Článek
1. Praktická použitelnost: předmětový model
Pro běžnou českou ZŠ je jednoznačně nejsnáze implementovatelný. Nevyžaduje zásadní změnu aprobované struktury pedagogického sboru. Fyzik může dál učit fyziku, dějepisář dějepis, češtinář češtinu. Lze sestavit klasický rozvrh, používat existující kabinety, učebnice, sbírky, laboratoře a předmětové soutěže. Také příchod nebo odchod učitele neohrožuje samotnou strukturu ŠVP.
Nevýhodou je naopak značná administrativní konstrukce kolem OVU, školních OVU, kompetencí, gramotností a vazeb. A navzdory označení „tradiční“ obsahuje model nové samostatné předměty typu Osobnostní a sociální výchova a poměrně velkou disponibilní nadstavbu.
Například na 2. stupni má základní matematika pouze 3+3+3+3 hodin, ale model jí přidává dalších šest hodin povinného Cvičení z matematiky. ČJL má 12 základních hodin a další dvě hodiny „ČJL v souvislostech“. Disponibilní čas tedy částečně napravuje velmi nízké základní dotace.
Praktická použitelnost: vysoká.
2. Integrovaný model: proveditelný, ale personálně velmi náročný
Na prvním stupni je integrace relativně přirozená, protože jeden třídní učitel už dnes často vyučuje většinu předmětů. Na druhém stupni je situace úplně jiná: Kdo učí Přírodu a já? Fyzik, chemik, biolog, tři učitelé, AI agent?
Dokument sám počítá u integrovaných předmětů s tandemovou výukou. Tandem je uveden u Společnosti, Přírody a já, Umění i Osobnosti, zdraví a bezpečí.
To má závažné praktické důsledky. Jedna vyučovací hodina může spotřebovat dva učitelské úvazkové výkony současně. Je třeba synchronizovat rozvrhy dvou pedagogů, vytvořit společné přípravy, společně hodnotit a řešit zastupování. Na malé ZŠ může být tento model velmi obtížný. Na velké škole se stabilním sborem a dostatečnou personální rezervou může být zajímavý. Ale jako obecně snadno přenositelný model pro české základní školství je podstatně náročnější než předmětová varianta.
3. Tematický model: nejradikálnější a organizačně nejnáročnější
Tady bych byl nejopatrnější. NPI samo stanovuje minimálně 90minutové tematické bloky a umožňuje flexibilní změny rozložení obsahů v jednotlivých týdnech.
To znamená, že škola nemůže jednoduše vzít stávající rozvrh:
Např. Pondělí: ČJ – MA – AJ – prvouka – VV a přepsat názvy předmětů.
Potřebuje jinou organizaci práce. Je třeba koordinovat témata, evidovat pokrytí OVU jednotlivých oborů, zajistit jejich návaznost, koordinovat pedagogy a současně hlídat, aby tematická logika nezpůsobila mezery v kumulativním učení. Matematika je nejjednodušším příkladem problému. Matematické poznání má silnou závislost:
přirozená čísla → početní operace → násobilka → zlomky → desetinná čísla → poměr → algebra…
Téma Svět, ve kterém chci žít samo o sobě tuto sekvenci negarantuje.
Tematická výuka proto potřebuje skrytou předmětovou mapu, která bude v pozadí kontrolovat, zda se kumulativní struktura matematiky, gramatiky, pravopisu, cizího jazyka atd. skutečně buduje. Paradoxně tedy nejméně předmětový model může vyžadovat nejdokonalejší předmětové plánování v zákulisí.
4. Problém učitele a aprobace
Tady vidím jeden z největších praktických problémů. Předmětový systém dovoluje říci, potřebujeme učitele fyziky na 12 hodin.
Integrovaný systém říká: potřebujeme někoho, kdo bude společně s biologem a chemikem realizovat Přírodu a já.
Tematický systém může říkat: potřebujeme tým, který příští měsíc realizuje projekt na téma „Spoluvytváříme udržitelný svět“.
To je krásně flexibilní z hlediska kurikula, ale podstatně méně flexibilní z hlediska pracovních smluv, aprobací, úvazků, rozvrhu, suplování a personální reality školy. A česká škola nepracuje s abstraktními „pedagogickými týmy“. Pracuje s konkrétními lidmi, kteří mají konkrétní aprobaci, počet hodin, částečné úvazky a dny, kdy jsou ve škole. Škola není happening.
5. Problém učebnic a materiálů
Předmětový model může okamžitě používat existující infrastrukturu:
osnovy - tematické plány - učebnice → pracovní sešit → sbírka příkladů → atlas → laboratorní práce → předmětová knihovna v kabinetě učitele.
Integrovaný model už vyžaduje vlastní sestavení materiálů a tematický model je na externích připravených materiálech nebo na mimořádně intenzivní společné přípravě učitelů závislý ještě více. To vytváří paradox autonomie: čím více se škola vzdálí tradičnímu předmětovému kurikulu, tím více času musí investovat do vlastní kurikulární produkce, případně tím víc je závislá na externí pomoci.
6. Problém hodnocení
U předmětového modelu je jasné: matematika – známka/hodnocení z matematiky.
U integrovaného předmětu Příroda a já už vzniká otázka, zda výsledek znamená zvládnutí fyziky, chemie, biologie, badatelské kompetence, týmové práce, nebo jejich kombinace.
U tematického modelu je otázka ještě komplikovanější. Jakou informaci nese hodnocení tématu „To jsem já tady a teď“ o tom, zda dítě umí pravopis, násobilku nebo číst s porozuměním?
Lze to samozřejmě vyřešit kriteriálním hodnocením jednotlivých OVU. Cena za to je však další evidenční systém pod povrchem tématu.
7. Velmi důležitý paradox: čím více integrujeme, tím složitější je dokumentace
Na pohled by měla integrace systém zjednodušovat: 17 předmětů → 12 předmětů → 8 témat. Ve skutečnosti se může stát opak. Protože je nutné prokazovat pokrytí původních OVU, kompetencí, gramotností a průřezových témat, vzniká pod integrovanou strukturou rozsáhlá mapovací vrstva. Výmluvný je už rozsah dokumentů. Příroda a já má 154 stran a obsahuje integrační pojmy, mapování OVU, hodnoticí systém a ročníkové karty.
Integrace tedy může zjednodušit žákův rozvrh, ale dramaticky komplikovat kurikulární management školy.
8. A tematický model zatím nelze hodnotit jako model celé ZŠ
To je důležité zjistění. V říjnu 2026 NPI na aktuální stránce stále uvádí, že tematický modelový ŠVP pro 2. stupeň je aktuálně zpracováván. Nemáme tedy kompletní model 1.–9. ročníku. To podstatně omezuje možnost posoudit například: návaznost 5. a 6. ročník, kumulativní výstavbu znalostí, přechod k oborům, přípravu na střední školu, návaznost na JPZ a personální realizovatelnost druhého stupně. Pro školu, která dnes potřebuje plánovat celý devítiletý ŠVP, je to podstatné omezení.
Modelové ŠVP ukazují, že současný RVP skutečně umožňuje, aby pod jedním státním rámcem existovaly školy, jejichž samotná základní jednotka vzdělávání je odlišná:
předmět → integrovaný předmět → téma.
To je velmi vysoká míra autonomie, která sama o sobě nemusí být špatná. Problém nastává, pokud stát zároveň dostatečně přesně neurčuje společný znalostní obsah a jeho sekvenci. Potom už nejde pouze o různé způsoby, jak naučit stejnou věc. Mohou vznikat různé způsoby, jak zkonstruovat samotný obsah vzdělávání. A právě zde se vrací naše metafora fotbalového hřiště.
Předmětový model hraje na poměrně tradičním hřišti.
Integrovaný model přesunul branky a spojil některá družstva.
Tematický model říká, že se hráči mohou organizovat podle aktuálního tématu a pohybovat se v devadesátiminutových blocích.
To všechno lze provozovat. Musí však být velmi přesně stanoveno, co znamená vyhrát a která pravidla platí všem. Pokud společným jmenovatelem nejsou závazně sekvenované znalosti, nýbrž především OVU, kompetence, gramotnosti a průřezová témata, potom modelové ŠVP neukazují jen tři pedagogické cesty ke stejnému obsahu. Ukazují tři různé způsoby, jak obsah teprve vytvořit z rámce. Tento rámec je třeba nejdříve interpretovat, vytvořit k němu metodické materiály, které pravidla na příkladech osvělují, a teprve poté, je možné začít hrát - začne probíhat výuka.
Navíc je zde pozoruhodná asymetrie: RVP ponechává školám mimořádnou svobodu v organizaci a konkretizaci obsahu, zatímco některé modelové ŠVP jsou současně velmi konkrétní v pedagogické metodě. Příroda a já například explicitně staví na kompetenčním modelu, konstruktivismu, problémové, projektové a badatelské výuce.
Takže paradoxně: stát ustupuje od přesného určení toho, co se má učit, ale jeho metodická vrstva může být poměrně explicitní v představě, jak se má učit.
Jinými slovy stát prostřednictvím materiálu NPI školám, učitelům, žákům říká: nemusíte NIC konkrétního vědět, ale naučíme vás, JAK (o tom) myslet.
Zdroj:
https://revize.rvp.cz/zv/jak-na-svp/modelove-svp-pro-zs
