Hlavní obsah

Komens 1. Recepce Jana Amose Komenského v evropském školství

Foto: Jiri Bochez / GPT

Jan Amos Komenský patří k pedagogickým myslitelům, jejichž dílo významně překročilo hranice země původu a ovlivnilo vývoj evropského vzdělávání.

Článek

Jeho pedagogické spisy, jazykové učebnice a návrhy školských reforem se od 17. století šířily napříč Evropou a nacházely odezvu v různých náboženských, kulturních i politických prostředích. Recepce Komenského však nebyla všude stejná. Zatímco v některých zemích se jeho vliv projevil především používáním učebnic a přejímáním didaktických postupů, jinde se stal inspirací pro reformu školské organizace nebo pro rozvoj pedagogické teorie. Je proto třeba rozlišovat mezi přímým působením Komenského, šířením jeho díla prostřednictvím překladů a pozdějším přejímáním jeho myšlenek prostřednictvím dalších evropských pedagogických tradic.

Nejvýznamnější recepce Komenského se uskutečnila v německých zemích, Anglii, Švédsku, Nizozemsku, Polsku a Uhrách. Významnou roli sehrál rovněž v českých zemích, kde se jeho dílo stalo součástí domácí pedagogické tradice, a později také v Rusku a dalších zemích střední a východní Evropy. Z hlediska dlouhodobého vývoje evropského školství je přitom zvláště důležitý německojazyčný prostor, který se stal nejen významným prostředím recepce Komenského, ale také prostředníkem dalšího šíření jeho didaktických myšlenek.

Komenského evropský vliv se začal výrazně prosazovat již v první polovině 17. století. Zásadní význam mělo vydání učebnice Janua linguarum reserata v Lešně roku 1631. Dílo nabízelo nový způsob jazykového vyučování, v němž osvojování jazyka nebylo odděleno od poznávání věcí. Jazyk se neměl vyučovat pouze prostřednictvím izolovaných gramatických pravidel a slovní zásoby, nýbrž v souvislosti s poznáváním skutečnosti. Učebnice se rychle rozšířila do dalších evropských zemí a byla překládána do mnoha jazyků. Její úspěch vytvořil předpoklady pro pozdější recepci Komenského rozsáhlejších didaktických a pansofických projektů.

V německých zemích nalezlo Komenského dílo mimořádně příznivé prostředí. Německojazyčné školství mělo již v 17. století rozvinutou síť latinských škol, gymnázií a protestantských vzdělávacích institucí, v nichž se intenzivně diskutovalo o metodách vyučování. Právě zde vyšlo roku 1658 v Norimberku první vydání Komenského Orbis sensualium pictus, které spojovalo latinský a německý text s obrazovým znázorněním věcí. Kniha se stala jednou z nejúspěšnějších evropských učebnic raného novověku a byla opakovaně vydávána a překládána. Její význam spočíval nejen v názornosti, ale také v systematickém uspořádání poznatků a propojení jazykového vzdělávání s poznáváním světa.

Německá recepce Komenského se však neomezovala na učebnice. Jeho pedagogické myšlenky vstupovaly do širších diskusí o organizaci škol, posloupnosti učiva, metodách vyučování a vztahu mezi věděním a učením. Zvláštní význam zde má otázka, do jaké míry Komenského didaktika ovlivnila pozdější německé školské reformátory. V 18. století se v německých zemích a habsburské monarchii prosazovaly principy systematického, společného a metodicky řízeného vyučování. Tyto principy vykazují řadu podobností s Komenského didaktikou, nelze však automaticky předpokládat jejich přímé převzetí. Německé školství bylo výsledkem více pedagogických tradic, včetně pietismu, osvícenství a domácích reformních iniciativ. Komenský představoval jeden z významných zdrojů tohoto vývoje, nikoli jeho jediného původce.

Výrazná recepce Komenského se uskutečnila také v Anglii. Prostřednictvím Samuela Hartliba a jeho intelektuálního okruhu se Komenský zapojil do diskusí o reformě vzdělávání, vědy a společnosti. V letech 1641–1642 pobýval v Londýně, kde se uvažovalo o uskutečnění jeho rozsáhlých reformních návrhů. Komenského pansofické pojetí vzdělávání, založené na představě vzájemné souvislosti lidského vědění, zde nacházelo odezvu mezi učenci usilujícími o obnovu vědy a veřejného života. Politické události a vypuknutí občanské války však zabránily realizaci zamýšlených projektů. Anglická recepce proto měla především intelektuální a reformně programový charakter, přestože Komenského učebnice nacházely uplatnění také ve školní praxi.

Ve Švédsku získal Komenský podporu významných politických a hospodářských představitelů. Zásadní roli sehrál podnikatel Louis de Geer, který financoval jeho práci, a kancléř Axel Oxenstierna, jenž se zajímal o reformu jazykového vzdělávání. Komenský byl pověřen přípravou didaktických materiálů určených ke zdokonalení výuky latiny. Během svého pobytu v Elblagu v letech 1642–1648 proto intenzivně pracoval na jazykových a metodických spisech. Švédský případ představuje důležitý doklad toho, že Komenského pedagogické návrhy nebyly pouze předmětem akademického zájmu, ale stávaly se také součástí konkrétních reformních záměrů. Míru jejich skutečného zavedení do švédských škol je ovšem třeba posuzovat odděleně od rozsahu podpory, kterou Komenský získal.

Ještě bezprostřednější spojení pedagogické teorie se školní praxí představuje Komenského působení v Uhrách. V letech 1650–1654 pracoval v Sárospataku, kde se pokoušel uskutečnit vlastní představu pansofické školy. Usiloval o systematické uspořádání učiva, propojení jednotlivých oblastí poznání a zavedení metod, které by žákům umožňovaly učit se přirozeněji, názorněji a důkladněji. Právě zde vzniklo školní drama Schola ludus a byly připravovány materiály, z nichž později vzešel Orbis sensualium pictus. Sárospatak je proto jedním z nejvýznamnějších míst, kde lze Komenského didaktické myšlenky zkoumat ve vztahu ke konkrétní pedagogické praxi.

Významným centrem Komenského působení bylo také Polsko, především Lešno. Zde Komenský po svém odchodu z českých zemí dlouhodobě působil jako pedagog, duchovní a autor. Právě v tomto prostředí vznikala podstatná část jeho raných didaktických prací a jazykových učebnic. Lešno představovalo důležité centrum protestantské vzdělanosti a umožňovalo Komenskému udržovat kontakty s evropskými učenci. Polská recepce tak zahrnovala jak jeho přímé pedagogické působení, tak pozdější používání a vydávání jeho učebnic.

Nizozemsko sehrálo mimořádnou roli především jako centrum vydávání a mezinárodního šíření Komenského díla. V Amsterdamu, kde Komenský strávil poslední období života, vyšel roku 1657 soubor Opera didactica omnia. Toto vydání zpřístupnilo jeho pedagogické práce v rozsáhlém a systematicky uspořádaném celku. Nizozemské prostředí poskytovalo Komenskému intelektuální zázemí i možnosti publikační činnosti, které byly důležité pro jeho evropský věhlas. Zároveň je třeba rozlišovat mezi Nizozemskem jako centrem vydávání Komenského spisů a jejich skutečným využíváním v tamních školách. Rozsáhlá publikační recepce sama o sobě ještě neprokazuje stejně rozsáhlou institucionální reformu.

Komenského učebnice se rozšířily také do dalších oblastí střední a severní Evropy. Významnou roli sehrály v uherském a slovenském evangelickém školství, v němž existovala silná tradice jazykového a humanistického vzdělávání. Vícejazyčná vydání Orbis pictus umožňovala využívat Komenského metodu v prostředí, kde se vedle latiny uplatňovala němčina, maďarština, slovenština a další jazyky. Učebnicová recepce je doložena rovněž v Dánsku a dalších skandinávských zemích. Také zde však nelze z rozšíření jednotlivých učebnic bez dalšího vyvozovat převzetí celé Komenského didaktické koncepce.

Zvláštní kapitolu představuje recepce Komenského v Rusku. Jeho dílo se zde začalo prosazovat především prostřednictvím německojazyčného vzdělávacího prostředí. Již na počátku 18. století byly Komenského učebnice známy v moskevské Německé čtvrti a postupně vznikaly jejich překlady. Roku 1768 vyšlo v Moskvě vícejazyčné vydání Orbis pictus, obsahující vedle latiny a ruštiny také němčinu, italštinu a francouzštinu. Tento doklad potvrzuje přímou recepci Komenského jazykové didaktiky v ruském školství.

Ruský případ je ovšem zajímavý také z hlediska nepřímého přenosu pedagogických myšlenek. Ruské školské reformy 18. století se výrazně inspirovaly pruským a rakouským školstvím. Za vlády Kateřiny II. se na reformě ruských škol podílel Fedor Janković de Mirievo, který přenesl do Ruska zkušenosti z habsburského školství a reformního okruhu Johanna Ignaze von Felbigera. Prostřednictvím těchto reforem se v Rusku prosazovaly standardizované učebnice, metodické příručky, společné vyučování a systematická příprava učitelů. Některé z těchto principů odpovídají Komenského didaktickým požadavkům, jejich přímý původ v jeho spisech však musí být doložen samostatným historickým výzkumem.

V 19. století se německý vliv v Rusku projevil zejména v organizaci gymnázií a univerzit. Ruské školství přejímalo prvky německého humanistického gymnázia, později také rozlišení klasického a reálného vzdělávání a model výzkumné univerzity. Komenského vliv zde nelze jednoduše ztotožňovat s německým vlivem, protože německá pedagogická tradice mezitím prošla významným vývojem a byla formována řadou dalších autorů, například Augustem Hermannem Franckem, Johannem Friedrichem Herbartem nebo Friedrichem Adolfem Wilhelmem Diesterwegem. Přesto zůstává důležité, že některé základní otázky, které Komenský formuloval již v 17. století, nadále tvořily součást evropské didaktické diskuse.

Komenského recepce pokračovala také ve 20. století, a to včetně sovětské pedagogiky. Sovětští autoři jej studovali jako významného předchůdce moderní didaktiky a zdůrazňovali zejména jeho požadavky na názornost, systematičnost, přiměřenost a důkladné osvojování učiva. Komenského pedagogika byla ovšem interpretována v rámci odlišného filosofického a ideologického prostředí. Nelze proto tvrdit, že sovětské školství bylo přímým pokračováním Komenského koncepce. Lze však doložit, že jeho dílo zůstávalo součástí pedagogické tradice, k níž se sovětská didaktika vztahovala.

Z historického hlediska je podstatné, že Komenského vliv se nešířil jedinou cestou. Vedle přímého používání jeho učebnic existovala recepce jeho didaktických zásad, inspirace jeho školskými projekty a pozdější vědecká interpretace jeho díla. Tyto jednotlivé formy recepce se často překrývaly, ale nelze je považovat za totožné. Země, v níž vycházely desítky vydání Orbis pictus, nemusela nutně převzít Komenského pojetí školské organizace. Naopak některé jeho myšlenky mohly pronikat do školní praxe prostřednictvím dalších reformátorů, aniž by byl Komenský výslovně uváděn jako jejich zdroj.

Komenského význam nespočívá v tom, že by všechny evropské školské soustavy převzaly jeho model, nýbrž v tom, že vytvořil mimořádně systematickou teorii vyučování, která se stala jedním z důležitých východisek evropské pedagogické tradice. Komenský spojoval cíle vzdělávání s jeho obsahem, metodou a organizací. Vyučování nechápal jako nahodilé předávání informací, ale jako činnost podléhající určitým pravidlům, jejichž poznání umožňuje dosahovat stanovených cílů rychle, příjemně a důkladně.

Z tohoto hlediska je zvláště významná desátá kapitola jeho Methodus linguarum novissima, v níž vymezuje didaktiku jako umění dobře vyučovat a odvozuje její pravidla z analýzy vědění, učení a vyučování. Učení chápe jako postup od známého k neznámému a vědění jako schopnost vytvářet odpovídající obrazy věcí v mysli, činnosti a řeči. Tyto úvahy vytvářejí teoretický základ pro jeho požadavky na systematické uspořádání učiva, názornost, postupnost a důkladnost. Právě tyto principy lze následně sledovat v evropských pedagogických tradicích, byť jejich historické převzetí musí být v každém jednotlivém případě doloženo. Recepce Komenského tedy nebyla omezena na několik zemí ani na období jeho života, zasáhla podstatnou část Evropy a pokračovala po několik staletí. Nejvýraznější bezprostřední působení lze doložit v německých zemích, Anglii, Švédsku, Polsku a Uhrách, zatímco Nizozemsko sehrálo mimořádnou roli při vydávání a šíření jeho spisů. Pozdější recepce v Rusku a dalších evropských zemích ukazuje, že Komenského pedagogické myšlení překračovalo hranice jednotlivých národních školských systémů.

Pro dějiny evropského vzdělávání z toho vyplývá důležitý závěr: moderní školství se nevyvíjelo jako soubor izolovaných národních tradic, nýbrž prostřednictvím dlouhodobého přenosu učebnic, pedagogických metod, organizačních modelů a vzdělávacích idejí.

Komenský byl jedním z významných účastníků a zdrojů tohoto procesu.

Zdroje:

MURPHY, Daniel. Comenius: A Critical Reassessment of His Life and Work. Blackrock, Co. Dublin: Irish Academic Press, 1995. 294 s. ISBN 0-7165-2537-2.

TURNBULL, George H. Hartlib, Dury and Comenius: Gleanings from Hartlib’s Papers. Liverpool: University Press of Liverpool, 1947.

BEZROGOV, Vitalij G. Die un/sichtbare Welt: рецепция Orbis sensualium pictus Я. А. Коменского в России 1-й пол. XVIII в.: образовательные практики и ранние переводы. 2018.

BEZROGOV, Vitaly G.; KOSHELEVA, Olga E.; ROMASHINA, Ekaterina Yu. “The Visible World”: The Leiden Manuscript and Its Place Among the Russian Translations of Orbis Pictus. Slověne. 2021, roč. 10, č. 2. DOI: 10.31168/2305-6754.2021.10.2.6.

WEBSTER, Charles. The Great Instauration: Science, Medicine and Reform 1626–1660. London: Duckworth, 1975.

The Newton Project, University of Oxford. Panaceas of the Soul: Comenius and the Dream of Universal Knowledge.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz