Článek
V minulém díle jsme prošli učební plány předmětového, tematického a integrovaného modelového Školního vzdělávacího programu.
Nyní se podíváme podrobněji na to, jak probíhá modelová integrace předmětů. Integrovaný modelový ŠVP zachovává samostatně ČJL, AJ, další cizí jazyk, matematiku, informatiku, geografii, tělesnou a polytechnickou výchovu.
Ale vytváří nové integrované předměty:
dějepis + občanská výchova → Společnost
fyzika + chemie + přírodopis → Příroda a já
hudební/taneční/dramatická + výtvarná/filmová → Umění
OSV + výchova ke zdraví a bezpečí → Osobnost, zdraví a bezpečí.
Z původních sedmnácti položek tak vzniká zhruba dvanáct.
To samo o sobě není problém. Integrované předměty mohou být didakticky velmi smysluplné. Jenže podstatné je jakým způsobem jsou integrovány.
Příroda a já: nejde jen o organizační integraci
Dokument Příroda a já je v tomto směru mimořádně důležitý. Má 154 stran a propojuje fyziku, chemii a přírodopis; naznačuje také přesahy do geografie a matematiky. Autoři výslovně uvádějí, že základem je kompetenční model vzdělávání a že výběr vzdělávacího obsahu je podřízen edukačním cílům. Ještě významnější je metodická deklarace: základem předmětu je konstruktivistický přístup, problémové, projektové a badatelsky orientované vyučování; těžiště má spočívat v aktivní činnosti žáků, formulování jejich vlastních otázek, navrhování postupů, měření, experimentování, analýze a diskusi.
To znamená, že integrovaný model není neutrální organizační obálka typu: místo tří předmětů uděláme jeden. Obsahuje také poměrně zřetelnou didaktickou a epistemologickou koncepci. A zde se potvrzují naše předchozí analýzy: kompetenční kurikulum samo logicky neimplikuje konstruktivismus, ale v konkrétním modelovém ŠVP jsou tyto vazby explicitně vytvářeny.
Společnost: problém sekvence je ještě viditelnější
Integrovaný předmět Společnost spojuje dějepis a výchovu k občanství.
Jeho tematická struktura je například:
6. ročník: Babička či dědeček vypráví; Moje práva a povinnosti; Mé příjmy a výdaje; Stopy historie v našem okolí; Příběhy ze starověku.
7. ročník: Druhá světová válka z různých pohledů; Co mohu změnit ve své škole; Demokracie a totalita; Příběh českých zemí; Volíme si zástupce.
8. ročník: Co mohu změnit ve své obci?; Návštěva paměťové instituce; Volby a politický systém; Myslíme skutečně samostatně?; Sapiens.
9. ročník: Základy práva; Základy ekonomie; Aktuální témata.
To je z hlediska klasické oborové didaktiky velmi významná změna. Chronologická struktura dějepisu přestává být hlavní osou organizace poznání. Autoři místo ní explicitně volí princip „od nejbližšího k nejvzdálenějšímu“ a propojují historické a občanské otázky.
Výhoda je zřejmá: žák může lépe vidět souvislost minulosti a současnosti. Cena je však také zřejmá: škola musí velmi pečlivě hlídat, zda žákovi skutečně vzniká chronologická, kauzální a systematická historická struktura, do níž lze jednotlivé příběhy zasadit. Jinak hrozí znalost izolovaných „ostrovů“ bez dostatečně pevné vazby mezi nimi.
Nejpřekvapivější zjištění: předmětový model není tradiční v tradičním smyslu
Označení „předmětový (tradiční) modelový ŠVP“ může vyvolávat dojem, že NPI nabízí:
A – tradiční znalostní školu
B – integrovanou kompetenční školu
C – tematickou kompetenční školu
Tak tomu není. Předmětový model zachovává tradiční organizační strukturu předmětů, nikoli nutně tradiční epistemologii nebo didaktiku. Také zde se obsah vytváří postupem od OVU RVP přes školní OVU k učivu a vazbám na kompetence a gramotnosti. NPI výslovně popisuje osm kroků této konstrukce.
Z důvodů, které byly popsány, by se modelové ŠVP měly jmenovat přesněji takto:
A - oborově/předmětově organizovaný kompetenční model
B - integrovaně organizovaný kompetenční model
C - tematicky organizovaný kompetenční model
Jedná se o tři organizačně odlišné realizace téhož RVP ZV - kompetenčního kurikula na konstruktivistické bázi, které však zcela ignoruje epistemické předpoklady jednotlivých disciplín.
Zdroj:
https://revize.rvp.cz/zv/jak-na-svp/modelove-svp-pro-zs
