Článek
Byt dražší než v Německu, plat třetinový. Zbytek zaplatíte v úrocích
Čtyřikrát méně než Varšava
Praha v roce 2025 dokončila 5 303 bytů. Varšava ve stejném roce přes 21 000. Za pět let se z toho rozdílu nasčítalo přibližně 75 tisíc bytů, které v Praze nestojí. To není statistická jemnost. To je chybějící město velikosti Hradce Králové.
Seznam Zprávy k tomu přidaly srovnání, u kterého se tají dech: ve Varšavě se stavební povolení vyřídí v řádu týdnů, v Praze se na velké projekty čeká roky. I střízlivější čísla z branže mluví o čtyřech až osmi letech od nákupu pozemku po kolaudaci běžného bytového domu. V Nizozemsku má úřad na standardní povolení osm týdnů.
Nůžky, které nejdou přežvýkat
Podle Deloitte Property Index 2025 stojí metr nové pražské novostavby 5 346 eur. To je víc než průměr v Německu i v Rakousku. Průměrná roční hrubá mzda v Česku je přitom 19 176 eur, v Německu 55 041 a v Rakousku 52 666.
Máme tedy ceny západní a platy třetinové. Na byt o 70 metrech je v Praze potřeba 15 hrubých ročních mezd — ze 75 velkých evropských měst jsou horší jen Amsterdam a Atény. Čtyři z pěti Pražanů říkají, že je situace špatná. Není to nálada. Je to aritmetika.
Kde se ty peníze ztrácejí
Tady je část, o které se v kampani nemluví, protože se nehodí ani jedné straně. Developer pozemek a projektovou přípravu nefinancuje z kapsy, ale z úvěru. Repo sazba ČNB je dnes 3,75 %, reálná cena developerského financování je vyšší. Když projekt za půl miliardy visí v povolování o tři roky déle, než by musel, jsou to jen na úrocích desítky milionů korun. K tomu inflace stavebních nákladů — jen za první čtvrtletí 2026 zdražily stavební materiály o pět procent.
Ty peníze nikdo neodepíše. Nasypou se do ceny metru. Zaplatí je člověk, který si ten byt nakonec kupuje, nebo nájemník, jehož nájem se od té ceny odvíjí.
Proto je věta „drahé byty dělají chamtiví developeři“ jen poloviční pravda. Druhou polovinu dělá stát a město tím, že roky nic nerozhodnou. Dlouhé lhůty jsou skrytá daň. Jen ji neinkasuje rozpočet, ale banka.
karikatura uvnutr
Kdo to měl na starosti
Nový stavební zákon měl přinést jedno povolení, jeden úřad a jasné lhůty. Odpovědné ministerstvo pro místní rozvoj vedl Ivan Bartoš (Piráti) jako vicepremiér. Zákon nabyl účinnosti 1. července 2024 — a informační systém, bez kterého fungovat nemůže, se spustil s třetinou až polovinou slíbených funkcí. Při veřejné prezentaci zamrzl. Úřady sepsaly šedesát chyb. Odhadovaný rozpočet digitalizace byl řádově 1,9 miliardy korun. Vláda pak zakázku soutěžila znovu od začátku. Bartoš ve vládě skončil.
Praha má svůj vlastní díl a nejde ho hodit do Prahy 1 na ministerstvo. Metropolitní plán, který teprve odemyká území pro bytovou výstavbu, se připravoval od roku 2013. Zastupitelé ho schválili 29. května 2026, účinnost nabyl 1. září 2026 — pět týdnů před volbami, po třinácti letech práce. A magistrát vlastní 4 % pražského bytového fondu. Vídeň, na kterou se u nás rádi odvolávají všichni, čtvrtinu.
Novela, co dorazila stejný den
Tenhle text vyšel 18. září 2026. Ten samý den podepsal prezident Pavel novelu stavebního zákona, která má přesně to, co popisuju výš, konečně spravit.
Na papíře je slušný seznam: jedno sloučené řízení místo série samostatných, konec takzvaného ping-pongu — nadřízený úřad musí rozhodnout sám, nesmí věc vracet k novému projednání — a mlčení úřadu po lhůtě jako automatický souhlas. Od 1. ledna 2027 navíc vzniká centrální Úřad rozvoje území, který má nahradit 638 dosavadních stavebních úřadů 205 pracovišti. Bytová výstavba nad deset tisíc metrů čtverečních je nově výslovně věcí veřejného zájmu.
Dvě poznámky k tomu patří. První: sám prezident Pavel podepsal s výhradami — vadí mu, že novela usnadňuje dodatečné povolování černých staveb a slabší ochranu zemědělské půdy. Opozice a část samospráv jí říká „novela pro developery“. Druhá, méně nápadná: nálepka „veřejný zájem“ otevírá dveře k vyvlastnění. Může to znamenat rychlejší byty. Může to stejně dobře znamenat, že se stejným razítkem vykoupí pozemek někomu, kdo stavět nechtěl, ve prospěch někoho, kdo stavět chce. Kterou variantu novela v praxi přinese, ukáže až praxe.
A informační systém, na kterém to všechno má technicky běžet? Ten, co měl fungovat od července 2024, dostal mezitím druhé přiznání porážky — vláda v prosinci 2025 potvrdila, že se digitalizace stavebního řízení posouvá do let 2030 až 2031. Sebelepší lhůta na papíře je bez fungujícího systému jenom papír.
Co to dělá s dopravou
Kdo si byt v Praze nekoupí, odstěhuje se za hranici města a v šest ráno se vrátí autem. Praha je dnes nejucpanější ze srovnávaných měst: 106 hodin ročně strávených v koloně, průměrná rychlost 24,4 km/h. Nedostupné bydlení a kongesce nejsou dvě témata. Je to jedna spirála, jen se o každém jejím konci mluví v jiném výboru.
Co s tím chce Spojená levice pro Prahu
Netvrdím, že rychlejší povolování vyřeší všechno. Tvrdím, že bez něj se nevyřeší nic.
A rovnou dodám druhou nepříjemnou věc: neslibujeme, že za čtyři roky bude bydlení v Praze dostupné. Kdo to slibuje, buď neví, o čem mluví, nebo počítá s tím, že si to po volbách nikdo nepamatuje. Podívejte se, z čeho se startuje. Praha — magistrát i městské části dohromady — postavila od roku 2006 do konce roku 2024 nejméně 567 obecních bytů. To je necelých třicet ročně. Samotný magistrát od roku 2021 nepostavil ani jeden. A Pražská developerská společnost, založená v roce 2020 a spravující přes 900 tisíc metrů městských pozemků, k letošnímu červnu nedokončila také ani jeden byt.
Z takového startu se město za jedno volební období nepřestaví. Co ale za čtyři roky stihnout jde:
● Pražská developerská společnost dostane akční plán s termíny a konkrétními pozemky, ne s vizemi — a bude se kontrolovat na zastupitelstvu, ne v tiskových zprávách.
● Přestat prodávat městské pozemky a začít je vykupovat. Pozemková banka je nástroj, který se vyplácí až po letech, právě proto se s ním musí začít hned.
● Tam, kde staví město, nájemné bez zisku s povinnou tvorbou fondu obnovy — ne tržní nájem se slevou, u kterého marže zůstane a jen se nevidí.
● Měřit a zveřejňovat, jak dlouho co leží na pražských úřadech. Tabulka s průměrnou dobou vyřízení, aktualizovaná každý měsíc, nestojí nic a zveřejnit ji jde do roka.
Je to nudné. Žádný jeřáb, žádná vizualizace, žádné kulaté číslo bytů ročně na plakát. Zato se to za čtyři roky dá opravdu udělat — a hlavně se to po čtyřech letech dá zkontrolovat.
Za třináct let na územní plán a za roky na povolení nezaplatil nikdo z těch, kdo je způsobili. Zaplatili jsme to my. V ceně metru. A první krok k tomu, aby to tak nebylo i dál, není slib. Je to termín.
Podpis
