Článek
PAU spatřovalo v daném období slabou roli MŠMT i v cestě k jedinému koncepčnímu dokumentu školské transformace raných 90. let – Kvalita a odpovědnost (1994), který se nepodařilo projednat ve vládě, aby mohl mít hlubší dopady a „vliv“ na proměnu českého školství. Jestliže roky 1992–1994 byly v PAU vedeny ještě v duchu určité naděje, že se podaří nastavit spolupráci s MŠMT a najít prostor pro sdílení představ o programu reformy školy, roky 1994 a 1995 můžeme označit jako jistou deziluzi spolupráce aktérů zdola s aktéry „vysoké“ vzdělávací politiky.
Nemalou míru hrál zřejmě i fakt, že PAU vidělo ministerstvo jako konzervativní orgán i z toho důvodu, že bylo vedeno křesťanskými demokraty, jejichž vzdělávací politika se v mnohém rozcházela s představami liberálního PAU. V leletech 1994 a 1995 je v zápisech z PAU zřejmé napětí ve vztazích mezi ním a MŠMT, kdy se rozcházely představy i konkrétní kroky v naplňování cílů transformace českého školství.
Zatímco PAU prohlašovalo, že usiluje o otevřenější pohled na proměnu školy očima kurikulární provázanosti reformy vedoucí od žáka a od koncepční změny vzdělávacích cílů, mělo se MŠMT přiklánět (v očích PAU) k reformě školy „nekoncepční revizí“ obsahů. Proto se rozdílné pohledy PAU a MŠMT v 90. letech týkaly zejména otázky rámcových osnov, standardu základního vzdělávání a vzdělávacích programů. PAU v této diskusi upřednostňovalo liberální model standardu i vzdělávacích programů, který by neomezoval svobodu práce škol, učitelů, integraci předmětů, volnou práci školy s časovou dotací předmětů a povinností je zařazovat v daných ročnících aj. V tomto duchu se PAU několikrát hlasitě vymezilo (na poradách a setkáních PAU, na neformálních workshopech, ale i na kulatých stolech a v tisku – Učitelské noviny, Učitelské listy, Gaudeamus v letech 1995) k verzím a pojetí standardu ze strany MŠMT. Zápisy z PAU ukazují, že rozdílnost pohledů mezi PAU a MŠMT na reformu školy nespočívala vždy v cílech (i když obě strany je částečně jinak formulovaly), ale zejména v roli, kterou v širší i učitelské veřejnosti obě instituce zaujímaly. Zatímco PAU se cítilo být uskupením, které motivuje k reformě a podporuje ji (slovy PAU „zneklidňuje“ širší i učitelskou veřejnost a vyzývá k myšlení), MŠMT bylo viděno očima PAU jako instituce, která o reformě hovoří, ale má jí jít zejména o vykazatelná čísla, měřitelné výkony žáků, učitelů, škol, systému atd.
PAU tuto systémovou úlohu nezastávalo a sledovalo v reformě „ideje“, nikoli výstupy.
Proto bylo v roce 1996 pro PAU úsměvné, když MŠMT oznámilo „završení“ školské reformy ústy ministra školství I. Pilipa. Zatímco PAU chápalo reformu jako kontinuální cestu, MŠMT ji uzavřelo na základě „splněných úkolů“. PAU bylo mnohem zdrženlivější v hodnocení dosažení cílů reformy, jež v jeho pojetí spočívaly de facto v proměně uvažování učitelů, inspektorů či úředníků MŠMT nad pojetím žáka, způsobem výuky, nad učením žáků, nad „zdravím“ žáka a klimatem školy.
Změnu do dynamiky vztahů spolupráce mezi PAU a MŠMT paradoxně přinesl „vnější impulz“. Jednalo se o přípravu zprávy o stavu českého školství před vstupem do OECD s názvem Proměny vzdělávacího systému v ČR: Podkladová zpráva pro OECD (1995), na níž se podílela akademická obec Pedf UK (v níž byli členové PAU či osoby spolupracující s PAU). Následně byla vydána ze strany OECD Zpráva examinátorů o vzdělávacím systému v ČR (OECD Paříž, 1996) s jedenácti doporučeními pro ČR (mnohdy se shodujícími s dosavadními snahami PAU).
Tím byla do jisté míry „nastartována“ diskuse ke koncepční proměně vzdělávacího systému – dokument přijatý vládou v květnu 1999 Koncepce vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy v ČR a tzv. Zelená kniha, které se v zásadě nerozcházely s mnoha pohledy inovativních učitelů a PAU. Zelená kniha přijatá v roce 1999 vládou (České vzdělání a Evropa: strategie rozvoje lidských zdrojů při vstupu do EU, 1999) byl již materiál, na němž se členové PAU přímo podíleli.13 Podobně tomu bylo v případě příprav zásadního dokumentu Národní program rozvoje vzdělávání v ČR, tzv. Bílé knihy (únor 2001).
Zdroj:
Citovány jsou strany 180 - 181 studie Cíle a prostředky reformy vzdělávání v diskusi uskupení Přátelé angažovaného učení – aktér vnitřní školské reformy 90. let 20. století.
https://ojs.cuni.cz/pedagogika/article/view/5187
