Článek
Soudobá koncepce vyučování mateřskému jazyku dává maximální předpoklady pro splnění hlavního cíle vyučování – naučit žáky vyjadřovat se srozumitelně a výstižně ústní i písemnou formou. Výklady o hláskování a výslovnosti v 1. – 4. ročníku kladou základy kultivovanému mluvenému projevu soustavnou výchovou, která tvoří součást jazykové kultury.
Předpokladem pěstování mluveného projevu je ortofonie, tj. správné tvoření hlásek. U většiny dětí lze předpokládat, že v šesti letech je jejich artikulační vývoj ukončen, nemusí to ovšem platit o všech dětech bez výjimky. Teprve na základě správné ortofonické báze lze budovat osvojení spisovné výslovnosti (ortoepie). Rozhodujícím činitelem při této činnosti musí být učitel, neboť na jeho dokonalé dikci závisí úspěšné splnění tohoto závažného úkolu. Učitel s řečovou vadou na 1. stupeň ZŠ nepatří.
Učitel je nejen uživatelem jazyka, ale jeho úkolem je pečovat o co nejvyšší úroveň mluveného jazyka, být pro žáky vzorem, neboť všemi svými projevy ve škole působí nepřímo na jazykovou kulturu žáka vedle přímého působení výkladem učiva a nácvikem spisovné výslovnosti. Učitel musí zachovávat všechna pravidla spisovné výslovnosti, dbát na správnou melodii (intonaci) projevu (v 1. – 4. ročníku užíváme je termínu melodie), členit projev pauzami, zachovávat přiměřené tempo a rytmus, volit sílu hlasu odpovídající velikosti třídy a počtu žáků, ale rovněž únosnou z hlediska vlastní hygieny hlasu, vhodně užívat mimiky a gest. Má-lil skutečně působit na zvyšování kultury žákova projevu, musejí mít tyto vlastnosti všechny projevy, které učitel pronáší v rámci své školní práce. Učitel, který denně předstupuje před děti, má při užívání mluveného projevu ve třídě úlohu mimořádně obtížnou. Musí včas rozeznat, v kterém okamžiku musí být hercem, kdy musí jeho projev řečnicky přesvědčovat, kdy musí být hlasatelsky srozumitelný, aby svou jazykovou nepečlivostí a nepřiměřeným užíváním prostředků mimojazykových neochuzoval věcnou sdělnost výkladu. Učitelovy projevy musí být správné a přiměřené po stránce obsahové, tj. musí brát v úvahu úroveň žáků, učitel musí vybírat vhodné vyjadřovací prostředky (musí mít dostatečnou slovní zásobu) a musí dokonale ovládat gramatickou stavbu jazyka, aby se v jeho projevech nevyskytovaly chyby. Zvládnutí technické stránky mluvené podoby jazyka umožňuje pak učiteli přibližovat dětem i kvalitu uměleckého díla, učit je hodnotit a rozebírat prostředky užité v umělecké literatuře.
Zdroj:
Radoslava Brabcová a kolektiv: Didaktika českého jazyka pro studující oboru učitelství na prvním stupni ZŠ
