Článek
18. díl - přesahy
Uvádím zde reakci na komentář RNDr. Dalibora Moravanského CSc. k článku Přesahy 10. Sémantická analýza jako nástroj Luhmannovy systémové teorie.
Matematické a technické obory měly ve srovnání s některými společenskými vědami často lepší přístup k zahraniční odborné literatuře, protože byly považovány za méně ideologicky citlivé. Rozsah této dostupnosti se však lišil podle instituce, období i konkrétního pracoviště.
Pokud pan doktor Moravanský odkazuje na systémovou analýzu v polovině 70. let 20. století, jedná se o systémovou analýzu Talcotta Parsonse. Recepce Parsonsova strukturálního funkcionalismu byla po roce 1968 výrazně omezená, nicméně v některých akademických kruzích byly jeho práce známé a diskutované.
K recepci systémové teorie došlo především v průmyslu. Bylo definováno systémové inženýrství. Obor se zaměřil na vnímání podniků a technologií jako celků propojených vzájemnými vazbami, což umožnilo nástup výpočetní techniky. Systémová analýza se stala klíčovým nástrojem pro návrh a implementaci podnikových informačních systémů na Západě i u nás. Propojovala lidské zdroje, procesy a hardware. Díky systémové analýze vznikla intenzivní poptávka po matematickém modelování: využívaly se metody operační analýzy, teorie grafů, síťové analýzy (PERT, CPM) a systémové dynamiky.
Pan doktor Moravanský má pravdu, že systémová analýza byla silně podporována státem v rámci řízení národního hospodářství a při zavádění tzv. automatizovaných systémů řízení. Zásadním domácím milníkem bylo vydání publikace Systémová analýza a syntéza (J. Habr, J. Vepřek a kol.) v roce 1972, která definovala moderní přístupy k rozhodování a představovala jeden z klíčových textů československého systémového inženýrství. Ale to je pořád něco jiného než Luhmannova systémová teorie společnosti.
Luhmannova kniha Soziale Systeme, vyšla v roce 1984. Je spíše nepravděpodobné, že by Luhmannova teorie byla v polovině 80. let v československém akademickém prostředí systematicky recipována. Překážkou nebyla ani tak jazyková vybavenost jednotlivců jako spíše omezená dostupnost textů a skutečnost, že sociologická systémová teorie nestála v centru zájmu tehdejších matematických a technických oborů.
Takže to asi opravdu proběhlo přesně tak, jak si pan doktor Moravanský pamatuje a v komentáři k článku uvádí: Na otázku, co je vlastně jejím obsahem, obdrželi [pracovníci Matfyzu od ÚV KSČ] vskutku informativní odpověď: „Inu, je to velmi náročný obor: jde o analýzu složitých systémů“. Dokonce chyběl i tradiční přívlastek: společenských. No a jelikož byli přece jen zvyklí pracovat s exaktními výzkumnými metodami (v převážné většině vyvinutými na imperialistickém Západě), bez dalšího vyzvídání se taktně vzdálili… Snad to ale tentokrát nebude přece jen analogie triviálního „vědeckého“ (aspoň tedy už ne třídního) bádání .....
Ne, tentokrát to není analogie triviálního vědeckého bádání. Širší recepce Luhmannovy teorie v českém prostředí nastává se zpožděním přibližně dvou až tří desetiletí oproti německy mluvícím zemím. Na Matfyzu se jí dnes opravdu zabývat nemusí, Luhmann vytvořil „společenskou systémovou teorii.“
Pochybuji také, že by se tam někdo zabýval čtyřsvazkovou Luhmannovou knihou Gesellschaftsstruktur und Semantik, která vycházela 1980 – 1995; na Matfyzu se však pěstovala a pěstuje matematická lingvistika. Dnes patří mezi nejrychleji se rozvíjející oblasti počítačové lingvistiky modelování sémantiky přirozeného jazyka pomocí metod NLP a velkých jazykových modelů. Přitom však nejde o propojení sémantiky s Luhmannovou systémovou teorií společnosti.
O to však v článku, který pan doktor komentuje, jde. Jedná se o strukturální změnu společnosti, která stejně jako kdysi je okouzlena několika slovy, kterým připisuje větší význam než mají, a vytváří se tak určitá módní vlna jen proto, že se dané pojmy používají v textech některých mezinárodních organizacích. Opět jsou u nás přejímány nekriticky, tj. bez původního kontextu a vytvářejí se tak významné odchylky v obsahu klíčových slov, které zpětně formují sebechápání společnosti. V článku upozorňuji na funkční metodu, kdy se z Luhmannovy obecné teorie systémů díky dnešní technologii, může nekonečně rychleji demonstrovat, jak k deformaci, také díky médiím, dochází.
V oblasti vzdělávání jsem zatím zaznamenal jen omezený počet studií, které propojují Luhmannovu systémovou teorii se sémantickou analýzou rozsáhlých korpusů vzdělávací politiky a organizační komunikace.
Ve srovnání s německy mluvícím prostředím zůstává recepce Luhmannovy teorie v českých společenských vědách relativně omezená a soustředí se spíše na dílčí okruhy než na systematické rozvíjení celé teorie. Česky jsou dostupné: Láska jako vášeň: Ke kódování intimity (2002), Sociální systémy: nárys obecné teorie, (2006, německy 1984), Realita masmédií (2014), Náboženství společnosti (2015), Právo společnosti (2021). Pouze německy je zatím kniha Gesellschaft als Erziehungssystem (vydáno posmrtně 2002).
Monografie kolektivu českých autorů (V. Kolman, T. Murár a ko.) Devouring One´s Own Tail: Autopoiesis in Perspective vyšla v roce 2022 v nakladatelství Karolinum, a to pouze anglicky. Ani dnes se zřejmě nepočítá s tím, že by Česku bylo publikum.
Dodatek:
V posledních letech se objevují studie a komentáře, které upozorňují na určité strukturální podobnosti mezi Luhmannovým Zettelkasten (Luhmannův archiv) a principy fungování sémantických sítí či embeddingových prostorů používaných v NLP. Nejde samozřejmě o identické mechanismy, ale o inspirativní analogii založenou na síťovém uspořádání významů a asociací. Luhmann propojoval lístky nikoli hierarchicky, ale na základě asociací a odkazů. Dnešní věda v tom vidí ranou analogii k vektorovému prostoru slov (Word Embeddings) a sémantickým sítím, které tvoří základ NLP.
