Článek
8. díl
Jak to bylo doopravdy a jaké dopady to má do současnosti? Rodiče, učitelé a celá veřejnost vnímala, že rok 2004 představuje symbolický a zásadní přelom - ČR vstoupila do EU - a v tomtéž roce byl zákonem č. 561/2004 Sb.(školský zákon) zaveden RVP, byly zrušeny závazné osnovy, a došlo k masivní změně jazyka školství (kompetence, výstupy, ŠVP). Pro běžného pozorovatele, ale i účastníka (učitel, rodič, ředitel) byla zpráva jasná: „Přišli jsme do EU, musíme změnit školství.“ Tento narativ byl velmi silný, samo MŠMT často argumentovalo „evropským kontextem“. Např. výroční zprávy MŠMT z roku 2004 vytvářejí dojem, že školství je součástí mezinárodních projektů a příprav na čerpání evropských fondů a je nutné ho zapojit do evropských struktur – což pro laickou veřejnost znamenalo „EU reformuje školství“.
Skutečnost je prostá: zrušení osnov a zavedení RVP nebyl důsledek vstupu ČR do EU, ale šlo o národní reformu inspirovanou evropským diskurzem, nikoli o povinnost vyplývající z evropského práva. „Bílá kniha – Národní program rozvoje vzdělávání v České republice“ (2001) navazovala na Boloňskou deklaraci (1999) ideově a politicky. Boloňský proces byl určen výhradně pro vysoké školství, byl zaměřen na sjednocení struktury studia, mobilitu, uznatelnost titulů, kompatibilitu kvalifikací. Nebyl koncipován jako didaktická ani kurikulární reforma pro základní či střední vzdělávání. To je klíčový fakt. Kde došlo k chybě? Část odborné veřejnosti v ČR (zejména Výzkumný ústav pedagogický, MŠMT) provedla implicitní extrapolaci: když kompetence fungují jako jazyk na vysokoškolské úrovni a v celoživotním vzdělávání, budou fungovat také jako nosný rámec pro ZŠ a SŠ. Tento krok nebyl dostatečně teoreticky zdůvodněn, ignoroval vývojovou a didaktickou specifičnost základních a středních škol. Výsledkem bylo přenesení evaluačního jazyka určeného pro vysokoškolské prostředí do didaktické roviny ZŠ, záměna kompetencí jako cílového rámce za operativní obsah výuky.
Chyba tedy spočívala v záměně úrovní a v nekritické generalizace jazyka boloňského procesu. Část odborníků chápala kompetence jako rámec, nikoli obsah, upozorňovala na rizika, varovala před oslabením oborové struktury. Jiná část považovala kompetenční jazyk za „moderní“ sám o sobě, podcenila roli osnov, učebnic, didaktické tradice, přecenila autonomii škol.
Jak to mělo být?
Zdroj:
https://msmt.gov.cz/uploads/soubory/vyrocni_zpravy/vz_20041.pdf
