Článek
7. díl
Trojice vědomosti - dovednosti - návyky je výsledkem dlouhého evropského pedagogického vývoje a její logika je překvapivě blízká tomu, co dnes OECD označuje jako knowledge – skills – attitudes. Rozdíl není v samotné struktuře, ale ve způsobu, jakým s ní pracujeme.
Kořeny této triády sahají do klasické pedagogiky 19. století, která výrazně formovala rakousko-uherské školství a tím i vzdělávání v českých zemích. Vlivný německý filosof, psycholog a pedagog Johann Friedrich Herbart (†1841) chápal vzdělání jako proces, který má vést nejen k poznání, ale i k formování vůle a charakteru. Cílem školy nebylo pouze to, aby žák věděl, nýbrž aby dokázal poznané použít a aby si skrze opakovanou praxi vytvářel trvalé postoje a způsoby jednání.
Tato triáda herbartovské tradice vědomosti - dovednosti - návyky byla přetavena do školského zákona 1869 a návazných osnov rakouských obecných a měšťanských škol. Vědomosti označovaly znalost učiva, dovednosti schopnost s těmito znalostmi pracovat (psát, počítat, kreslit, řešit úlohy), zatímco návyky byly chápány jako výchova charakteru a podpora dobrých zvyků, vztahovaly se k pracovní kázni, přesnosti, spolehlivosti, odpovědnosti a mravnímu jednání. Při učení nešlo jen o mechanický dril, ale především o kultivaci celé osobnosti – o to, jak člověk své znalosti a dovednosti dlouhodobě užívá. Cílem školy bylo učit žáky myslet – jednat – být morální.
Tato trojice přežila i období první republiky (1918–1938) a pod vlivem reformní pedagogiky se začala interpretovat moderněji. Vědomosti se chápaly jako poznatková složka, dovednosti jako činnostní složka a návyky jako sociálně-mravní složka. Škola měla nadále učit, cvičit i vychovávat, větší důraz se kladl na aktivitu žáka a smysluplnost učiva.
Po roce 1948 byla trojice pevně kodifikována v socialistických osnovách. V didaktické praxi zůstávala triáda srozumitelná: vědomosti odpovídají tomu, co žák zná, dovednosti tomu, co umí udělat, a návyky tomu, jak spolehlivě a odpovědně to dělá opakovaně.
Poslední dokument, kde byla triáda ještě „živá“, byl Vzdělávací program Základní škola (1996), jeho poslední revize proběhla v roce 2005. Triáda vědomosti – dovednosti – návyky zde byla stále systémově přítomná:
- vědomosti - struktura učiva, osnovy po ročnících,
- dovednosti - formulace cílů typu „žák dovede / umí“,
- návyky - pracovní kázeň, studijní návyky, morální výchova.
Šlo o poslední kurikulum, které mělo tuto triádu jako implicitní didaktický základ.
V prvním schváleném RVP (2005) byla trojice opuštěna a částečně nahrazena.
Ztracený překladový most, tj. přesný významový posun, aneb kde se to zlomilo?
- Vědomosti → znalosti
Významový posun je minimální. Osnovy: „žák si osvojí poznatky…“ RVP: „žák zná / chápe…“ Problém ale vznikl tím, že znalosti ztratily normativní roli (co má být známo, je stanoveno pouze rámcově - osnovy po ročnících byly zrušeny).
2. Dovednosti → gramotnosti
Zde částečně vzniklo přemostění. Dříve: dovednost = umím něco dělat. Nyní: gramotnost = umím s obsahem pracovat v situaci.
Toto je funkčně ekvivalentní posun, který však není didakticky vysvětlen a není zakotven v předmětech. Hlavním problémem je, že nevznikly standardy, které by se daly systematicky testovat.
3. Návyky → kompetence
Zde došlo k zásadnímu neporozumění. Návyky byly dlouhodobé, formativní, hodnotové, pěstované opakováním a vzorem. Kompetence jsou definovány jako: „integrovaná schopnost jednat“. Ale nebylo řečeno, jak se pěstují, kdy vznikají, kdo za ně nese odpovědnost. Jsou cílem, ale bez základu. Návyky byly nahrazeny slovem, ne modelem.
Zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Johann_Friedrich_Herbart#
https://msmt.gov.cz/vzdelavani/zakladni-vzdelavani/archiv-1
