Článek
4. díl
1. Kompetence jako pravomoc, oprávnění
(normativně-institucionální rovina) Kompetence v tomto případě znamená formální oprávnění, pravomoc něco dělat nebo rozhodovat. Toto oprávnění vychází z práva, statutu, pracovní smlouvy, funkce; je přidělena zvenčí, nezaručuje dovednost, nýbrž pouze právo, pověření tak činit. Odpovídá na otázky: kdo smí rozhodnout, kdo má mandát jednat, kdo za jednání nese odpovědnost? Např. ředitel má kompetenci hodnotit učitele, učitel má kompetenci klasifikovat žáky. Kompetence se nerovná schopnost. Někdo může mít plnou kompetenci, ale být nekompetentní, nebo naopak mít nulovou kompetenci, ale být odborně nejlepší v místnosti.
2. Technická (odborná) kompetence
(funkční / hard-skills rovina) Kompetence v tomto případě znamená schopnost vykonat konkrétní odbornou činnost na požadované úrovni kvality. Vychází ze znalostí a dovedností, je ověřitelná výkonem, je kontextová (v daném oboru, profesi). Odpovídá na otázky: umí to dotyčný člověk provést technicky, vykoná úkol samostatně, odpovídá jeho výkon standardu? Např. umí učitel připravit hodinu, umí sestavit a vyhodnotit spravedlivě test. Technická kompetence se rovná „umí to dělat“. Odborná kompetence je nutná, ale nestačí k dobrému výkonu. Může existovat bez oprávnění, může být vysoká i při nízké sociální nebo etické úrovni.
3. Kompetentnost v obecném smyslu
(integrační / osobnostní rovina) Kompetentní je v tomto případě ten, kdo má schopnost jednat smysluplně, odpovědně a přiměřeně v komplexních situacích. Kompetentnost zahrnuje znalosti, gramotnosti, dovednosti, postoje, hodnoty, sebereflexi, empatii, odpovědnost.Odpovídá na otázky: jedná dotyčný člověk rozumně v nové situaci, dokáže nést důsledky, umí spojit odbornost s lidskostí? Např. kompetentní je učitel, který zvládá výuku, případné konflikty i etiku hodnocení; ví, kdy rozhodnout a kdy naslouchat; spojuje teorii s praxí, komunikační citlivost a odpovědnost. Kompetentní je člověk, který ví, kdy, proč a jak jednat. Tato vlastnost není přímo měřitelná testem, rozvíjí se zkušeností a reflexí. Je cílem výchovy, nikoli jen výcviku.
Typické chyby v řízení: oprávnění bez odbornosti vede k chaosu, odbornost bez oprávnění vede k frustraci, obojí bez kompetentnosti je technokratismus. Kdo vykonává danou kompetenci, musí mít mandát, měl by mít kompetenci technická, neboť se očekvá určitý výkon, kompetentnost je pak předpokladem toho, co rozumíme pod slovem leadership.
4. Kompetence ve školním kontextu
Slovo kompetence má původ v latinském competere, které znamenalo setkávat se, shodovat se, patřit k něčemu, být způsobilý (mít oprávnění či schopnost) něco vykonat. V pozdní latině a středověké správě znamenala compententia: příslušnost k pravomoci, tedy „co někomu náleží“ (kompetence úřadu), a postupně způsobilost konat určitou činnost správně a účinně. Moderní pedagogické užití navazuje na oba významy: kompetence jako způsobilost (žák něco umí udělat), kompetence jako příslušnost k určité činnosti (to, co patří do portfolia vzdělaného člověka).
Zásadní je, že kompetence nikdy nebyla synonymem obsahu. Obsah (knowledge) a kompetence (competence) jsou v mezinárodních přístupech dvě různé, ale propojené dimenze. Ve školních dokumentech dávají kompetence rámec, gramotnosti slouží jako didaktický nástroj a kompetentnost je vlastně výchovný cíl.
Na všeobecných školách rozvíjíme především gramotnosti; kompetence slouží jako integrační horizont a kritérium smysluplnosti, nikoli jako přímý obsah výuky.
Zdroje:
https://journals.phil.muni.cz/studia-paedagogica/article/view/19226
https://kped.ff.cuni.cz/wp-content/uploads/sites/168/2020/12/1Gramotnosti-kompetence-standardy-indikatory-a-ti-druzi-I.pdf
