Článek
Milan Hausner (23.9.2026):
České školství je v podstatě živoucí sociální experiment. Dokonale izolovaný skleník, kde se mísí stará dobrá kolektivistická šmíra s novodobým strachem z jakékoli konfrontace s realitou. Až někdy uslyšíte, že reformy selhávají, vězte, že neselhávají – ony se jen úspěšně vyhýbají jakémukoliv měření, které by to mohlo dokázat.
Kolektiv nade vše: Žák se přizpůsobuje třídě, protože vyčnívat z řady se v českých luzích a hájích jednoduše neodpouští. Kdo jde moc dopředu, brzdí průměr. Kdo jde dozadu, narušuje harmonii.
Papírová realita: Pokud se něco napíše do výroční zprávy nebo školního vzdělávacího programu, stává se to nezpochybnitelnou pravdou. Skutečnost je až na druhém místě.
Průměr jako cíl: Ambice se netrestají, ale tiše se udusí v zárodku, aby z nich nebolela hlava
„Neměříme kvalitu žáka, protože by to odhalilo rozdíly. Neměříme kvalitu školy, protože by to odhalilo nefunkčnost. Neměříme kvalitu učitele, protože by to odhalilo nerovnost výkonů.“
Výsledkem je, že máme moderní slova, inkluzivní výzvy a autonomii bez odpovědnosti. Máme hodnoty bez kritérií a svobodu bez jakékoli zpětné vazby.
Představme si, že bychom k zemědělské produkci přistupovali stejně jako k našim žákům. V takovém družstvu by nikoho nezajímalo, jestli vyrostla zdravá hlíza s vysokým obsahem škrobu (znalosti). Důležité by bylo, zda brambora na poli zažila dostatečně inkluzivní atmosféru a zda se necítila marginalizovaná řepou nebo spíš řepkou, abych byl korektní k duchu dnešních politických komentářů. Nemohu ani souhlasit s premisou bezprizorního dobytka. Autor by se možná divil, co dnes o skotu víme, kolik genetických parametrů hodnotíme, jak řešíme systém výživy a jaké parametry kvality u tohoto produktu hodnotíme.
Marek Adler (21.9.2026)
VŮBEC TO NEMOHLY POCHOPIT… V průběhu prázdnin jsem měl možnost přednášet o českém školství skupině učitelek z Uzbekistánu. Mám pocit, že si dodnes myslí, že jsem si z nich dělal legraci. Vůbec totiž nemohly pochopit, že si každá česká škola vytváří vlastní kurikulum. Že máme státem daný rámcový vzdělávací program, ale konkrétní podobu toho, co a jak se bude učit, si každá škola určuje sama. Ještě větší překvapení přišlo, když jsme se dostali k měření výsledků vzdělávání. Kromě maturity v Česku systematicky neměříme, co se žáci na jednotlivých stupních a v jednotlivých školách skutečně naučili. Reakce uzbeckých učitelek? Nechápavé pohledy. Prý ve svých školách organizují státní testování každý půlrok. Jen dávám k zamyšlení.
Pozn. Ano, ono to vůbec pochopit nelze.
Jan Šotola (spolumajitel firmy Scio na testování, 19.9.2026)
Český průměr přitom klesl o deset bodů na 477. Řešíme, proč a jak je získat zpět. Mně v té debatě chybí větší ambice: vychovávat lidi, kteří umějí spokojeně žít a přispívat společnosti. Dnešní žák bude také partnerem, rodičem, sousedem a voličem. Bude potřebovat řešit konflikty, poznat manipulaci, rozumět svým právům a zastat se někoho slabšího. Možná bude pečovat o nemocného rodiče nebo hledat nový směr po rozpadu vztahu. Na takový život se potřebuje připravovat i ve škole. Dostávat prostor rozhodovat, řešit skutečné konflikty, spolupracovat a nést odpovědnost za svá rozhodnutí. Kéž bychom těmto cílům věnovali alespoň tolik pozornosti jako desetibodovému poklesu.
Ondřej Šteffl (zakladatel firmy Scio na testování, 2.7.2026)
Učíme děti dovednosti pro minulá století. Dnes by se jim hodilo více práce s emocemi nebo umění rozpoznávat nesmysly.
Proč majitelé firmy Scio, která každý rok nabízí školám testování dětí, mluví o výchově dětí ke spokojeném životu, kdy přispívají společnosti. Někdo majitelům firmy Scio brání přispívat společnosti? Proč jim tolik záleží na tom, aby žáci rozuměli svým právům a uměli pracovat s emocemi?
Zdroje:
https://www.pedagogicke.info/2026/09/milan-hausner.html
https://www.linkedin.com/feed/update/urn:li:activity:7506600704065679360/
https://archiv.hn.cz/c1-67897730-ucime-deti-dovednosti-pro-minula-stoleti-dnes-by-se-jim-hodilo-vice-prace-s-emocemi-nebo-umeni-rozpoznavat-nesmysly
