Článek
Jeho význam nespočívá v jediné „Hausenblasově metodě“. Podstatnější je dlouhodobé prosazování určitého pojetí školy: od předávání a reprodukce učiva k činnosti žáka, od popisu jazykového systému ke komunikaci, od osnov ke kompetencím a od literárněhistorického či interpretačně autoritativního vyučování k aktivnímu čtenářství.
V tomto smyslu lze Hausenblase vedle Milana Hejného chápat jako jednoho z výrazných představitelů konstruktivistického obratu české oborové didaktiky po roce 1989.
1. Čeština po roce 1989: od systému jazyka ke komunikaci
Hausenblas vstoupil do porevoluční diskuse velmi brzy. Už roku 1991 vydal práci Vrátíme smysl hodinám češtiny?, která představovala výraznou kritiku tradičního pojetí jazykového vyučování. Pozdější odborný přehled vývoje didaktiky češtiny charakterizuje jeho stanovisko tak, že za základní cíl výuky považoval komunikační dovednosti a schopnosti žáka, rozvíjené v komunikačních situacích, zatímco zvládnutí gramatického systému mělo druhotné postavení.
Tím se mění hierarchie vzdělávacích cílů. Tradičněji orientované pojetí lze schematicky vyjádřit: jazykový systém, gramatické pojmy, pravidla/poučky, procvičování, správné užívání jazyka.
Hausenblasova perspektiva směřuje spíše k modelu: komunikační situace, práce s jazykem, formulace myšlenky, porozumění, reflexe jazyka.
Nejde pouze o změnu vyučovacích metod. Mění se samotná odpověď na otázku, proč se žák učí češtinu. Znalost systému přestává být hlavním cílem a stává se prostředkem kvalitní komunikace.
Tuto pozici Hausenblas zastával dlouhodobě. Ještě v roce 2012 veřejně kritizoval například detailní větný rozbor a zdůrazňoval orientaci nikoli primárně na popis jazykového systému, ale na řeč, porozumění a schopnost formulovat myšlenku.
2. Od osnov k RVP
Hausenblasův význam však přesahuje didaktiku češtiny. Velmi názorně se to ukazuje v jeho textu „RVP místo osnov aneb Jak vysvětlit RVP kolegům“ z roku 2003.
Formulace je mimořádně explicitní: „Výuka podle RVP – když se nám podaří se jí naučit – by se měla soustřeďovat na kompetence žáků víc než na obsah osnov.“ Následně vysvětluje, že učitel má více usilovat o růst schopností žáků něco vykonávat než o „probrání“ témat, na která byl zvyklý z osnov. Hausenblas tak nebyl pouze pozdějším uživatelem kompetenční terminologie. Patřil mezi pedagogy, kteří přechod od osnov k RVP aktivně vysvětlovali a legitimizovali mezi učiteli.
Jeho pozici lze zjednodušeně zachytit:
osnovy → obsah → probrané učivo
versus
RVP → kompetence → činnost žáka → schopnost něco vykonávat.
Právě tento text je důležitým dokumentem porevoluční změny českého pedagogického diskurzu.
3. Vliv na vzdělávací politiku
Hausenblas nebyl pouze učitel, publicista nebo lektor. Na konci 90. let působil v týmu MŠMT připravujícím Zelenou a Bílou knihu, tedy dokumenty spojené s formulováním nové vzdělávací politiky. Později se podílel také na práci související se Strategií vzdělávací politiky České republiky do roku 2020.
Vzniká tedy další kanál jeho působení:
didaktická koncepce → odborná komunita → strategické dokumenty → kurikulum → školy.
Jeho vliv proto nelze redukovat na publikace o českém jazyce. Pohyboval se na rozhraní oborové didaktiky, vzdělávací politiky, vzdělávání učitelů a občanských pedagogických iniciativ.
4. Kritické myšlení a RWCT
Druhým zásadním kanálem se stalo kritické myšlení. Hausenblas patří k osobnostem spojovaným s implementací programu Reading and Writing for Critical Thinking (RWCT) do českého prostředí. O jeho roli v českém rozvoji kritického myšlení pojednávají i práce věnované historii implementace tohoto programu po roce 1989. S tím souvisí také jeho dlouhodobé působení kolem Kritických listů a organizace Kritické myšlení. Jeho texty zde propojují RVP, čtenářství, kritické myšlení a konkrétní vyučovací metody. Význam tohoto proudu je širší než samotná výuka češtiny. Čtení a psaní zde nejsou pouze obsahem předmětu český jazyk, ale nástrojem učení a myšlení napříč předměty.
5. Aktivní čtenář místo příjemce interpretace
Třetí oblastí je čtenářství a literární výchova. Také zde se prosazuje podobná základní struktura: žák nemá pouze přijímat hotový výklad textu, ale má s textem aktivně pracovat, vytvářet význam, formulovat vlastní interpretaci, diskutovat a své čtení reflektovat.
V širším didaktickém kontextu se zde Hausenblasův přístup setkává s konstruktivismem, čtenářsky orientovanou didaktikou a metodami RWCT.
Zjednodušeně: autor → dílo → učitelův výklad → žák
se mění na: text ↔ čtenář → vlastní porozumění → diskuse → interpretace → reflexe.
Neznamená to nutně odstranění textu nebo znalostí o literatuře. Dochází však k přesunu centra didaktické situace směrem k činnosti čtenáře.
6. Čtenářská gramotnost jako vzdělávací cíl
Hausenblas měl významný vliv také na etablování pojmu čtenářská gramotnost v českém vzdělávacím prostředí. Dlouhodobě spolupracoval s Českou školní inspekcí právě při zavádění novějších aspektů hodnocení, zejména čtenářské gramotnosti, a je spoluautorem publikace ČŠI Čtenářská gramotnost – vzdělávací cíl pro každého žáka z roku 2009.
Také zde se mění předmět pozornosti: literatura jako soubor děl, autorů a poznatků se mění na čtenářství jako schopnost žáka pracovat s textem.
To je významný sémantický posun, který se následně projevil nejen v češtině, ale v představě čtenářství jako nadpředmětové gramotnosti.
7. Od předmětu k nadpředmětovým gramotnostem
Hausenblas výslovně argumentoval, že čtenářství a průřezová témata nelze jednoduše „odučit“, „dovykládat“ a „přezkoušet“. Podle něj vyžadují osobní zapojení žáka, jeho zkušenost a hledání souvislostí. Tento způsob uvažování je důležitý pro pochopení pozdějšího vývoje českého kurikula. Výuka už není strukturována pouze vertikálně podle předmětů:
čeština | matematika | dějepis | přírodopis
ale stále více také horizontálně:
čtenářská gramotnost | kritické myšlení | kompetence | průřezová témata.
Hausenblas je jednou z osobností, na jejichž působení lze tuto proměnu dobře sledovat.
8. Přímá kontinuita až k revidovanému RVP
Jeho vliv přitom není pouze historický. Dlouhodobě působí v projektu Pomáháme školám k úspěchu Nadace The Kellner Family Foundation. Projekt se systematicky věnuje čtenářské a pisatelské gramotnosti a podle Nadace právě jeho odborné zázemí stálo také u vzniku nové koncepce čtenářsko-pisatelské gramotnosti v revidovaném RVP. Hausenblas na její interpretaci spolupracuje například s Hanou Košťálovou a Milošem Šlapalem. Je zde tedy možné sledovat mimořádně dlouhou kontinuitu:
- 1991: kritika tradiční jazykové výuky
- 90. léta: práce na strategických dokumentech
- RWCT a kritické myšlení
- 2003: obhajoba RVP proti osnovám
- čtenářská gramotnost a spolupráce s ČŠI
- vzdělávání učitelů a Pomáháme školám k úspěchu
- čtenářská a pisatelská gramotnost v revidovaném RVP.
9. Jak velký byl Hausenblasův vliv?
Hausenblasův vliv je obtížné vyjádřit počtem škol nebo učitelů. Nemá podobu jedné značky typu Scio nebo Hejného matematika. Je spíše síťový a dlouhodobý.
Působil několika cestami současně: oborová didaktika ČJL → vzdělávání učitelů → RWCT/Kritické myšlení → strategické dokumenty → ČŠI → čtenářská gramotnost → RVP → současná čtenářská a pisatelská gramotnost.
Právě kombinace těchto kanálů z něj činí významnou osobnost porevoluční pedagogické změny. Jeho přímý individuální podíl na každé konkrétní kurikulární změně samozřejmě nelze z těchto vazeb automaticky odvozovat. Lze však doložit, že se dlouhodobě pohyboval v institucích a sítích, v nichž se nové pojetí vzdělávání formulovalo, šířilo a převádělo do praxe.
10. Hausenblas jako představitel změny paradigmatu
Z hlediska dějin českého školství je proto zajímavější než jednotlivé metodické postupy sémantická struktura změny, kterou jeho texty reprezentují:
jazykový systém → komunikace
gramatika → užívání jazyka
výklad → aktivita žáka
učivo → kompetence
osnovy → RVP
literární znalosti → čtenářství
předmět → gramotnost
přijímání výkladu → konstrukce významu
učitel jako nositel poznání → učitel jako organizátor učení.
V tomto smyslu lze Hausenblase postavit vedle Milana Hejného. Hejný představuje obdobný obrat v matematice: od předávání matematických postupů k vlastnímu objevování a budování schémat. Hausenblas jej představuje především v českém jazyce a čtenářství: od osvojování systému a přijímání interpretace ke komunikaci, čtenářské aktivitě a konstrukci významu.
Ještě širší historická osa pak může vypadat následovně:
Ondřej Šteffl – autonomie školy, alternativní vzdělávání, testování (od roku 1995)
Milan Hejný – konstruktivistická didaktika matematiky
Ondřej Hausenblas – konstruktivistická didaktika českého jazyka
Robert Čapek – popularizace aktivizující a žákovsky orientované didaktiky mezi učiteli
U Hausenblase je přitom zvlášť významné, že tento vývoj lze dokumentovat již od roku 1991. Je proto vidět, že konstruktivistický obrat českého školství nezačal RVP ZV v roce 2004, ale přišel kvůli skupině PAU (Přátelé angažovaného učení), jež byl Hausenblas aktivním členem již na počátku 90. let 20. století. Iniciativy této skupiny umožnit některým školám učit podle svého kurikula, byly uzavřeny cca 1996, kdy ministr Ivan Pilip oznámil ukončení reformy školství. ČR by vstoupila da EU a po roce 2006 by byla přidána dodatečná vrstva kompetencí nad existující základ učebních osnov na základě Doporučení Rady EU o klíčových kompetencích z roku 2006. České školství toto štěstí nemělo. Za řízení Ivana Pilipa vydalo MŠMT alternativní vzdělávací programy Obecnou školu, Občanskou školu a Národní škola (Vznikly i další koncepty.). Pandořina skříňka byla otevřená.
V roce 1995 vstoupila ČR do OECD:
Změnu do dynamiky vztahů spolupráce mezi PAU a MŠMT paradoxně přinesl „vnější impulz“. Jednalo se o přípravu zprávy o stavu českého školství před vstupem do OECD s názvem Proměny vzdělávacího systému v ČR: Podkladová zpráva pro OECD (1995), na níž se podílela akademická obec Pedf UK (v níž byli členové PAU či osoby spolupracující s PAU). Následně byla vydána ze strany OECD Zpráva examinátorů o vzdělávacím systému v ČR (OECD Paříž, 1996) s jedenácti doporučeními pro ČR (mnohdy se shodujícími s dosavadními snahami PAU).
Situace se začala komplikovat. Od té doby se školství nepřestalo reformovat, a to na základě vnějších podnětů.
Zdroj:
https://kritickemysleni.cz/wp-content/uploads/2020/05/KL12_web.pdf
