jej účinně nahradit formativním hodnocením.“ Tady už máme velmi silnou konstrukci: omezit A, nahradit ji skrze B.
NPI uvádí, že formativní hodnocení má být součástí kultury školy, jako by to dobrý učitel nedělal v rámci pozitivní motivace dnes a denně. V podcastové sérii přímo propojené s tvorbou nového ŠVP zaznívá: „Naprostým základem je partnerský respekt učitelů k žákům, a z toho pak vychází […] celé klima a kultura školy.“ Jako příklad hodnocení je uvedena metoda „dvě hvězdičky a přání“ a výrok: „Kritiku nepoužíváme.“ Zároveň je pozitivním výsledkem formativního přístupu popisováno, že děti projevují zájem, pracují, ptají se na to, co je zajímá, a žádají o pomoc.
Tady už nejde přímo o znalosti vs. kompetence, ale o další součást stejného sémantického pole: hodnocení výkonu vs. partnerský respekt / motivace / individuální pokrok / klima.
Wellbeing se v komerční nabídce stává samostatným implementačním tématem RVP. Nakladatelství Forum nabízelo školení „Wellbeing v novém RVP: Jak jej efektivně zavést ve škole“ s podtitulem: „Posilování sociálně-emočních dovedností žáků krok za krokem“ a s formulací: „Udělejte maximum pro eliminaci šikany, sebepoškozování či extrémních stresových situací, které žáky jen paralyzují a drtí.“ Kurz deklaruje jako cíl zavádění wellbeingu v návaznosti na nové RVP a jeho očekávané výstupy. Tato nabídka sama nestaví wellbeing proti znalostem. Dokládá ale, jak se wellbeing osamostatňuje jako oblast implementace kurikula, pro niž vzniká samostatné školení, metodika a praktické postupy.
Není zvláštní, že přes obrovské úsilí do školení podobného druhu zažíváme obrovský nárůst agresivity na základních školách?
Podobně NPI dnes vysvětluje digitální wellbeing jako téma, které „přesahuje rámec informatiky“, „promítá se do výuky napříč předměty“ a je „společnou odpovědností všech učitelů“. Současně říká, že „Dokumenty jsou důležité, ale klíčové je budovat vizi školy, která se promítá do její kultury…“ To je mimochodem další krásný příklad konstrukce A je důležité, ale klíčové je B. Dokumenty nejsou negovány, ale druhému členu je přisouzena vyšší hodnota.
NPI obecně prezentuje implementaci revize jako objevování „nových přístupů k výuce“. Na hlavní stránce podpory revize učitelům slibuje, že v metodických kabinetech budou „společně objevovat nové přístupy k výuce“, a nabízí vzdělávací programy zaměřené na revizi RVP a pedagogický rozvoj. Samotné MŠMT/NPI při schválení revize oznámilo „workshopy, školení o nových přístupech k výuce a flexibilitě kurikula“ a popsalo nový RVP jako posun k propojení obsahu „s reálným životem a aplikací znalostí v praxi“.
To je důležité kvůli opozici, kterou popisujeme:
dosavadní ↔ nové
pevnější obsah ↔ flexibilita
znalost ↔ aplikace znalosti.
Samotná slova nový, nové přístupy, inovace přitom mají v implementační komunikaci pozitivní hodnotu.
Co z toho vyplývá?
Když tyto texty položíme vedle Strategie 2030+ a RVP, nevzniká jen jedna dichotomie znalosti vs. kompetence. Vzniká celý propojený sémantický svazek:
předávání znalostí / učení / fakta / známkování / sumativní hodnocení / tradiční pojetí / pevnější obsah
proti
kompetence / reálné problémy / kritické myšlení / formativní hodnocení / individuální pokrok / moderní pojetí / wellbeing / klima / nové přístupy / flexibilita.
Nejzajímavější je, že veřejná konzultace k revizi ukazuje téměř stejnou strukturu v odpovědích jejích zastánců: mezi uváděnými přínosy byly kompetenční přístup, autonomie a flexibilita, wellbeing a klima školy, samostatnost a kreativita žáka, redukce učiva, posun k formativnímu hodnocení a „odklon od memorování“.
To už je pro sémantickou analýzu poměrně silný průběžný výsledek. Jednotlivé pojmy nevystupují izolovaně, vytvářejí shluky. Kvůli těmto shlukům vznikají interpretační zkratky, které analyzujeme.
Logicky totiž vůbec neplatí, že znalost znamená memorování bez porozumění, že frontální výuka vylučuje aktivní myšlení nebo že náročnost vylučuje wellbeing.
Možná by bylo lepší začít definováním slov jako kompetence / řešení reálných problémů / kritické myšlení / formativní hodnocení / individuální pokrok / moderní pojetí / wellbeing / klima / nové přístupy / flexibilita.
Neboť jak známo, když dva dělají totéž, není to totéž. O to víc to platí pro případ významu slov: když dva myslí, že myslí totéž, nikdy to není totéž.
