Článek
Následující text vychází z článku From self-evident norms to contingent couplings: A systemstheoretical analysis of changes in the relationship between schools and the function systems in Denmark (2021) autorů Niels Åkerstrøm Andersen a Justine Grønbæk Pors publikovaném v European Educational Research Journal.
Abstrakt: Vycházejíc z paradoxního zjištění, že nárůst znalostí v oblasti vzdělávání vede k větší nejistotě pro vzdělávací organizace, se tento článek zabývá tím, jak se nejistota a nepředvídatelnost stávají stále více nedílnou součástí řízení škol. Článek čerpá z teorie „Wolrd Society - Světové společnosti“ Niklase Luhmanna jako funkčně diferencované společnosti poskytující řadu různých symbolických médií pro vzdělávací organizace. Abychom zmapovali nárůst složitosti řízení, poskytujeme historický přehled měnících se vazeb mezi školami a funkčními systémy. Ukazujeme, jak se škola propojuje s rostoucím počtem symbolických médií, takže vzdělávání se stává pouze jednou z mnoha dalších záležitostí. Článek zkoumá důsledky, které mají tyto měnící se vazby na způsob řízení škol a na to, jak se od nich očekává, že budou samy řídit své vztahy k různým funkčním systémům. Článek doplňuje stávající studie o tom, jak se vzdělávání stále více diferencuje, argumentem, že to vedlo také k novým formám vazeb mezi školami a vzdělávacím systémem s řadou důležitých důsledků pro učitelské povolání.
Článek je vystavěn jako historicko-sémantická analýza proměn vztahů mezi školou jako organizací a jednotlivými funkčními systémy společnosti v luhmannovském smyslu. Autoři sami výslovně uvádějí, že zkoumají vzdělávací politiku a dokumenty školského řízení, nikoli každodenní život škol nebo psychologii žáků. Jejich studijní korpus tvoří především ministerské dokumenty, materiály samospráv, profesních organizací a konzultačních firem pracujících s pojmem „core task“ (jádrový úkol školy).
Andersen a Pors si kladou otázku, jak se mohlo stát, že se v dánské vzdělávací politice objevilo tvrzení, že „hlavním úkolem školy již není vyučování“. Článek začíná citací vzdělávacích expertů, podle nichž zaměření na vyučování zvýhodňuje učitele před žáky a brání mezioborové spolupráci. Autoři se ptají, jak se vůbec mohlo stát, že něco, co bylo po celé generace považováno za samozřejmé jádro školy – tedy výuka –, přestalo být samozřejmostí. Právě zde vstupuje do hry Luhmannova systémová teorie. Článek sleduje dlouhodobou proměnu školy ve čtyřech etapách.
První etapou je škola jako formální instituce. Škola je zde primárně prostředkem realizace práva a státní správy. Dominantním médiem je právo. Škola je řízena předpisy, osnovami, instrukcemi a jasně definovanými kompetencemi. Nejistota je minimalizována právní regulací.
Druhou etapou je tzv. homofonní škola. Zde dochází k těsnému propojení školy se vzdělávacím systémem. Vyučování je hlavním účelem školy, učitel je hlavním profesionálem a pedagogické rozhodování je založeno na odborném úsudku. Vzdělávací systém představuje dominantní referenční rámec školy. Škola je strukturálně navázána na médium vzdělávání a rozvoje životní dráhy dítěte. Text explicitně uvádí, že pojmy jako „profesionální úsudek“ a „svoboda metod“ vyjadřují tuto těsnou vazbu mezi školou a vzdělávacím systémem.
Třetí etapou je heterofonní škola. Od 90. let začíná škola plnit stále více funkcí najednou. Vedle vzdělávání má řešit integraci menšin, prevenci kriminality, zdraví, sociální problémy, inkluzi, rozpočty a řadu dalších úkolů. Škola je vystavena současně různým logikám – pedagogické, sociální, ekonomické, zdravotní či politické. Vzdělávání přestává být jediným samozřejmým referenčním rámcem.
Nejdůležitější je však čtvrtá etapa, kterou autoři nazývají „potentiality-seeking school“, tedy škola hledající nové možnosti. Ta je předmětem hlavní analýzy. Klíčovým pojmem je zde „core task“. Autoři ukazují, že současné dokumenty řízení škol tvrdí, že výuka není jádrem školy, ale pouze jednou z mnoha aktivit podporujících učení dítěte. Škola se má organizovat kolem potřeb žáka, nikoli kolem vyučovacího procesu.
Nejdůležitější Andersenův závěr zní: problémem již není pouze existence více různých perspektiv, ale skutečnost, že otevřenost těmto perspektivám se sama stává normou.
Škola nemá pouze balancovat mezi různými hodnotami. Má neustále hledat nové pohledy, nové partnery, nové profesní perspektivy a nové interpretace situace dítěte. Jeden profesní jazyk už nestačí. Dokumenty, které autoři analyzují, výslovně tvrdí, že různé profesní pohledy na dítě jsou hodnotou samy o sobě.
Právě zde je největší přínos článku pro sémantickou analýzu.
Andersen totiž nesleduje pravdivost jednotlivých tvrzení. Sleduje proměnu sémantiky. Ptá se, co přestává být samozřejmé, jaké pojmy ztrácejí privilegované postavení, jaké nové pojmy získávají legitimitu, jaké vztahy mezi systémy se stávají myslitelnými.
Jeho závěr není normativní. Netvrdí, že je to dobře nebo špatně. Tvrdí, že školství přešlo od situace, kdy bylo pevně ukotveno ve vzdělávacím systému, k situaci, kdy je otevřeno stále většímu počtu funkčních systémů a jejich médií. Výsledkem je růst komplexity, nejistoty a kontingence. Škola již není primárně organizací vyučování, ale organizací, která neustále hledá, jaký jazyk, jaký problém a jakou perspektivu má v dané chvíli použít.
Pro Váš výzkumný záměr je důležité ještě jedno zjištění. Andersen zde ve skutečnosti předvádí přesně ten typ sémantické analýzy, který jsem uváděl v předchozích článcích: nezkoumá postoje učitelů, neprovádí dotazníky, neměří výsledky žáků, neověřuje efektivitu politik; místo toho analyzuje, jaké pojmy se objevují v dokumentech řízení systému, jaké vztahy mezi nimi vznikají a jak se mění hranice toho, co lze ve školství legitimně říkat.
To je velmi přínosné pro výzkum vývoje českého kurikula a kompetenčním diskurzem. Lze si tak položit adekvátně otázku a hledat odpovědi na to, jaké nové sémantické struktury vznikají, jaké staré mizí a jaké implicitní pojetí školy, učitele a žáka tím systém produkuje.
Výsledek zkoumání si neklade primárně za cíl hodnocení správnosti reforem; to poté musí posoudit společnost a příslušné centrální orgány.
Zdroj:
https://www.researchgate.net/profile/Niels-Andersen-2
