Článek
V praxi to ale neznamená průběžné faktické ověřování života rodiny, nýbrž kombinaci čestných prohlášení, registrů a občasných kontrol.
1/ Čestné prohlášení žadatele (klíčový bod)
Při žádosti o dávky (příspěvek na bydlení, dávky hmotné nouze, přídavek na dítě) žadatel prohlašuje, kdo s ním žije ve společné domácnosti, kdo se společně podílí na nákladech, jaké mají tyto osoby příjmy. Stát primárně vychází z tvrzení žadatele. To není výjimka, ale standard správního práva. Pokud žadatel nepřizná partnera, úřad ho automaticky „nevidí“.
2/ Trvalý pobyt (pomocné, ale nedostačující kritérium)
Úřad práce kontroluje trvalý pobyt osob na stejné adrese. Trvalý pobyt ale není důkaz společné domácnosti partneři mohou bydlet spolu a mít trvalý pobyt jinde, nebo mít trvalý pobyt spolu, ale fakticky nežít. Trvalý pobyt je indicie, ne důkaz.
3/ Příjmy z registrů (IS, finanční správa, ČSSZ)
Úřad práce má přístup k evidenci příjmů (zaměstnání, dávky, důchody), OSVČ (přiznání), sociálním dávkám. Ale pouze u osob, které jsou označeny jako společně posuzované.
Nepřiznaný partner = žádné automatické načtení jeho příjmů.
4/ Místní šetření (výjimečné, cílené)
Úřad může, ale dělá to jen při podezření, kapacitně velmi omezeně, obvykle u hmotné nouze, méně u příspěvku na bydlení. Místní šetření zjišťuje např., zda je byt fakticky obýván více osobami, osobní věci partnera, svědectví sousedů (spíše výjimečně). Nejde o systematickou kontrolu, ale o nástroj „poslední instance.“
5/ Důkazní břemeno je na úřadu, ne na žadateli
To je zásadní právní bod: Pokud žadatel tvrdí, že žije sám / sama, úřad musí prokázat opak, jinak musí tvrzení přijmout. V praxi je velmi obtížné prokázat faktické soužití bez přiznání.
Co z toho plyne? Systém je formálně nastaven správně (posuzuje domácnost, ne manželství). Je založen převážně na deklaracích, nikoli na průběžném ověřování reality. Vzniká strukturální motivace nepřiznat partnera, formálně se „rozpadnout“ do dvou domácností, mít oddělené smlouvy, účty, trvalý pobyt – i když rodina fakticky žije spolu. To není primárně selhání jednotlivců, ale logická (i když neetická) reakce na nastavení systému.
Proč je to důležité v kontextu porodnosti a rodiny: téměř polovina dětí se rodí mimo manželství, stát nevychází z reálných rodinných struktur, ale z administrativních modelů domácnosti, což rozbíjí důvěru a dlouhodobé plánování rodin.
